Neviditelný čert

Tak jsem začala váhat, když mi přišla nabídka šťouchadla na brambory za 1700, cedníku za 1300, kelímku na vařečky za 1500. Všechno dyzajnové a blyštivé. Mám, nemám si vylepšit bídnou panelákovou kuchyň? Musí být krásné, když při míchání jíšky padne zrak na luxusní „kuchyňskou pomůcku“! Kdepak, úroveň je úroveň! Proč bych nemohla šťouchat brambory stejně jako každá druhá milionářka? Proč by se zrovna moje vařečky měly jen tak povalovat v zásuvce, jako by právě přikulhaly z obecního chudobince? A pozorná manželka (domácí paní) dopřeje mužíčkovi také teleskopickou vidličku! Zvyšování naší prestiže a našeho nivó (opravdu) jsem prozatím začala dostupnější zlatou váhou.

Stella

S váhou a vážením jsem si nikdy hlavu netrápila. Až mě potkala ta úžasná možnost, že se osobní váha ocitla ve slevě! A to hned ve třech barvách: zelené, zlaté a stříbrné. V předsíni je šero, zlatá se bude hodit. A protože smyslem slevových akcí je přimět člověka, aby si koupil to, co by mu jinak ani na mysl nepřišlo, vyhověla jsem zařvání hamižnosti a přinesla jsem tu zhola zbytečnou věc domů.

Lino v předsíni je trochu zvlněné, ale to nemůže vadit. Váha je krásně široká a navíc – žádné posouvání tamtím, co bývá u doktora, závaží nějaké nebo co. Odjakživa nás za pomoci toho posouvání hmotnostili také ve škole, ale co z toho pak vyvozovali, nevím. Možná potom školník sečetl kila všech žáků po svačině a z výsledku vypočítala paní v kanceláři učitelův (učitelčin) plat. Jak a kde se vážili učitelé, aby mohl být vyplacen i ředitel, nevím, to nám zůstalo skryto navždy. Vím jen, že decimálka ve školní dílně byla.

Tahle váha ze supermarketu (velkého smíšeného zboží, koloniálu i hokynářství v jednom) rovnou ukazuje veliká svítící čísla. A podle všeho se tím docela dobře baví. Ráno vstanu, střepnu poslední sen, stoupnu na širokou desku a rozsvítí se dejme tomu sedmdesát dva třicet. Po dvaceti minutách sedmdesát. Před obědem sedmdesát pět a půl (kila, aspoň doufám). Jako celodenní hra – dobré! Zvlášť, když si člověk stoupne na váhu s taškami, v jedné mouku hrubou, polohrubou a dvě minerálky, v druhé osm piv, ale moderní váha tvrdopočítačově ukazuje šedesát devět. Není ona postavena na principu odečtu čehosi? Na pólech třeba? Ubylo snad světového ledovce? Tak to tam mohli napsat, ne?

U příjmu před operací zahlédnu, že milá paní doktorka klidně a bez mého schválení napsala do karty: váha 73. To tedy ne! Ubrat! Po operaci – ještě hůř: váha 75. Proto ty nevolnosti! Ještě pár dní počkám a pak požádám, aby vyndali všechno, co zapomněli uvnitř. Můj šéf takhle skučel se zapomenutou svorkou, a stávají se horší případy. Chodit s břichem plným kovu tedy odmítám, i kdyby kov byl sterilizovaný stokrát. Avšak když se vrátím ze špitálu, zjistím, že moje zlatá předsíňová váha podle všeho zatím absolvovala vorkšop psychoterapie. Ukázala sedmdesát jedna. Budiž. To už je lepší, to odpovídá! Odpovídalo, až do večera. Potom se rozsvítila sedmička a šestka. Od té chvíle už jenom čekám, kdy se z váhy ozve konejšivé: Mohu to tak nechat? Děkuji.

A tak jsem začala to digitální zlato různě posouvat po podlaze. Každých pár centimetrů – jiná hodnota. Moc příjemná věc pro návštěvy! Udělám na podlaze značky s nenápadnými zkratkami, komu a kam váhu postavit. Jaruško, ty se budeš divit nejvíc. Tvoje sebevědomí, jehož zřídlem je úzkostlivě hlídaná linie, utrpí ránu! Mělas mě nechávat opisovat. Ale ty ne! Přitom jsi věděla, že počítání je mou slabou stránkou, a já jsem ti klidně diktát ( s-, z-) ukázala! Přijď za měsíc, uvidíš, jak jsi zhubla (chacha).

Jako náplast ti mohu poskytnout přednášku o tom, že „Hmotnost je aditivní vlastnost hmoty (tedy vlastnost jednotlivých hmotných těles), která vyjadřuje míru setrvačných účinků či míru gravitačních účinků hmoty.“ Jasné. Není pak dobré naměřit takové věci víc?

A co tíha? „Tíha je fyzikální veličina, vyjadřující sílu, kterou působí těleso v gravitačním poli na podložku nebo závěs…“ „Gravitační síly jsou vždy přitažlivé.“ A ty se podívej do zrcadla a stav se zase někdy.

11.07.2018, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 27