Atlas mraků (Vytrženo z kontextu)

rubrika: Pel-mel


O filmu Atlas mraků se na Neviditelném čertovi diskutovalo už mnohokrát. Předlohou k filmu je velmi obsáhlé epické dílo střídající historická období a uvádějící příběhy lidí (v jednom případě klonů), kteří se nikdy nepotkali. Přesto je něco (tajemného) spojuje. Ale na rozdíl od filmu není v knize tento motiv zásadní. Mitchell má neobyčejnou fantazii, je mistrem rozvíjení děje pomocí nesčetných detailů a souvislostí. V tomto ohledu je doslova marnotratný. Jiný autor by z jednotlivých osudů vytěžil nejméně tři knihy. Ne každý by ale byl schopen rozdílného dobového vyjadřování tak, jak to dokáže Mitchell. Všechny postavy z různých časů jsou ztělesněním jedné duše, která symbolizuje věčný koloběh, ale přiznám se, že jsem úplně nepochopila, jestli má postavy spojovat ještě něco jiného, společného (kromě mateřského znaménka). Počítám-li dobře, hlavních postav je šest. „Atlas mraků“ je název skladby, sextetu, který zpravidla přinese brzkou smrt tomu, kdo jej dostane do ruky. Fundované informace o knize uvádí Wikipedie. Dnešní příspěvek přináší úryvky z dialogů, z dopisů a z deníkových záznamů.
 
Stella

Kromě níže uvedených motivů v Atlase mraků najdeme zásadní zamyšlení o sebevraždě, o stáří, o hudbě, o konzumu, o náboženském pokrytectví…

 

Moc. Co jí rozumíme? Schopnost určovat osudy jiných. Vy, mužové vědy, stavební magnáti a tvůrci veřejného mínění: můj tryskový letoun odstartuje z letiště La Guardia, a než dosedne v Buenos Yerbas, budou z vás nuly. Na vás, wallstreetští králové, volení funkcionáři a soudcové, bych potřeboval trochu víc času, abych vás srazil dolů, váš pád by nakonec byl ale tak jako tak absolutní. Jak to ale, že někteří lidé jsou schopni ovládat druhé, kdežto naprostá většina ostatních žije a umírá jako přisluhovači, jako dobytek. Odpověď nalezneme u svaté Trojice.

 

Za prvé, charisma dané od Boha. Za druhé, sebekázeň umožňující dovést tento dar k zralosti, protože i když je ornice lidstva úrodná na talenty, pouze jedno semínko z tisíce vykvete – a to jen z nedostatku sebekázně. Za třetí, vůle po moci. To je jádro tajemství různých lidských osudů. Co vede některé k tomu, že hromadí moc tam, kde většina jejich krajanů moc ztrácí, neumí ji využít, nebo se jí dokonce vyhýbá? Jde o závislost? O bohatství? O přežití? O přirozený výběr? Domnívám se, že tohle všechno jsou jen důvody a důsledky, nikoli pravé příčiny. Nabízí se jediná odpověď, a ta zní: Žádné proč neexistuje. Je to v nás. Kdo a co jdou hlouběji než proč.

 

Střety mezi velkými společnostmi a aktivisty představují konflikt mezi narkolepsií a pamětí. Firmy mají peníze, moc a vliv. Naší jedinou zbraní je veřejné pobouření… Jenomže pobouření se obtížně vyvolává a zvládá. Za prvé je zapotřebí důkladná kontrola, za druhé široké povědomí, a teprve když je dosaženo kritického množství, může propuknout veřejné rozhořčení. Každou z uvedených fází lze sabotovat…

 

Pravdu udolají nejrůznějšími výbory, těžkopádností a zkreslenými informacemi, popřípadě zastrašováním těch, kdo kontrolu provádějí. Povědomí mohou udusit tím, že lidem nasadí klapky na oči nedostatečným vzděláním, že se stanou vlastníky televizních stanic, že předním novinářům a spisovatelům zaplatí „stipendia“, nebo že si média jednoduše koupí. Právě ve sdělovacích prostředcích… vedou demokracie své občanské války.

 

Vždycky se blíží další válka… Ty se nikdy nedají úplně potlačit. Co zažene takovou válku? Touha po moci, podstata lidské povahy. Hrozba násilím, strach z násilí či skutečné násilí jsou nástrojem této strašlivé touhy. Usilování o moc uvidíte v ložnicích, kuchyních, továrnách, mezi odboráři i na hranicích států. Poslouchejte a dobře si to zapamatujte. Národní stát je čistě lidská přirozenost nafouknutá do monstrózních rozměrů. Quot erat demonstrandum. Národy jsou entity, jejichž zákony psalo násilí. Tak to vždycky bylo a vždycky bude. Válka, Roberte, je jeden ze dvou věčných průvodců člověka. Tak jsem se tedy zeptal, co je tím druhým. Diamanty.

 

Ach, diplomacie… Diplomacie likviduje válečné škody, legitimizuje její výsledky, poskytuje silnému státu prostředky k prosazení vůle nad slabším a zatím si šetří vlastní flotily a bataliony na protivníky vyšší váhové kategorie. Pouze profesionální diplomaté, nenapravitelní idioti a ženy vnímají diplomacii jako dlouhodobou náhražku války.

 

Naše touha po moci, naše věda a přesně ony schopnosti, kterými jsme se povznesli z opic na divochy a na moderního člověka, jsou tytéž schopnosti, které zlikvidují Homo sapiens ještě před koncem tohoto století. Mír patří mezi hlavní ctnosti jen potud, pokud s námi záležitosti svědomí sdílejí i naši sousedé, a to přesto, že ho náš Pán miluje. Za našich dob už zločiny nepáší zločinci, které bychom měli příhodně hned po ruce, nýbrž mazalové daleko v postmoderních ústředích ze skla a oceli mimo dosah lůzy. Jak moc je v novinařině dovoleno klamat?… Jestli jsem někdy zalhal, abych se dověděl, co potřebuju? Každý den ještě před snídaní ze mě vylezla lež jako desetimetrová věž, jen abych se dostal o píď blíž k pravdě. Naprosto nepravděpodobná pravda může člověku posloužit víc než sebepravděpodobnější lež.

 

Jako zkušený vydavatel odmítám všechny narážky na minulost, náznaky budoucnosti a jiné úskoky, ty patří do osmdesátých let dvacátého století k absolventům postmodernismu a teorie chaosu. „Sendvič s nářezem“ byly ve skutečnosti dráždivé, dobře napsané fiktivní paměti. Kulturní mrchožrouti o sociálně politických podtextech knihy hovořili nejprve v pozdně večerních televizních magazínech, potom v ranním vysílání. Neonacisti to kupovali kvůli štědrým dávkám násilí. Paničky v domácnosti to kupovaly, protože se to zatraceně dobře četlo. Homosexuálové to kupovali z loajality… Celovečerní film se měl začít natáčet ještě v průběhu práce na scénáři… Z oné nechutné nálepky „nakladatel vydávající publikace nákladem autorů“ se stal „kreativní finanční odborník“… Američtí nakladatelé, glory glory aleluja, úplně žrali, jak anglánskej aristokrat skrzevá ušlápnutýho irskýho chmatáka ke spravedlivýmu trestu přišel, a transatlantická licitace vyhnala zálohu do závratných výšin.

 

Nač se diletantsky hrabat v prosté pravdě, že ženeme tmavší rasy do hrobu, jen abychom se zmocnili jejich země i s jejich bohatstvím? Vlci také nevysedávají v jeskyních a nekonstruují teorie o rasách, jen aby ospravedlnili, že sežerou stádo ovcí! Skutečnou intelektuální odvahou je obejít se bez těchto zástěrek a připustit, že všechny národy jsou bezohledně dravé, avšak bílí dravci se svým smrtelným duetem choroboplodného prachu a palných zbraní jsou přímo vzorem dravosti par excellence… Učenci rozlišují v dějinách hnutí a formulují z nich pravidla, která řídí vzestupy a pády civilizací. Já jsem však přesvědčen o opaku. To jest: dějiny žádná pravidla nepřipouštějí, pouze výsledné závěry. Co přivozuje výsledné závěry? Činy mrzké a činy ctnostné. Co podněcuje činy? Víra.

 

Jestliže věříme, že se lidstvo dokáže povznést nad zuby a drápy, jestliže věříme, že rozličné rasy a vyznání mohou společně užívat tento svět stejně mírumilovně… jestliže věříme, že vůdcové musejí být spravedliví, násilí umlčeno, moc vysvětlitelná a bohatství země a oceánů rozděleno rovným dílem, pak takový svět bude… Pokrok složitě dosažený za několik generací lze ztratit pouhým škrtnutím pera v ruce krátkozrakého prezidenta či mávnutím meče zpupného generála. Ten, kdo se chce pustit do boje s mnohohlavou hydrou lidské povahy, zaplatí spoustu bolesti a jeho rodina bude platit s ním! Až se naposledy nadechneš, pochopíš, že tvůj život byl pouhou kapkou v nekonečném oceánu! Co je však takový oceán jiného než spousta kapek?

 

A závěrem, po výběru citátů o věcech vážných, odlehčující slova pomalu rezignujícího nakladatele Cavendishe, který v domově pro přestárlé komunikuje s obsluhující sestrou:

 

K obědu byla vlažná jehněčí kotleta. Brambory byly jako škrobové granáty. Mrkev z konzervy zvedala žaludek, protože taková už je její přirozenost. „Heleďte,“ požádal jsem robota, „přineste mi aspoň trochu dijonské hořčice.“ Nevykazovalo to pražádné známky porozumění. „Hrubě nebo středně mletou. Nejsem malicherný.“ Otočilo se to k odchodu. „Počkat! Mluvíte anglicky?“ A bylo to pryč. Jídlo se na mne upřeně dívalo.

 

Zdroj: Mitchell, David: Atlas mraků, Mladá fronta, Praha 2012

 


komentářů: 65         



Komentáře (Array)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 4 »

20
G (neregistrovaný) 26.07.2016, 15:44:59
Zachry voženskejch?
Víš, Stellí, nechtěl jsem zdejší kobří Ístvík dráždit nahou nohou, ale dyž ináč nedáš, tak tedy >
str. 257 S Ženský, ach jo, ženský!
Dycky si z toho, co říkáte, vyberou to nejhorší, vytáhnou to na vás a řeknou : Jen se koukni, čím si mě napadnul! Bejval jsem chlípník s horkou hlavou a myslel jsem, že to spraví kapku vostřejší domluva. Víš dobře, že sem nic takovýho neřek, ty pitomá náno...
Konec citace (pro upřesnění)
Mlčící .
GA

Stella
19
Stella 25.07.2016, 19:20:36
Taky spěchám, jen poznámku, G.
MaM si přečti, pomalu, opatrně,ani slovo tam není zbytečné. A je to velká poezie. Kdysi jsem psala, že v jedné z posledních částí je tam obrat u jedné z hlavních postav, jak když někdo ze zde se vyskytujících vystupuje jako někdo - nějaký - kým není. Četla jsem 6x, pokaždé něco ještě přehlédnuto. A vynikající č. překlad!

K CA se vrátím, ale ne hned.
Dobrou chuť.

Jo: a Zachry o ženskejch!

18
G (neregistrovaný) 25.07.2016, 18:35:18
Ahoj knihomolníci,
koukám jak puk, kam to uhlo kid džou, ale neva.
K M&M » krátký výňatek (cca 50str) z této, dozajista filosófijí života nadité knížky, se mi do rukou dostal ve formě povinně podnikově čítaného Výběru ze sovětské literatury někdy v l. 87-88.
Mno, né že bych se tehdy štítil tento výsek přečíst, naopak, ale že by mne to vzalo u srdíčka, to tedy říct ani teď nemohu. Aby bylo jasnejc-ale každému jeho jest.

No a teď se vrátim co nejstručněji k CA »
Ještě jednou k Stellině úvodu - piše, že vlastnictví not CA přináší zpravidla protagonistům smrt. Odkud tento názor nevím, ale vím, (viz i wiki) že tyto se tam mihnou 2,5x, aniž by tento účinek měly...

A teď k filozofičnu CA kniha kontra film, podle jednotlivých 6 kapitol-příběhů, tak jak to vidím já (k=kniha f=film)>
Příběh otrokářský>k-nabitý filos.myšl., f- snad krom 2 scén u stolu (na zač, a samém konci filosofie prost
Příběh meziválečný k- žádný zázrak, a tu a tam cosi probleskne při dialozích s Vyvyenem., f- dtto

Sry, kuchtim, furt odbíhám, připek, za chvíli pokráčo

Stella
17
Stella 25.07.2016, 17:53:46
No právě. Nechtěla jsem obdivovatele CA dráždit tím, že Mistr a Markétka je pro mne daleko víc...
Ale to je pocitové, jinak těžko srovnávat tak rozdílné věci.

V CA mě překvapilo, že příběh Luisy R. je najednou mezi ostatními chytrými částmi takový "americky" banální. Záměr?

Lucifere, už tady dlouho nic pohádkového, hravého, nepřibylo.
Životem převálcován?

Lucifer
16
Lucifer * 25.07.2016, 16:57:31
Koukám, že jsem k tomuto skvěle namíchanému koktejlu či extraktu z Atlasu mraků nepřidal žádný komentář. Částečně je to tím, že už jsme to tady probírali dříve, přičemž já jsem silně pod vlivem filmového zpracování, které jsem už spatřil několikrát, knížku jsem nečetl.

V této souvislosti bych si alespoň dovolil připomenout román Mistr a Markétka, k němuž byl sepsán tento zajímavý článek:

http://zpravy.idnes.cz/proc-zustava-aktualni-mistr-a-marketka-roman-michaila-bulgakova-ktery-se-narodil-pred-120-lety-i0i-/zpr_archiv.aspx?c=A110512_135827_kavarna_chu

a snad ještě v poněkud temnější souvislosti svůj elaborát:
http://www.neviditelnycert.cz/blog/pohadky/1587-o-luciferskem-pekle.html?str=5

Stella
15
Stella 24.07.2016, 21:43:56
G, ano, civilizace potřebuje čas, žít po padesátce nemá smysl, nová rasa, v čem je moudrost - je jenom jedna...

Tím spojovacím motivem si nejsem úplně jistá, ono to bude něco v osudech a ještě spíš přímo v jejich smrti.

Stella
14
Stella 24.07.2016, 21:39:32
Jo, Starý Kocoure, pořád ještě je tu základní, nebo spodní, proud, život, do kterého nespadne úplně všechno. Protože si to do něj lidi nepustí. A oni vědí, že nějak bylo, nějak bude, pánů se jim tam vystřídalo opravdu hodně a txy brsmbory se sázet musí vždycky.
Ale i z Kunigundy je určitě nejeden občan tady u nás na práci v rámci - čeho?

13 Nojo,
Starý kocour (neregistrovaný) 24.07.2016, 12:12:37
řešíme tu "intelektuální problémy dneška" a snažíme se je pochopit nebo aspoň zlehčit, když to nedokážeme.
Netřeba. Život ještě leckde běží přirozeným způsobem.

http://vetvicka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=537674

12
G (neregistrovaný) 24.07.2016, 11:41:38
Žádné reakce, tak ještě simsala bim, metamorfóza nicků, a hle co nevidíme - přímý protiklad předchozího textu.
Na první pohled...
Na další možná znejistíme.
A na třetí pohled máme jistotu.
Jaja, das štymt, ábr..
\"Já jsem němec\", volal David.

http://www.np-diskuze.cz/?p=37121#comments

Dobré chutnání sešesti.
I já děkuji, bylo s 12.
Dádinejma, přežil.
Mluvím o štěstí.
Otázky klásti.
Jakobych...
...nebyl.
Já, d...
GHN

11
G (neregistrovaný) 24.07.2016, 10:57:28
Ještě krátké intermezzo před polednem.

Stella píše v úvodu >
...ale přiznám se, že jsem úplně nepochopila, jestli má postavy spojovat ještě něco jiného, společného (kromě mateřského znaménka)...

Zkusím napovědět (imho)

Je to touha po svobodě!
Těla, ducha a informací.
Prostupující celou knihou.
Námitky se nepřipouštěj!
GHN

Ahoj

10
G (neregistrovaný) 24.07.2016, 10:23:53
Jak jsem slíbil, plním...
Pro rychlejší orientaci na stránkách volim tyto kódy - N-nahoře, NS-1/4, S-střed, DS-3/4, D-úplně dole.

Dovoluji si předeslat, že přes žoviální tón následujících řádků, je míněno vše zde napsané naprosto vážně!

Rozbor úseků díla začínám str. 241-290, tj. zde prvních 49 stran, postupně naservírovaných ve třech samostatných džontech, později přidám další, pokud se ukáže, že event. diskuze spěje k nějakým rozumným koncům.
Vše bude podáno co možná nejstručněji a jak jsem již včera předeslal-k porozumění je třeba mít toto dílo po ruce.

Začínáme »

str.244 NS Vy lidičky... ...nebude.
Zde si dovolím dát pouze odkaz na související thema >
http://anonymouse.org/cgi-bin/anon-www.cgi/http://www.np-diskuze.cz/?page_id=5142&cpage=22#comments

Str.248 D Vzpomínám... ...před Pádem.
Do kamene tesat!

Str. 254 S Pamatuji vodní... ...králíků nebo vokurek.
Multikulti začlenění, plán na ideální snědou rasu, ábr ty konce.

Zatím brejk, aby mi to nezmizlo, entruju, cont. in highnoon, ok?

9
Metamorfa (neregistrovaný) 24.07.2016, 09:50:18
Základní kapitál pro literáta - méně je více! Hutně než plytce. Můj stavební kámen je věta z Markéty Lazarové, která, padajíc raněna k zemi, viděla, že "prostor kolem ní je zprohýbaný jako šátek"... sedm slov a je v nich všechno

Stella
8
Stella 24.07.2016, 08:44:28
No to jste krásně napsal, Starý kocoure! (Po dovolené?)
Výběr nebyl vůbec těžký, těžké bylo zvolit méně než více. Já jsem z knihy kocovinu neměla, ale musela jsem ji číst po malých částech, což se mi běžně nestává. Zato teď mám kocovinu z Bělohradského - sobotní LN. Vím, jak ho neměl rád L. V. i další. Ale s tím, co tam píše, např. o národních státech, o důvodech současné situace, o dědictví a přirozených následcích kolonialismu, s tím se sotva dá nesouhlasit. A přesně to koresponduje s tím, co o divoších píše Mitchell.

Starý Kocoure, vy jste mi ten článek připomněl i v tom, že se Bělohradský zmiňuje o pojetí holokaustu jako o epizodě.

Už nikdo neříká podstatné věci... Ano, asi je to tím, že všeho je moc. A něco se říkat přece musí.
Kdybychom méně říkali, více bychom žili. A tím pádem ohrožovali.
Kupodivu, moudří ani žádné říkání nepotřebují, ale vědí. Jenomže přečasto trpí. Ahoj

7 Mantra
Starý kocour (neregistrovaný) 23.07.2016, 23:23:51
Ano, téma pro Starého Kocoura. Klamné cíle. A bezmyšlenkovitost nejen čackých žurnalistů, ale i jejich čtenářů.

Opakování ne jako matka moudrosti, ale jako výroba podvědomé pravdy. Mantra. Jenže: Stále se opakující, už nudná jako telefonní seznam.

Pokud se smrt nepřiblíží na dosah, na doslech, na dotek vše vnímáme jako počítačovou hru. Vždyť hrdina má přece několik životů - a v nejhorším se vrátíme na začátek.
Jenže v živote jedince to tak není. Sedmdesát, nanejvýš devadesát oběhů kolem ústřední hvězdy. A konec. Co jsi neprožil, neudělal, nenaučil potomky beze stopy zmizí.

Ti multivrahové, vraždící z jakýchkoliv nám nepochopitelných pohnutek jen trochu zčeří hladinu rybníka. Kola na hladině se sice rozeběhnou, ale nakonec zeslábnou a stojatá hladina opět zvítězí. Jde jen o to, jak daleko jsme v tam daném okamžiku od kamene, který rozčeřil hladinu.
Ale opět je to jen náš úhel pohledu. Ti ostatní mají své Pokémony, festivaly, fotbaly, prázdné fráze politiků a novinářů.

Už skoro nikdo neříká podstatné věci. A pokud říká, stejně ho nikdo neposlouchá. A i kdyby slyšel, brzy zapomene.

Dobrý, výborný, ale těžce deprimující výběr, Stello.
Šlápnul vedle
Atlas mraků mi trval celý týden, i když jinak čtu rychle a další týden jsem nebyl schopný číst něco jiného. Kocovina jak po Čapkovi. RUR. Ano, jistě, to jsme my. Na dálkové ovládání.

6
G (neregistrovaný) 23.07.2016, 18:36:08
Technická přestávka, omluvte poruchu, není na vašem přijímači

https://youtube.com/watch?v=wNaIIZaiSkE

https://youtube.com/watch?v=DZeA7bd-M1E

https://youtube.com/watch?v=GHzjR9DDzcs

Plískanice?

«   1  2  3    4    5   »