Celý pondělní večer, jemuž předcházelo celodenní a nesmírně unavující aprílové počasí, jsem marně přemýšlel, jakým dostatečně plodným způsobem bych mohl navázat na poslední dva velmi hutné příspěvky, jež zcela zákonitě zakotvily v exkluzivní rubrice Povídání. Nebudu vás napínat a bez jakýchkoli obezliček vám zcela pokorně oznamuji, že k ničemu tak plodnému, jež bych mohl za tyto dvě úžasné povídací piruety bez uzardění zařadit, jsem nedošel, ačkoli jsem se zcela poctivě pokoušel přemýšlet na plný výkon plus ještě něco navíc. Problém mého myslivého neúspěchu zřejmě spočívá v tom, že z nějakých mně naprosto nepochopitelných příčin jsem zakotvil v přístavu bezuzdné unavenosti. Pokusím se vás alespoň pobavit stanovami jistého Klubu unavených, které jsem někdy ve svém středověku či možná spíše pravěku vyhrabal na internetu, a v zájmu zachování rovnováhy to opepřím maturitou z kompozitní teorie.
Lucifer
Předpokládám, že všichni jste už zažili situaci, kdy jste se cítili být naprosto unavení. Nemám na mysli běžnou únavu z náročné činnosti jakéhokoli druhu, kdy se něčeho s velkým nasazením doberete a pocítíte ten krásný pocit, že se vám to podařilo, načež si tím či oním relaxovaným způsobem dobijete baterky – třeba si dáte pár skleniček vína či něčeho ostřejšího a s pocitem dobře vykonané práce upadnete do spánku všech spravedlivých, někdy i všech svatých. Ráno se probudíte a čile se vydáte vyřešit nějaký další závažný problém. Mám na mysli stav, kdy máte pocit, že už ničím nejste schopni své baterky dobít. Jste prostě unavení takříkajíc na plech a předpokládáte, že i když se ráno probudíte, tedy pokud se vám vůbec podaří jít spát, tak s tím už nic neuděláte. Jste takříkajíc cugrunt.
I tato velice tristní záležitost se však dá poměrně snadno vyřešit. Stačí podat přihlášku do Klubu unavených, jehož stanovy zní takto:
V případě, že vaše unavenost je pouze výše zmíněného prvního typu a po svém probuzení z osvěžující narkózy následující zcela zákonitě po vyčerpaném vyřešení předchozího závažného úkolu pocítíte potřebu řešit něco dalšího, pokud možno ještě závažnějšího, a ničeho takového se vám ve vašem zorném poli jaksi nedostává, tak vám předkládám velmi podnětnou možnost složit na svá bedra maturitu z kompozitní teorie. Nevíte, co je to kompozitní teorie? To si snad děláte srandu!
No, a pokud si tu srandu neděláte, tak využijte služeb strýčka Google(ho) a vložte do něj „compositive theory“ plus „Hayek“. To poslední slovo reprezentuje významného rakouského ekonoma a filosofa Friedricha Augusta von Hayeka, autora kompozitní teorie, jenž si v českých internetových debatních kroužcích páté cenové skupiny vydobyl nick „Hejkal“. Kompozitní teorii filosofa Hejkala ve stejných internetových debatních kroužcích mnohá léta velmi silně propagoval jistý český ekonomický a povšechně pidlosofický samouk odněkud z Bruntálu či Vrbna, jenž prý našeho bývalého prezidenta vlastnoručně dokopal až k založení ODS (Občanská Dekompozitní Strana). Jeho jméno (myslím onoho propagátora, ne onoho bývalého prasidenta) zde zveřejňovat v zájmu krycího manévru identity nebudu, v následujícím rozvrhu maturity z kompozitní teorie však vystupuje pod nickem „kajan“, jenž zhůvěřilí debatníci internetové páté cenové dehonestovali na „kajman“.
Nevím už proč, ale když jsem před drahnými lety tento kompozitně maturitní rozpis vypustil někam na starého Neviditelného psa, tak jsem jej nazval Making dumplings and darning socks from the viewpoint of the composite theory. Všimněte si, že se v tomto maturitním rozpisu nachází pouze Newton, zatímco Einstein je naprosto ignorován. Je to dáno tím, že i ty nejmodernější ekonomické teorie jsou vždy nejméně o jeden krok pozadu za teoriemi fyzikálními. Proč je tomu tak, na to vám dnes neodpovím, jelikož se cítím být velmi unavený. Takže zde je ten maturitní dekompozitní rozpis:
Ještě bych měl asi dodat, že základní, vůdčí, ba přímo nejtopornější myšlenka kompozitní teorie (původně to byla kompozitivní teorie, ale časem se ten název, alespoň v českých luzích a hejkalech, pragmaticky zkrátil na teorii kompozitní), jak to propagoval pan kajan z bruntálského sektoru, zní: „vše, co má nějaký kompozitní anžto kompozitivní smysl, je spontánní řád lidské interakce“. To je tak úžasná myšlenka, která nabourává všechny ty nespontánní lidské interakce způsobem naprosto dekompozitním, až tak, že musím, ač tuze unaven, prohlásit: „panta rhei“.
Takže plyňme, neplynujme, dejme si přihlášku do Klubu unavených a vstříc novým světlým zítřkům se při nejbližší příležitosti patřičně kompostujme.
15.04.2014, 00:00:11 Publikoval Luciferkomentářů: 17