Neviditelný čert

Nejeden autor vážně míněného a sofistikovaného webu by mohl závidět paním (ano, jde většinou právě o ženy), které provozují stránky s nadpozemskou tematikou. Čtenost takového webu bývá obdivuhodná. S čím si od dávných dob lámou hlavu mudrci a vědci, je nám zde předkládáno jako věc jednoduchá a nezpochybnitelná. Nahlížet do hlubin duše nebo se proletět galaxií – žádný problém! Popovídat si s andělem? Inu, paní, denně několikrát a o čem chci. A tak se můžete dočíst, že andělé ve skutečnosti nemají nic na práci, a proto čekají na naše rozkazy. Že jsou podle funkcí rozděleni na 72 druhů. Např. andělé statistiky oborů vědních, technických i mystických. Teoretici – ideologové. Andělé „komunikující sítěmi technických prostředků s rozlehlostí kosmu“. Andělé mocných myšlenek, jimiž se rozkládají supernovy nebo se tvoří velehory na planetách. (Které to asi jsou, ty horotvorné myšlenky?) Nejen to. Andělům můžeme také zadat jakýkoli všední, praktický úkol. Ale i bez přivolání nás anděl varuje třeba před tím, abychom nenechávali plechovku s barvou příliš blízko, nebo se převrhne – naše chyba, když nevyslyšíme hlas božího posla. To všechno se dočteme na jediném úhledném webu.

Stella

Na andělských a vůbec „duchovních“ stránkách převažuje růžová, bílá a nebesky modrá. Texty jsou doprovázeny obrázky postav, které mají zlatavé vlasy a dlouhý třpytivý šat. Poletují mezi oblaky nebo vzpínají ruce ke světlu. Kdyby tolik nepřipomínaly někdejší princeznovský věk autorek těchto pastelových stránek! Touhu vymykat se, odlišit se, být nejhodnější a nejobdivovanější! Mentalitu holčičího času mezi třinácti – dvaceti lety. Člověk by jim skoro věřil duchovní vzepětí, kdyby tam vedle rozevlátých poslů nebes nepoletovalo tolik reklam a čísla účtů. Proč ale nevěřit, že jsou ty ženy a dívky přesvědčeny o reálnosti svého mezihvězdného třepotání? Pak ovšem nezbývá, než jim popřát, aby nikdy nespadly na Zem.

Nicméně andělé odjakživa provázejí mýty a téměř všechna náboženství. Scholastikové je milovali jako předmět disputací, jejichž náplň časem získala anekdotickou povahu. Námětem zkoumání byl třeba přesný počet andělů, s výsledkem 301 655 722 – z toho třetina představuje anděly padlé. Podle některých legend je andělů ale mnohem víc, poletují kolem nás jako mouchy, je jich „plný vzduch“. Ale boží posly nebo učitele civilizačních dovedností nacházíme v jiné podobě už v mýtech sumerských a mezopotámských, než jim konečnou podobu dali židé (Angelologie).

Křesťanství se bez božího posla neobejde až do renesance, kdy se ukáže neplodnost a nefunkčnost této představy. Protestanti pak anděly popírají vůbec a přijímají je výhradně v rovině symbolické, tedy způsobem, jímž klasické křesťanské církve vykládají celé Písmo. Pro soudobou církev anděl nepředstavuje žádné závažné téma. Jako by nebyl.

Andělé přesto zůstali symbolem dobra, laskavosti, čistoty a krásy. Proto není divu, že obraz andělského stvoření byl oblíbený i mezi nejprostšími lidmi obávajícími se hladu, moru a válečných útrap. Anděl – ochránce, anděl – strážce je silou, která nám nedá padnout. Přinejmenším zachrání naši duši. A o to jde přece nejvíc. Co je krásné a nedostupné, to je andělské, třeba milovaná žena: Andělíku rozkochaný.

Slovo spisovatele

Malcolm Godwin ve velmi konkrétní a věcné knize Andělé. Ohrožený druh připomíná Occamovu břitvu s jejím podstatným: notitia intuitiva. Tedy, zdravý instinkt může být lepším zdrojem poznání než rozum. Poznání je možné i bez slov a pojmů. A právě anděl je bytost – čistý intelekt, který nepotřebuje slova. Anděl, tato čistá forma bez obsahu, přítomnost jiných andělů cítí. To je jeden z mnohých pohledů na tuto nadpřirozenou bytost. Jenomže četné prameny uvádějí tak složitou hierarchii andělů, že jejich třídění teology odjakživa uvádělo ve zmatek. Tak ve 12. a 13. století probíhaly diskuse o andělech tělesných a netělesných.  Nejjednodušší, nejběžněji přijímané dělení andělů, je podle jejich funkce na posly (prostředníky mezi Bohem a člověkem) a na strážce. Nesmíme ale zapomenout ani na to, že jsou andělé reprezentující dobro, a naopak, andělé šířící zlo.

Bůh, entita mimo čas, emanace čisté myšlenky nejvyšší vibrace, přesahující možnost poznání lidským rozumem, stvořil všechno, stvořil tedy i anděly. Když dokončil Adama, přikázal andělům, aby se poklonili jeho dílu. Někteří se odmítli sklonit před bytostí z hlíny. A to především proto, že se odmítali kořit někomu jinému než Bohu. Existují různé varianty toho, kdo byl prvním vzbouřencem. Podle nejčastější to byl právě Azazel (možná sám Satan). Jako nebeský vyhnanec pak přišel o možnost pokání, tedy i o spásu. Avšak jeho nesouhlas s božím přáním byl tak přesvědčivý, že s ním z nebes odešla celá třetina andělů. Ani mimo nebesa si ďábel nedal pokoj. Naučil pozemské ženy úpravě zevnějšku, líčení tváře, seznámil je s parfémy a s oblékáním do šustivého hedvábí za účelem svádění ubohých mužů, takže oboje pohlaví podpořil na cestě k hříchu. Bůh se rozhněval, neboť se podobným nectnostem začali věnovat i další andělé, údajně netělesní…

Andělé se vyznačují různým zjevem, ale všichni bez výjimky mají křídla. Někteří jen dvě, jiní několik párů. Lucifer může mít křídel až dvanáct, výjimečně šestnáct. Předobrazem andělského zjevu, jak se uvádí, byla okřídlená bohyně Níké. Bílé roucho pak připomíná oděv senátorů. Padlí andělé se zobrazovali s různými groteskními deformitami. Asi nejvíce křídel, šestkrát šest, vlastní málokdy zmiňovaný anděl, boží alter ego, Metatron. Poněkud záhadná andělská postava, menší Jahve, prý možné ztělesnění Enocha. V každém případě byl neobyčejně krutý.

Padlí andělé strážci se někdy nazývají gregorové (grigori). Byli to fyzicky pracující obři mužského rodu. Obry se z nehmotných andělů stávali, když přistáli, když se dotkli země. Jejich úkolem bylo naučit lidi, jak se obdělává půda a chová dobytek. Do úpadu dřeli na polích, až se nejednou božím nárokům vzepřeli. Ale museli být velmi přitažliví, protože Kainovy dcery se před nimi necudně obnažovaly a malovaly si kvůli nim oči antimonem. A tak se stalo, že devět desetin těchto andělů podlehlo chtíči. Když se z jejich obcování rodili agresivní mutanti, bylo nutné „andělské“ potomky vyhladit. Stalo se to cestou potopy, snad prý protržením hráze.

Tady odbočím k tomu, čím se Malcom Godwin zabývá v poslední části své „andělské knihy“. Závěrečné kapitoly věnuje možným vysvětlením fenoménu andělských zjevení. O andělích totiž existují tisíce psaných záznamů. Nejčastěji se v nich popisuje vysoká zářící bytost se svítícíma očima. Bytost ovládající schopnost létat – když ne sama, tak v přístrojích. Popisy bytostí i strojů se v různých částech světa nápadně shodují. Konkrétně např. popisy ze Středního a Blízkého východu s popisy z Tibetu. Všude, kde se cizinci – andělé objevili, sami pilně pracovali a brzy učinili z polodivokých jeskynních sběračů a lovců kultivované zemědělce a stavitele, řemeslníky pracující s kovy i mořeplavce. A zde se dostává ke slovu „alternativní historie“ neuznávající náhodnou možnost tak rychlého civilizačního skoku.

Sumerské tabulky staré deset až dvanáct tisíc let píší o příchodu několika nápadně vysokých lidí na území dnešního Libanonu. Říkali jim Svítící, někdy také Hadi. Možná kvůli nalíčení, možná kvůli zářícímu odění… Vypráví se, že založili uprostřed Libanonu osadu se zavlažovacími zařízeními, s kvetoucími sady. Rajskou zahradu. O její existenci najdeme seriózní historické záznamy. Jak se domnívá Godwin, mýtotvorné schopnosti Sumeřanů, Babyloňanů i židů pak z této menšiny vytvořily Boha s anděly. (K Svítícím patřil i starozákonní Noe). Sumeřané dodávají, že po splnění úkolu se hosté vrátili do nebe v diskovitých korábech a v ohnivých člunech. Aniž by Godwin obdivoval Dänikena, uznává, že shod v popisech činnosti „mimozemských“ hostů je na různých koncích světa příliš mnoho.

Asi před 9 tisíci lety si „andělé“ pozvali Enocha, aby písemně zaznamenal svědectví o jejich práci. A toto svědectví je už všeobecně známé, podobně jako vypravování Ezechielovo a Eliášovo nebo zmínky u Daniela proroka. Některé sumerské verze popisují i velmi pozemské záležitosti. Tak např., ráj postihla pohroma v důsledku málo uvařené a neomyté potravy. Bohové vysvětlili příčinu onemocnění, upozornili na nutnost hygieny… Dokonce jsou zde popsány genetické pokusy s lidmi i rostlinami… Je také příznačné, že v některých oblastech se místo slova anděl používalo slovo „muž“.

Proč toto odbočení? V hierarchii andělů – bohů právě rebelující grigori a dělníci mohou být důkazem reálného základu pověstí i vysvětlením samotné podstaty židovského (křesťanského) mýtu. (Jací jsme křesťané, když svého anděla s konkrétním jménem má potrat, ryby, vodní hmyz, zárodek, lůno, strach, prostituce, zelenina…?)

Ale zpět k některým zajímavým andělským typům. Existuje několik bytostí padlého anděla ženského rodu. Nejznámější je Lilith. Příliš vášnivá první Adamova žena, pekelná nevěsta, jíž Adam nestačil ve smyslu její náruživosti. Její dcery nebyly o nic lepší. Po nocích sváděly spící mnichy, takže ubozí asketi spávali s krucifixem. Připevněným tam. Satan má čtyři manželky. Prý je rád, když se jeho ženy uchylují k nevěře, neboť ani on nemá tolik sil, aby ho ženičky příliš nevyčerpávaly. Všechny Satanovy „nevěsty“ jsou považovány za královny prostituce. Z nich právě Lilith je nesmrtelná a ta poslední, Naama, je nejněžnější a nejsvůdnější. (Pokud jde o nesmrtelnost, zde je nutné odlišit démony, většinou smrtelné /podle Talmudu je jich 7 405 926/ a ďábly, kteří jsou nesmrtelní. Ale to je věc stejně složitá, jako hierarchie andělů všech postavení nebo rozdělení nebes na sféry. Kromě Lilith jsou další čertovy manželky pravými démony. Podle gnostiků démony zrodila Sofia, sama anděl, děvka i světice…)

Lucifer jako jitřní hvězda, jako boží zrcadlo (také jako Kristovo dvojče) už na tomto blogu zaujímá místo jinde. (Jeden je dokonce jeho vlastníkem.) V každém případě podle legend tento pekelný kníže s více než deseti možnými jmény vždycky vedl hordy poživatelů hříšných rozkoší a své protivníky srážel ocasem. Světlonoš s oblibou vdechuje duše poletující okolo. Je ale tak dokonalý, že kdyby chtěl, mohl by sám uvést do naprostého chaosu nebesa, zemi i peklo. Původně seraf, později jako starověké božstvo s křídly, kopytem a obrovským penisem (jako pohanský Pan), čeká na svou příležitost. Ostatně, takzvaný Luciferův hřích, hudris (hudry, hudry na Mikuláše), se interpretuje jako pýcha. Ale ve skutečnosti se jím myslí pohlavní vášeň. Lucifer ví, že bývalá sláva, na úrovni slávy boží, mu jednoho dne bude vrácena. Za zlého byl kanonicky prohlášen až ve 4. století našeho letopočtu. Do té doby byl tolerován jako udržovatel hierarchie světa, neboť jeho prvotním úkolem bylo odhalovat v lidech zlo, nikoli zlo mezi nimi šířit. Také on totiž dostal od Boha do vínku svobodu volby. Stejně, jako člověk.

Vidění andělských bytostí lze nejlépe vysvětlit psychologicky. Jakkoli se tomu Godwin mírně brání, uvádí možné teorie, od Freuda a Junga po současnou parapsychologii. Je nakloněn tomu, že nemůžeme s jistotou vyvrátit nic. Normalita, normálnost, je relativní pojem. Kdo prožil „blízká setkání“, stal se jiným. A mezi ostatními obvykle nedůvěryhodným. Pravda, říká Godwin, se ale nedrží většiny! Není vyloučeno, že duševně nemocní lidé se ocitají v jiných světech (reálně existujících) a jejich hlavní problém je, že nemohou dospět k scelení všech bytostí, které v sobě nosíme. Nedaří se jim pevně stát oběma nohama na zemi. Trpí roztříštěností osob, jež se v nás skrývají. Ale celistvosti je možné dosáhnout. Peklo i nebe, podle autora, nosíme v hlavě. V různých vrstvách vědomí. Andělská i jiná vidění nejsou přitom výjimkou. A smyslem andělů a mimozemšťanů jako archetypu vycházejícího odněkud z neokortexu by pak bylo napomoci člověku při transformaci v celistvou bytost.

Stella: Víte, kde jste, když se ocitnete v limbu? Limbo je jedna z nebeských vrstev. Přebývají v ní nenarozené děti. Stále inspirující Bulgakov popisuje ďábla v jedné z jeho podob takto: ...vlevo měl korunky platinové, vpravo zlaté. Na sobě měl drahý šedý oblek a polobotky zahraniční výroby v barvě obleku. Dále šedý baret posazený švihácky na stranu. Pod paží svíral hůlku s černým knoflíkem v podobě hlavy pudla. Hádali byste mu něco přes čtyřicet. Trochu pokřivená ústa. Hladce vyholený. Brunet. Pravé oko černé, levé neznámo proč zelené. Obočí černé, nestejnoměrně posazené. Jedním slovem – cizinec.

Zdá se, že andělé a démoni opravdu nejsou u nás doma…

Zdroje:

Godwin, Malcolm: Andělé. Ohrožený druh, Volvox Globator, 1997

Koutský, Karel: Učenci a šarlatáni, Baset, Praha 2015

28.09.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 21