V pondělním Tajném symbolu jsem naznačil, kterak jsem doputoval ke knížce Tajný symbol. Autor v ní shromáždil výňatky z původních zednářských dokumentů, které doprovodil svými úvody, komentáři a dodatky, aby čtenářům osvětlil, kdo jsou myticky opředení zednáři, co dělají a proč to dělají. O svobodných zednářích jsem už nějakou tu potuchu měl. Knížku jsem už skoro celou absorboval a došel jsem k závěru, že jsem svým způsobem též svobodným zednářem, okupuji však pouze jednomístnou, solitérní lóži, v níž jsem současně učněm, tovaryšem i mistrem. K velmistrovi, natožpak nejvyššímu jsem se ještě nedopracoval. Abyste věděli, oč tady kráčí, předkládám vám přetlumočenou úvodní řeč autora knížky, k některým výňatkům z původních či přidružených zednářských dokumentů se nejspíš ještě vrátím.
Lucifer
Podle dokumentů vydaných Spojenou velkou lóží Anglie je svobodné zednářství s více než 300 000 členů a téměř 8000 lóží po celé Anglii a Walesu a s 30 000 bratry v zahraničí největší světskou, bratrskou a dobročinnou organizací ve Spojeném království. Možná vás to překvapí, ale zednáři neverbují. Abyste se stali zednářem, musíte se na bratrstvo obrátit a jmenovat dva ze zednářských bratří, kteří jsou ochotni se za vás zaručit. Kromě toho jsou zde ještě čtyři kritéria:
Svobodní zednáři vykonávají různé profese, ale obvykle jde o „bílé límečky“ – státní úředníci, řídící pracovníci, chirurgové, policisté a soudci atp. Organizace svobodných zednářů se datuje až k roku 1646 a je spojena se jménem Eliase Ashmolea, zakladatele světoznámého Ashmoleova muzea v Oxfordu. Ačkoli mnohé ze zednářských symbolů a hodně z jejich terminologie se vztahují ke středověkým cechům kameníků, mají čistě obrazný, symbolický význam. Například lžíci, kterou zedníci užívají k nanášení malty při stavbě zdí, svobodní zednáři symbolicky používají k nanášení „mlaty bratrské lásky a náklonnosti“. Zednáři se také scházejí v „lóžích“, které připomínají středověké cechovní sály, a tři stupně v běžném zednářství – „přijatý učeň“, „tovaryš“ a „zednářský mistr“ – dostaly své názvy podle tří úrovní zkušenosti ve středověkém cechu.
Vznik těchto tří stupňů svobodného zednářství se prý datuje do doby budování Šalomounova chrámu, který zednáři tradičně považují za první zednářskou lóži. Na stavbě chrámu se podle Bible podílelo 30 000 dělníků, kteří byli podle zednářské legendy rozděleni do tří skupin odpovídajících třem stupňům svobodného zednářství, a aby se mohli prokázat, zejména při přebírání výplaty, používali složité způsoby stisku ruky a také hesla, což tvoří jádro novodobého svobodného zednářství.
Zednáři se nijak neskrývají, ale když někoho z nich zeptáte, co dělají, pokusí se odvést řeč někam jinam, změnit téma. Součástí zednářského závazku je totiž vyhnout se vyzrazení tajemství bratrstva. Hned první lekce, kterou zednář dostává jako „přijatý učeň“, se týká výlučně významu mlčení a mezi hlavní zednářská motta patří: „Aude, vide, tace“ („Naslouchej, dívej se, mlč“). Pokud se mu nepodaří změnit téma, může zdůrazňovat dobročinnou práci své organizace. Kupříkladu svobodní zednáři dle dokumentace Spojené velké lóže Anglie věnovali za pět let od roku 2009 75 milionů liber na různé charitativní účely. Utajeny mají zůstat jenom podrobnosti zednářského rituálu.
Ohlédneme-li od hrůzostrašných ceremonií, svobodné zednářství má mnoho společného s jinými společenstvími fungujícími na místní úrovni. Každá lóže se vyznačuje pevnou zednářskou hierarchií a stejně je tomu v národní i mezinárodní rovině. Členové mohou ve své lóži dosáhnout řady hodností a možná se nakonec stát i „ctihodným mistrem“ lóže. Ctihodný mistr se po ukončení ročního funkčního období může rozhodnout pokračovat ve svém postupu v zednářské hierarchii a ucházet se o úřad na celonárodní úrovni ve Spojené velké lóži Anglie. Je ale nepravděpodobné, že by kdy dosáhl nejvyšší hodnosti, neboť všichni předchozí velmistři Spojené velké lóže byli členy nejvyšších šlechtických kruhů nebo přímo královské rodiny.
Proč zednáři takhle lpí na svých prapodivných rituálech a co je ve skutečnosti jejich skutečným cílem či záměrem? To je patrně největší záhada kolem zednářů. Čistě z praktického úhlu pohledu lze svobodné zednáře snad nejlépe popsat jako byrokratickou, hierarchickou organizaci podobnou Rotary klubu nebo obecnímu zastupitelstvu, střihnutou ochotnickým divadlem libujícím si v náboženských představeních a návdavkem ještě s nádechem chlapské atmosféry dělnického klubu. Nezasvěcenému však není úplně jasné, proč lidé investují značné množství času a peněz (koneckonců, všechny ty dobročinné dary nepadají z nebes) do šplhání po zednářském žebříčku, takže zednáři nejspíš vědí něco, co my nevíme. Neukrývají snad opravdu nějaká tajemství? Není v zednářství něco víc, než se na první pohled zdá?
Podotek solitérního, naprosto svébytného a tudíž nezařaditelného svobodného zednáře:
Troufám si říci, že poslání svobodných zednářů mi až tak tajemné není. Skvostné ideály svobodného zednářstva, pokud jsou skutečně myšleny vážně, jsou dle mého soudu průzračné. Pokud si odmyslím ono rituální šaškování, tak se nimi mohu zcela ztotožnit. Byrokratický nádech se mi však nelíbí, ačkoli není byrokracie jako byrokracie. Může být i taková, kterou bych uznal. Podobně tak společenská hierarchie. Jsem ochoten naslouchat moudrým a vzdělaným jedincům („mistrům“) a být jejich „učněm“ či „tovaryšem“, ne však v byrokraticky suše podřízené roli. A naopak bych se stejně tak choval jako „mistr“. Nejsem si jist, jestli mou představu o moudrém lidském společenstvu splňují svobodní zednáři, popřípadě celá řada jiných podobně situovaných klubů, ale podnět k mému zamyšlení to jistě splňuje.
Zdroj: Peter Blackstock, Tajný symbol
03.07.2015, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 1