Neviditelný čert

Kompostová teorie je kvantově relativisticky derivát kompozitní teorie. Všechny komponenty, dojmy a pojmy dnes již překonané kompozitní teorie byly náležitě zkvantovány a relativisticky zkompostovány. Experimentální testy všeho druhu dávají výsledky, které bez uzardění odpovídají předpovědím kompostové teorie. Má to však jeden ne až tak maličký háček. Jakékoli pokusy interpretovat kteroukoli složku kvantově relativistického kompostu z pohledu reality, či ještě lépe řečeno ji tam přímo vsadit, vedou v lepším případě k fantasmagorickým vizím, v horším pak přímo do blázince.

Lucifer

Idea zkvantovat kompozitní teorii spočívala nějakou dobu zcela bez povšimnutí ve formulacích jistého filosofa pracujícího nezištně pod přezdívkou kajan (viz Klub dekompozitně unavených), jež byly zištně vetknuty do základů kompozitní teorie. Nepovšimnutí bylo způsobeno tím, že když tento skromný vědátor podával přihlášku do soutěže o Nobelovu cenu, tak ji omylem poslal do slovutné akademie nezlomných skeptiků, jež funguje pod nickem Sisyfos. Hlavouni Sisyfa promptně zareagovali tím, že vyhlásili další kolo soutěže o Bludný šutr a kajana evidentně proti jeho vůli označili za prvního uchazeče. Nikdo další se již nepřihlásil, takže kajan zvítězil, což, jak jistě chápete, v něm nevyvolalo nic až tak povzbudivého a Bludný šutr odnesl do kamenolomu nedaleko vesnice Bruntál, z níž takto poprvé vytáhl paty. Kam se pak ubírala jeho další vědátorská činnost, není známo. Jen v internetovém zpravodajském Blesku se objevila krátká zpráva, že kousek pod vrcholem Pradědu (nevyšší krtinec zvlněné krajiny Jeseníků) byla nalezena neobvyklá hromádka kompostu.

Ještě než přistoupím k některým důsledkům pokusů o realistickou interpretaci konstrukčního nádobíčka kompostové teorie, musím učinit dvě důležité poznámky:

Zaprvé: Dvěma základními kameny kajanových formulací vetknutých do základů kompozitní teorie jsou knedlíky a ponožky. Jak známo, obě ingredience se nacházejí v kvantovém stavu a vykazují princip neurčitosti (kupříkladu v hromadě vypraného prádla nemůžete najít správnou ponožku do páru či knedlíky na talíři se interferenčně rozplývají v dvojštěrbinové omáčce z přezrálých rajčat).

Zadruhé: Kajan do základů kompozitní teorie vetknul pouze Newtona, Einsteina nechal bez povšimnutí, což následovali i jeho následovníci. Tvůrci kompostové teorie se tudíž rozhodli toto historická fópa zacelit, což demonstrovali vetknutím Einsteinovy teorie relativity, jak speciální, tak zobecněné, do svých základen. Ono to ve skutečnosti nedávalo žádný smysl, jelikož kompost neuznává rychlost světla a knedlíky s ponožkami hrají s Bohem v kostky. Vědecké redundanci však tímto úkrokem bylo učiněno víc než zadost.

Takže k věci:

Jedni interpretači kompostové teorie došli k závěru, že nejen knedlíky a ponožky, ale i další kvantové objekty mají tendenci se jen tak ledabyle a v prostoru rozplizle vlnit, když nejsou pozorovány; a když jsou pozorovány, tak zkolabují do kuličky. Jiní náročnými disputacemi doputovali k závěru, že vlnící se kvantové objekty se nacházejí v nespočetném množství paralelních vesmírů a jejich zkuličkovatění v podobě experimentátorova pozorování vede k náhodnému výběru jednoho z těchto vesmírů. U jednoho týpka z této party to vedlo až k cestě do blázince.

Nebudu vás unavovat neuvěřitelně širokou škálou interpretačních konstruktů kompostové teorie a k prvním dvěma příkladům přiložím už jenom třetí polínko, které se nazývá biocentrismus, což je dokonale solipsistická forma prvního uvedeného přístupu, totiž že nic neexistuje reálně bez přítomnosti vědomého pozorovatele. Pokud tady byl velký třesk, tak musel být pozorován nějakou myslí, poněvadž kdyby tomu tak nebylo, tak by místo velkého třesku tak nějak jakoby existovala pouze velká hromádka rozplizlého kompostu.

Z pohledu těchto solipsisticky kvantově entanglovaných biocentristů dokonce ani od pohledu vědomého pozorovatele nemusí existovat jím jednosměrně zkolabovaný čas:

Jelikož existenci času, jak ho známe, stále více zpochybňuje kvantová teorie, obraťme se přímo k této překvapivě starobylé vědecké záhadě. Jakkoli se existence či neexistence času může na první pohled jevit jako irelevantní, je důležitým faktorem v každém zásadním náhledu na povahu kosmu. Náš pocit, že se čas pohybuje kupředu, je podle biocentrismu ve skutečnosti jen výsledkem nereflektované účasti ve světě nekonečných aktivit a jejich výsledků, které pouze zdánlivě ústí do plynulého, souvislého průběhu. (Robert Lanza, Bob Berman: Biocentrismus)

Závěr:

Kompostová teorie je prakticky velmi použitelná, ba přímo i zneužitelná, ale teoreticky nezvažitelná, což někdy vede až do neuvážených hromádek duševně rozplizlého kompostu s následkem redundantního balastu v podobě zneváženého krtince. Takže opatrně: kompostovat, ale o procesu nadbytečně nefilosofovat.

26.10.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 18