Dále než Einstein
Lucifer
Započal jsem číst knížku od teoretického fyzika Michio Kaku a spisovatelky Jennifer Thompsonové Dále než Einstein. Spojení těchto dvou oborů dopadlo velmi efektivně a čtení knížky mě naplňuje úchvatným zážitkem. Možná o tom napíšu do Populárně naučného koutku, ale vzhledem k tomu, že jsem nyní zaneprázdněn nekonečným kuřecím klobáním na Čertovi a laboratorní činností, tak si asi chvíli počkáte. A ta chvíle nejspíš nebude v klidu. V této chvíli bych si alespoň dovolil citovat jednu pasáž z kapitoly Honba za unifikací. Je o tom, proč se některé věci nemohou ocitnout v klidu. Na patentovém úřadě se Einstein vrátil k otázce, která ho trápila už jako dítě: jak by vypadal světelný svazek, kdyby se pozorovatel pohyboval spolu s ním rychlostí světla? Mohli bychom usoudit, že světelná vlna zamrzne v čase, takže by byly vidět stacionární vlny elektrického a magnetického pole. Když se však Einstein během studia na technice seznámil s Maxwellovými rovnicemi, zjistil ke svému údivu, že stacionární vlny jako řešení nepřipouštějí. Ve skutečnosti z nich plyne, že ve vakuu se světlo musí šířit vždy toutéž rychlostí vzhledem ke všem pozorovatelům, ať se je tito snaží jakkoli doběhnout. I ti pozorovatelé, kteří se vůči nám budou pohybovat opravdu enormními rychlostmi, budou měřit rychlost světla stále stejnou. Světelné vlny se v žádném vztažném systému nemohou ocitnout v klidu. Tahle myšlenka by se dala v přeneseném slova smyslu použít i na některé lidské jedince. V klidu je nenachytáte, ani kdybyste je pozorovali ve spánku.
02.11.2010, 00:01:00 Publikoval Luciferkomentářů: 16