Knížku Psychopatův průvodce na cestě k úspěchu (viz předchozí Psychopati) jsem už trochu přelouskal, ale nějakou podrobnější reportáž doplněnou mými zkušenostmi ještě ode mne nečekejte. Obsahuje řadu podnětných návodů, kterak v zájmu svého úspěchu využít některé psychopatické schopnosti, je však příliš ukecaná. Až se mi podaří z toho všeho vyextrahovat něco podstatného a přitom dostatečně stručného, dočkáte se. (Možná.) Dnes jen kratinká extrakce z návodu, kterak se naučit sugestivně přesvědčovat kohokoli o čemkoli, třeba i o úplné ptákovině. Jednou z ingrediencí tohoto návodu je jednoduchost.
Lucifer
Nejdříve jeden vtip, který možná znáte:
Sestra obchází pacienty na jednotce intenzivní péče, když si ji zavolá pacient napojený na dýchací přístroj.
„Sestro!“ sípá. „Mám močové cesty?“
Sestra znervózní. Nadzvedne deku, rychle nakoukne, ale chválabohu je všechno v pořádku.
„Jistě, pane,“ řekne, „nemusíte se ničeho obávat.“
Nepomůže to však.
„Sestro!“ žadoní muž ještě naléhavěji. „Mám močové cesty?“
Teď už začne sestra panikařit.
„Pane,“ odpoví mu, „vždyť jsem se dívala a všechno je v naprostém pořádku. Čas stojí v medicíně životy! A tak vás prosím – řekněte mi na rovinu: Co vás trápí?“
Muž ji zesláble uchopí za ruku, zatímco druhou rukou si namáhavě stahuje kyslíkovou masku. Pak si ji k sobě jemně přitáhne. (Ne masku, ale sestru.)
„Sestro!“ zašeptá z posledních sil.
„MÁM HOTOVÉ TESTY?“
Pochopili jste, že bez jednoduchosti se i triviální věci mohou změnit v těžké drama? Tento vtipný příklad vám navíc ještě sděluje, že pokusit se o jednoduchost, která je natolik razantní, že vás bezpochyby dovede k vytouženému cíli, může být někdy psychicky i fyzicky mnohem náročnější než pohodlně drmolit nesrozumitelnou složitost.
Naše mozky preferují JEDNODUCHOST před složitostí. A tato preference je hluboce zakořeněná, což nikde neplatí víc než v chaotickém, kakofonním kotli, kterému říkáme přesvědčování. Jak mocným kouzlem jednoduchost v procesu přesvědčování disponuje, však není vždy patrné na první pohled. Záblesky jejího díla můžeme pozorovat v nejrůznějších oblastech, od politiky přes poezii až k rétorice. Když chtěl prezident Roosevelt přesvědčit tradičně izolacionistickou Ameriku, aby vytáhla Británii z bryndy v pro ni nejtemnějším údobí druhé světové války, vymyslel ten nejjednodušší obrat. Svoji politiku nazval Půjčka a pronájem a popsal ji nejjednodušším možným jazykem:
Představte si, že sousedovi začne hořet dům a já mám zahradní hadici. Když si ji bude moci připojit ke svému hydrantu, pomůžu mu tím oheň uhasit. A nechci mu přitom dopředu říkat: „Sousede, stála mě patnáct dolarů, takže mi je musíte zaplatit…“ Nechci přece patnáct dolarů, chci zpátky svoji hadici, až bude po požáru.
A na závěr ještě jeden postřeh od Andyho McNaba, který ve dvojici autorů knížky hraje hodného psychopata:
Kdysi mně někdo vyprávěl historku o manažerovi newyorské reklamní agentury. Jednou ráno jde přes Central Park do práce a všimne si slepého žebráka. Drží ceduli, na níž je napsáno „Jsem slepý“; jeho miska je však prázdná. Cestou domů ho manažer zase míjí – a miska je pořád prázdná. Vezme tedy ceduli, vytáhne pero a udělá jednoduchou změnu. Napíše: „Je jaro a já ho nevidím.“ O pár hodin později je miska plná.
Zdroj: Andy McNab, Kevin Dutton: Psychopatův průvodce na cestě k úspěchu
Takže co? Myslíte, že už mám ty močové cesty hotové?
07.05.2015, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 11