Neviditelný čert

Škoda, že panelákové děti nemají příležitost poznat, co obnáší taková půda s tajemnými kouty. O stodole nebo o pořádném sklepě nemluvě. Starý dům je blízký a důvěrně známý, ale někde hluboko pod postýlkou se schovávají děsy a přinášejí do snů studenou lepkavou hrůzu. Vždyť i dospělý chodí do sklepa nerad. Jen když musí dojít pro brambory, vyhrabat mrkev uloženou v písku nebo přinést uhlí. Ale na půdě čekají staré sváteční šaty, dopisy a pohlednice z dob a zemí, které snad ani nebyly. Pro dětskou fantazii i objevitelské přehrabování - prostě krása! Na půdě je také blíž ke světlu, slunce se dere zaprášeným střešním okýnkem a v létě se tam krásně našlapuje po vyhřátých prknech.

Stella

Strach na půdě je trochu jiný než strach ve sklepě. Půda má sice tmavých koutů víc, než kolik má rohů, ale její kouty lákají k prozkoumání a neodrazují jako zamčená sklepní skříň. Vůně půdního prachu nevadí tolik, jako pach sklepní vlhkosti. Kdoví, co všechno se ukrývá tam dole, tak blízko těžké hlíny. Na nebe člověk vidí, do země nikoli. Skříň s kostlivcem může stát sice také v ložnici či na chodbě, ale že se bude nacházet právě ve sklepě, je mnohem pravděpodobnější. Tam přece jen tak někdo namátkou její dvířka neotevře.

Jak praví podobná úsloví různých národů, kostlivce ve skříni mívají, pokud vím, ještě Angličani, ale mnozí ostrované ukládají kostry raději do kredence nebo do přístěnku pod schody. Labužničtí Francouzi ukrývají mrtvoly. Do skříní uklízejí mrtvá těla také Němci, ale protože na rozdíl od Francouzů nejsou líní, zaběhnou s nimi, světe div se, opět do sklepa! K dokonalosti tento schraňovací zvyk přivedli někteří Rakušané, např. jeden inženýr elektrotechnik ve sklepě poskytl azyl i živým.

Skříňoví kostlivci různých etap světové historie se schovávají v archivech opředených pověstmi o jejich nedostupných tajemstvích. Osobně bych moc ráda nakoukla do archivu vatikánského. Kdo a kdy dostane příležitost podívat se, co všechno ukrývá? Kdo jsou ti vyvolení s právem znát? Kdo určí čas, kdy také archivům nejrůznějších institucí skončí doba hájení dokladů o etnických čistkách, o atentátech, o tajných smlouvách? I kdyby nakonec vyšlo najevo, že František Josef I. nechodil inkognito mezi chudé, jak se traduje, ale naopak se scházel ve sklepě vídeňské pivnice s třemi mimozemšťankami, které později stály za vyzrazením technologií vládě Spojených států, bude to ještě někoho zajímat? Čas odnese důležitost i třaskavost událostí, protože potřebuje prostor pro další a další skladování toho, co sám sklidil, zavařil, vyudil, nasušil. Ošmirgluje pikantnost konkrétních skandálů, protože – většina z nich přešla do legend a ty jsou zajímavější. Takovou legendou se stal i konec korunního prince Rudolfa. Právě písemnosti spojené s jeho koncem mají být střežené ve Vatikánu. Nahlédneme-li do kteréhokoli jeho životopisu – je vůbec ještě co tajit?

Co bylo kdysi skandálem pro jedno století, spíše pro jednu dynastii, zredukovalo by se dnes na jednu z mnoha večerních zpráv. (Pokud jde o vlastní Rudolfovu životní cestu, je dobré ji znát kvůli srovnání, kde byla Evropa historicky docela nedávno, viz např. oslavy jeho narození...)

Pomyslného kostlivce schováváme každý. Ale každý kostlivec tvořil kdysi opěrný aparát živého těla. A kosti přežijí i miliony let. Tady žádná dvířka nepomůžou. Jenom se taková skříň neotevírá před návštěvou a slušná návštěva se neptá, co je uvnitř. Zdvořilosti je tak učiněno zadost. Ale tomu ostatnímu? Jako by nebylo... Ještě by mohlo něco vypadnout. A uklízet to pak bude kdo? Náš idol musí zůstat bez poskvrny, protože, jak jinak bychom mohli žít?

Skříňovým kostlivcům se daří ve tmě. Jejich příbytkům se daří v temných koutech. V době bujícího minimalismu mnoho temných koutů nezbývá, jak se ukazuje při všeobecném předhazování, předkládání a odhalování duší i těl. (Ba, ani nenarozené děťátko už nemá právo na intimitu nejintimnější. Ba, ani rodička není „v koutě“.)

Tady mě máte, dělejte si se mnou, co chcete. Nic netajím. Potměšilost života nás ale jednoho dne chytne za límec: Koukej! Tady v tom tmavém koutě, kam potichu odkopáváš svou zbabělost, už jí máš tolik, že ti vypučela nová komora, ani jsi nepostřehl, jak se klube. Nebo jsi vážně myslel, že svoje strachy jen tak přehodíš na nějakého řvouna? Zkus se sám vymáchat v odpovědnosti. A bez aviváže.

28.11.2017, 23:34:34   Publikoval Luciferkomentářů: 10