Vlčí dilema a myš

rubrika: Pel-mel


V předchozím článku na téma Filosofie hodného psychopata jsem se zmínil, že vás s pomocí příslušného zdroje seznámím s hlavními body Manifestu hodného psychopata. Částečně tak v tomto horkokrevně letním příspěvku učiním. Jenže ta částečnost bude vlivem nejrůznějších úžehů a úpalů posledních dní spíš chabá, a má pod tímto vlivem předložená inspirace zamíří poněkud jiným směrem. Svým způsobem až tak úplně ne, ale to už nechávám na vaší vlčí, myší či kočičí úvaze.

 

Lucifer


Existuje jedna bajka o chlapci, který ve své vesnici dělá tak dlouho planý povyk, že vidí vlky, až se jednoho dne vlci skutečně objeví, ale jeho varování už nikdo nebere vážně. Bajka inspirovala Wilbura Smithe k napsání úspěšné knihy Nářek vlků. Jeden z autorů Psychopatova průvodce… zmiňuje hned v úvodu kapitoly věnované první ze sedmi jednoduchých zásad Manifestu hodného psychopata, jež se jmenuje Prostě to udělejte, že tato bajka inspirovala jeden klasický psychologický pokus obnášející dvacet telefonních budek v řadě, o němž se tady ještě brzy zmíním. Mě však okamžitě inspirovala k představě „zkoušky sirén“, která se odehrává první středu každého měsíce.

 

První středu každého měsíce se rozeznějí sirény se slovním doprovodem, že se jedná pouze o jejich zkoušku. Ty sirény jsou určeny k tomu, aby všem obyvatelům ohlásily velmi nebezpečnou hrozbu, kupříkladu leteckého útoku na jejich životy. Lidé už je bezpochyby berou jako součást běžného venkovního koloritu a sdělení, že se jedná jen o jejich zkoušku, vůbec nevnímají. Nevnímali by ani, kdyby slovní doprovod ohlásil, že se tentokrát fakt už o zkoušku nejedná, ale fakt a doopravdy se nad jejich hlavami objeví bombardéry, z nichž se na ně snesou roztodivné bomby.

 

Byrokraté a podobní pečovatelé všeho možného druhu, kteří se rozhodli, že budou jakýmsi paranoidním způsobem pečovat o náš život vezdejší, tohle vlčí dilema aplikují ve všech možných směrech. Nejen idiotskou „zkouškou sirén“. Při dnešních technologických možnostech se dá zkouška jakéhokoli obranného mechanismu udělat jinak než masturbací vlčího dilematu.

 

Proč to dělají? To se mě neptejte. Věděl bych, co vám na to odpovědět, ale myslím si, že byste se měli spíš ptát, proč se necháte těmihle paranoickými Kašpárky tak oblbovat. Já vím, zdánlivě o nic nejde, ať si blekotají, my jedem posvém. Ale když se skutečně objeví „vlci“? Všimnete si toho vůbec?

 

Třetí ze zásad Manifestu hodného psychopata se jmenuje Buďte sami sebou. Ačkoli se nepovažuji za psychopata, tak tenhle bod mi přijde jako nejdůležitější. Mohl bych k tomu sepsat celou řadu jiných průvodců a nejeden náčrt jejich kapitol se již jistě objevil zde na Neviditelném čertovi. Z oné kapitoly zdroje jsem však pro dnešek vybral historku o jednom z nejúspěšnějších hedgeových (speciálních investičních fondů) manažerů světa. Jak to souvisí s tím, abyste byli sami sebou, vám neřeknu. Ani jsem se tím zatím nezabýval, ale historka se mi velmi líbí:

 

Uprostřed noci, někdy kolem třetí hodiny, zatelefonuje onen manažér své sekretářce a přinutí ji vstát z postele.

„Nějaký problém?“ blekotá ještě napůl spící žena.

„Potřebuju myš,“ odpoví muž, jako by se nechumelilo.

„Můžete pro ni někam skočit?“

Ženu to vyvede z míry.

„Ech, nerada bych byla neslušná,“ koktá, „ale máte ponětí, kolik je hodin? Opravdu ji potřebujete zrovna teď? Nemůžete počkat, až ráno dorazí do práce ajťáci?“

Okamžik ticha.

Pak ta příšerná chvilka, když to člověku sepne…

„Obávám se, že jste mě asi nepochopila,“ říká boss. „Nemluvím o počítači – ten funguje dobře. Když říkám myš, myslím opravdovou myš. Pro mou kočku, víte. Ona se totiž strašně nudí.“

 

Kecám. Otázku býti sami sebou jsem v té kočce i myši nalezl.

 

Zdroj: Andy McNab, Kevin Dutton: Psychopatův průvodce na cestě k úspěchu


komentářů: 16         



Komentáře (Array)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 2 »

1
Starý kocour (neregistrovaný) 08.06.2015, 00:47:48
"Jeane, můžete mi do kuřáckého pokoje nějak dopravit piano?"
"Sir si přeje hrát na klavír?"
"Nikoliv, Jeane, ale zapomněl jsem si na něm doutník!"
===
Ta příhoda s myší je jen trošku méně přímočará. Roli komorníka Jeana jsem tu a tam hrál po celou svou pracovní kariéru. Jenže se jaksi nehodí dát panu umělci přes hubu a jít dělat "něco pořádného". Nerozhodný

«   1    2     »