.:: Neviditelný čert ::.

Synchronicitní polský kamion

rubrika: Pel-mel

Tento týden se mi stala taková zvláštní událost, která by se dala zařadit mezi speciálně podivuhodné koincidence, pro něž Carl Gustav Jung vynalezl pojem synchronicita. Startovní výstřel této synchronicitní události nastal již v předvečer aktuálního týdne, v neděli, kdy jsem zaznamenal, že perlátor na kohoutku vodovodní baterie koupelnového umývadla perlí tak nějak nesourodě. Tak jsem ho odšrouboval za účelem jeho pročištění. Jenže se ukázalo, že už je poněkud polámaný, takže jsem dospěl k závěru, že musím po delší době navštívit bauMax, který se nachází nepříliš daleko od stanice metra Stodůlky, kousek za mimoúrovňovou křižovatkou Rozvadovské spojky s ulicí Jeremiášovou. Tož jsem se tam v pondělí vydal.

Lucifer

Než přistoupím k popisu oné synchronicitní akceschopnosti, rád bych zde připomněl, že mě tento pozoruhodný jev oblažuje poměrně často. Už jsem o tomto efektu tady několikrát referoval, tuším, že naposledy ve filosofickém pojednání Synchronicita v moderním pojetí, v němž najdete další odkazy. Již nějakou dobu začínám nabývat pocitu, že se koincidenční události tohoto typu kolem mne čím dál tím víc kumulují, takže už to beru jako hotovou věc. Ano, začínám být k tomuto jevu tak nějak imunní, apatický, a jen zřídka už se stane, že si krátce zapřemýšlím, jaká je jeho podstata. V čem se nachází zdroj této takřka neuchopitelné koincidenční anomálie. Kvantová provázanost, nebo snad Matrix?

Jak jsem v perexu řekl, tak jsem taky v pondělí učinil. Dorazil jsem do bauMaxu a za chvíli měl perlátor v ruce. Bezva, říkal jsem si, akce byla úspěšná. Směrem do akce jsem vyrazil metrem, vystoupil ve stanici Stodůlky a zbytek urazil pěšky podél Jeremiášové. Když jsem vyrazil směrem zpět, napadlo mě, že vzhledem k úspěšnému pocitu to celé dorazím jenom pěšky. Když jsem přešel Jeremiášovou po přechodu pro chodce za účelem zamířit do ulice Bavorské, která se vine podél Rozvadovské spojky až do blízkosti mého bydliště, padl můj zrak na prodejnu SCONTO Nábytek s.r.o. Věděl jsem už dříve o ní, ale nijak zvlášť mě nezaujala, takže bych si patrně název této firmy jen tak zlehka nevybavil. Tentokrát mě však SCONTO nábytek s ručením omezeným z mně v té chvíli ještě neuchopitelných důvodů zaujal velice, takže jsem si ho do hlavy definitivně vštípil.

Ve středu jsem jako obvykle vyrazil na drobný nákup do obchodního centra Galerie Butovice, které se nachází téměř na dohled mého bydliště. S nákupem zpět jsem to vzal podél jedné ze dvou kontaktních komunikací, a to podél té, která ústí do ulice Jeremiášova. Jak jsem postupoval směrem ke křižovatce, odkud to mám už jenom pár metrů do vnitrobloku, v němž bydlím, zaznamenal jsem kamión stojící s rozblikanými světly u krajnice tímtéž směrem. Zpozorněl jsem. Obzvláště poté co jsem zaregistroval SPZ z Polska na jeho zadní části. Proč tady ten kamion tak zoufale poblikává? Věc se vyjasnila velmi rychle a překvapivě.

Když jsem byl už pár kroků od zadní části kamionu, u přední kabiny se náhle vynořil jakýsi pán s něčím v ruce a začal nesměle kráčet směrem ke mně. Když dokráčel, tak jsem pochopil nejen to, že má v ruce nějaký papír, ale i to, že se mě chystá komunikačně kontaktovat. Hned mi bylo jasné, o co mu jde. Jeho kamion tady blikal u krajnice proto, že jeho řidič neví kudy kam.

Kamioňák mě pozdravil, už nevím, jestli polsky nebo česky, a ukázal mi ten papír. Jakákoli řeč po pozdravu byla z jeho strany jednoznačně v polštině, no a já jsem odpovídal v češtině. Naprosto jsme si rozuměli. Prstem mě nasměroval na jednu položku na papíru a zeptal se, jak se tam dostane. Položka zněla: SCONTO Nábytek s.r.o. Okamžitě jsem byl v obraze a cestu po Jeremiášově obchvatu jsem mu podrobně popsal i s tím, že jeho SCONTO se objeví na pravé straně krátce po podjezdu Rozvadovské spojky. Dodal jsem ještě, že když bude koukat i doleva, uvidí bauMax.

Kamioňák poděkoval, už nevím, jestli polsky nebo česky, a odebral se do kabiny svého nábytkového kamionu. V té chvíli jsem pochopil, že akce, jejíž popud nastal v neděli, teprve teď dorazila ke svému perlivému cíli.

Své rané mládí jsem prožil ve městě, jež kdysi bylo hlavním městem českého Slezska. Nachází se jen kousek od hranic s Polskem, takže i za minulého režimu jsme chytali televizní kanál z Katowic. Docela rád jsem se na něj občas díval. Bylo to dáno mimo jiné i tím, že v těch dobách se v naší televizi střídalo jen pár normalizačních zpěváčků, zatímco v polské televizi dominoval kvalitní bigbít. Při sledování polské televize jsem neměl problém pochopit, o čem tam zpívají či mluví. Rozuměl jsem polštině velmi dobře, ale jakýmsi zvláštním pasivním způsobem. Aktivně bych nedokázal sestavit v polštině ani jednu smysluplnou větu. A to nebylo všechno.

Vzpomínám si, že jsme si z polštiny občas dělali srandu. To se ale týká i ostatních slovanských jazyků a samozřejmě i vice versa. Vtip spočívá v tom, že mnohá slova zní velmi podobně, avšak více či méně zkomoleně a někdy mají úplně jiný význam. A tak vznikaly různé humorné napodobeniny, jako v případě polštiny například: ježek - kaktus pochodowy, dikobraz - kaktus pochodowy specjalny. Když jsem jednou sledoval na Katovické televizní stanici předpověď počasí, mohl jsem se uplácat smíchy, když jsem uslyšel: Na zachodzie wiatry umiarkowane. V polštině to znamená, že na západě bude vanout mírný vítr, ale v české napodobenině bude vanout úplně jinde.

Toho polského kamioňáka zřejmě už nikdy nepotkám. Dvojitý axel synchronicity byl ukončen. Doufám nicméně, že do SCONTA dorazil v pohodě a svůj trailer bude i nadále hnát na plný plyn.