Neviditelný čert

V nedávném příspěvku Stanu se kočkou jsem oznámil, že to s prohlášením v jeho názvu myslím vážně. Podnětem k tomu mi bylo seznámení s knižním návodem k dosažení tohoto cíle a zároveň i některé poznatky získané letmým prolistováním knížky, které ve mně vyvolaly pocit déjà vu, totiž že jsem k tomuto cíli už byl víceméně odedávna navigován. Pro konec tohoto týdne jsem vybral jednu z prvních lekcí kočičí učebnice, která se týká charismatu. Jedno z lidových rčení praví, že prázdné sudy nejvíc duní. Pokud jste přesvědčeni, že nejste prázdným sudem, nepokoušejte se ho napodobovat. Žádný respekt natožpak charisma tím nezískáte. Budete jen otravným způsobem dunět.

Lucifer

Kočka nepotřebuje mňoukat, všude skákat nebo hrát komedii, abychom si jí všimli. Její přítomnost vycítíme od chvíle, kdy vstoupí do místnosti. Nemusí se ani pohnout, už jen její charisma je zárukou, že si jí ostatní všimnou. Její diskrétnost a osobnost nás přinutí podívat se jejím směrem pokaždé, když se prochází po místnosti. Její přitažlivost je nepřehlédnutelná.

Co máme dělat, abychom vysílali tolik pozitivních vibrací, vzbuzovali tolik obdivu? Nic. ONA prostě JE.

Od kočky se můžeme hodně naučit, abychom získali trochu živočišnosti, charisma: musíme se jí stát! Nic si nenalhávat, neschovávat se za přetvářku, nehrát žádnou roli, neklátit se a nemávat rukama jako větrný mlýn ve snaze zhypnotizovat shromážděné publikum… Prostě nic nedělat.

Vyzařujte svou osobnost, jako byste byli vysílač, zdroj světla. Neprojevujte se v debatách víc, než je nutné, neberte si pořád slovo jen vy, abyste se mohli chvástat, jen posluchače znudíte. Protože podvědomě vycítí, že vašimi dlouhými monology se pokoušíte přesvědčit nebo ujistit hlavně sami sebe. To není charisma, to je jen snaha být všudypřítomný, dotěrný… Až se stanete skoro otravným!

Patrně jste si všimli, že ty nejcharismatičtější osobnosti, jako jsou třeba filmoví herci, o nichž se říká, že „trhají rekordy v návštěvnosti“, při hraní nepřehánějí. Jsou střídmí v řeči i v chování. Nejcharismatičtější lidé nebývají nejvýstřednější, ale vždycky jsou do jisté míry zdrženliví.

Charisma se vyvíjí postupně podle toho, jak jsme poctiví sami k sobě, k jiným, když se přijímáme takoví, jací jsme, aniž bychom používali lsti, které se nehodí k naši povaze. Takovou přitažlivou osobnost může každý z nás rozvíjet pod podmínkou, že stejně jako kočka zůstane za všech okolností sám sebou.

Dodatek kočičího Lucifera:

Je to tak. Je-li váš „sud“ plný podnětných myšlenek, které jste nashromáždili vlastní tvořivostí a o které se chcete i ve vlastním zájmu podělit, nemusíte to nijakým dunivým způsobem dávat najevo. Stačí, když jeho obsah budete klidným a charismatickým způsobem vyzařovat. Podrobnosti můžete vždycky přidat slovně, když vás o ně požádá někdo, kdo je schopen váš signál dostatečně vnímat. Nemá smysl se nikomu se svými poznatky vnucovat. Jakékoli teatrální servírování třeba i dobře míněných rad či užitečných zkušeností je zpravidla kontraproduktivní. A to i s ohledem na váš vlastní zájem. Staňte se zdrojem světla – Světlonošem.

Zdroj: Stéphane Garnier, Chovejte se jako kočka, JOTA, s.r.o., Brno 2018

18.01.2019, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 34