Neviditelný čert

O svém kultovním šípkovém keři, který se nachází či už vlastně nacházel nedaleko vrátnice instituce, v níž pracuji, jsem už tady několikrát referoval. Kupříkladu v souvislosti s černou kočkou, se kterou jsem si kdysi poblíž něho dával neskonale romantické rande. Má šípková černá kočka už je už dávno pryč a její šípkový keř zmizel teď v úterý. Byl prostě sadistickým způsobem odstraněn, což se u všelikých městských dřevin běžně stává, obzvláště v tuto roční dobu. Běžné však není, abych tuto událost vizuálně předvídal. Stalo se tak v pátek minulého týdne.

Lucifer

Než vám pozoruhodné vidění definitivního odchodu mého kultovního šípkového keře zpodobním, nastíním lehkým úkrokem stranou něco, co s tím, jak se zdá, souvisí.

V poslední době jsem zaregistroval, že někdo či něco z mého okolí odstraňuje věci či objekty, na něž jsem si nejen zvykl, což je u běžného koloritu normální, ale ve svém běžném životě jsem je zakotvil jako své důležité milníky.

Třeba kavárna Satori v objektu stanice metra Ládví. Stala se mým odpočinkovým kotvištěm na cestě z pracovní instituce do soukromé ubikace. V této souvislosti byla tím nejúžasnějším kotvištěm, jaké jsem si mohl přát. Pár desítek metrů od instituce v interiéru, který jsem jen s minimálním nárokem na pohyb opustil až nedaleko své ubikace, příjemné prostředí, perfektní klimatizace, dobré víno za rozumnou cenu, taktéž i za podobnou cenu něco dobrého k zakousnutí atd. Občas jsem tam měl společnost, ale povětšinou jsem se věnoval nejrůznějším úvahám, listoval zajímavými knížkami a připravoval článek na Neviditelného čerta.

Koncem loňského roku to tam provozovatelé kavárny Satori zabalili. Dozvěděl jsem se to až někdy v půli ledna, přičemž naposledy jsem tam byl na začátku prosince. Příčina tohoto opoždění spočívala v tom, že jsem v předchozím období pociťoval jakési vyhoření svého vztahu k Satori, už jsem necítil to probuzení a tvůrčí podněty začaly mizet. Řekl jsem si, že si dám pauzu, ovšem Satori jsem ze svého repertoáru neměl v úmyslu kompletně vyjmout. Nebylo to poprvé, ale tentokrát se k tomu přidal fakt, že jsem měl celý prosinec dovolenou. Takže měsíc a půl bez Satori, aniž bych s tím měl nějaký problém. No a pak jsem zabrousil na internetu na jeho stránky, a tam jsem se dozvěděl, že se kavárna Satori přemístila do objektu o jednu stanici metra blíž k mé ubikaci.

Chtěl jsem vědět proč, a tak jsem se tam následujícího dne dopoledne vylodil. Od personálu jsem se dozvěděl, že majitel objektu, v němž až dosud jejich kavárna sídlila, jim neprodloužil nájemní smlouvu. Proč, to netušili. Nabízel se jediný rozumný důvod: Majitel objektu dostal lepší nabídku, větší nájemné. Jenže prostory, které kavárna Satori opustila někdy koncem minulého roku, jsou stále ještě prázdné.

Na stanici metra, kde jsem nastupoval cestu ze své instituce do své ubikace, se něco takového již událo. Zmizela tam trafika, která měla širší sortiment, takže takový obchůdek, který jsem často navštěvoval. Už je to skoro rok a žádná jiná firma se tam neobjevila. Je tam prázdno. Též to byla lepší nabídka? Ale jaká – likvidace konkurence? Těžko říct, ale faktem je, že prostor začala okupovat firma Citi-Tabák. V metru mají jednu prodejnu, v nedalekém Albertovi druhou. Místa, kde projde nejvíc lidí, ostatní konkurence je více či méně bokem. V podstatě totéž se ustálilo v okolí stanice metra poblíž mé ubikace.

Nechme však konspiračních náznaků. Satori je mimo mou mísu. Byly doby, kdy jsem směrem k jeho dnešní stanici metra z instituce zamířil, jelikož poblíž ní se nacházela jedna tehdy má oblíbená restaurace, v níž jsem též meditoval a tvořil své úvahy, básně, povídky atd. na Neviditelného čerta. Před několika málo lety ji též někdo či něco odstranil či odstranilo. Mohl bych tuto cestu obnovit kvůli Satori, ale nechce se mi. Poněkud jsem zlenivěl či spíše usadil se a na té stanici to není až tak pohodlné přemístit se ze Satori na nástupiště metra. Musel tu budovu obejít venkem, pak mě čekal strašně dlouhý eskalátor a navíc je to místo, kde jsem kdysi skončil v metrových kolejích. Ne, tudy má cesta už nevede.

Další odstranění mých kultovních míst či předmětů si už nechám pro sebe. Podstata byla řečena. To nejpodstatnější, co jsem chtěl říci, je však v tajemné vizi zmizení mého kultovního šípkového keře.

V pátek minulého týdne jsem v pozdním večeru opouštěl svou pracovní instituci a kráčel směrem k nedaleké stanici metra. Je to fakt kousek a v první třetině, u parkoviště, kde musím učinit vpravo bok, a kde jsem potkával tu černou kočku, jsem očekával pohled na ten šípkový keř. Když jsem k tomu místu dorazil, tak jsem ho neviděl. Nebyl tam. Už před nějakým časem mi řekl kolega, že ho chtějí odstranit z patrně nějakého paranoického důvodu, protože žádný jiný se nenabízel. Podotýkám, že tuhle trasu jsem absolvoval více jak tisíckrát, mám dobrý postřeh a prostorovou orientaci. Namísto keře byl kus rozryté zeminy a nikde nic. Argument, že jsem byl opilý, má háček v tom, že bych spíš ty keře viděl nejméně dva, ne však žádný. Chápu, že byste mi ho mohli vyvrátit, ale posečkejte, v úterý už s tím vyvracením asi nepochodíte.

V pondělí jsem s kolegy vyrazil na oběd do restaurace, která se nachází nedaleko metrové stanice. Blížili jsme se k šípkovém keři a já své kolegy informoval, že už tam není. Reakce zněla, že je to nesmysl, protože ho tam dnes ráno viděli. Já ne, ale ne proto, že bych ho tam dopoledne neviděl, ale proto, že jsem přišel jinudy. Když jsme dorazili na ono místo, tak ten keř tam fakt byl. Koukal jsem jako puk a zablábolil něco o tom, že jsem asi měl halucinaci. V úterý jsme absolvovali stejnou cestu, a když jsme dorazili na totéž místo, šípkový keř byl fuč. Namísto něho kus rozryté zeminy a nikde nic.

Fakt si nevymýšlím, legrace stranou. Jakýmsi vizionářským způsobem jsem konec mého kultovního šípkového keře předvídal. Od pondělního do úterního poledne jsem měl pocit, že mi v pátek hrabalo. Od toho okamžiku mám pocit, že mi hrabe ještě více.

Či snad bych ho mít neměl?

Třeba mi bylo takto surovým způsobem naznačeno, že je čas, abych své kultovní totemy opustil. Že je čas, abych svou bárku zakormidloval do jiných vod. Ať tam naleznu cokoli, vždy to bude přínosnější než ulpívat ve stejných a už hodně stojatých vodách.

17.02.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 12