Neviditelný čert

Současný člověk je v životě bezradný a neustále dochází do nějakých poraden. Vždyť my máme poradnu předmanželskou, manželskou, pomanželskou, rozvodovou, porozvodovou, psychologickou, pedagogickou… Můj dědeček a prapradědeček prošli komunistickým a nacistickým kriminálem a psychologa nepotřebovali. Všechno to zvládli silou vůle. A navíc vycházeli ze dvou věcí, které jsou dnes silně nedostatkovým zbožím, a těmi jsou zdravý selský rozum a svědomí. To se dnes absolutně nepěstuje (Max Kašparů).

Stella

Proslulý humanista Erasmus Rotterdamský, ač v hříchu počatý, získal dokonalou výchovu a nejvyšší dostupné vzdělání. V životě se mnohokrát rozhodoval, kterou cestou se dát. Jeho pěstouni mu nabízeli několikero možností, jak uspět v kariéře a zajistit si blahobyt. Erasmus je pokaždé zklamal. Řídil se vnitřním hlasem, který mu nedovolil, aby překročil určité meze. Jediným měřítkem mu byla víra v Krista. Proto ho znepokojovalo, že teologie, která v jeho době platila za nejvyšší vědění, zaostává. Podobně jako Luther, s nímž vedl dlouhý spor, ani Erasmus Rotterdamský se nikdy nevzdálil praktickému životu. Oběma myslitele také spojuje zvláštní důraz na význam rodiny. V současnosti by jistě se znepokojením sledovali rozhoupání základních hodnot a bezbřehý liberalismus - příčiny krize rodiny i krize společnosti jako celku.

Dnešní příspěvek přináší úryvek z vlastního životopisu E. Rotterdamského a jeden z jeho Obvyklých rozhovorů, o tom, jak se dá, podle humanistického teoretika, zachránit manželství. (Mimo jiné – přinášením osobních obětí. Ze strany ženy!)

Vlastní životopis

Narozen v Rotterdamu, v předvečer svátku Šimona a Judy. Nyní je mu kolem sedmapadesáti let. Matka se jmenovala Markéta, byla dcerou jednoho lékaře jménem Petr. Pocházela ze Zevenbergen, oba její bratry zažil Erasmus v Dordrechtu téměř devadesátileté. Otec se nazýval Gerard. Měl tajný poměr s Markétou v naději na sňatek. A někteří říkají, že si dali slovo. To nelibě nesli jak Gerardovi rodiče, tak bratři. Jeho otec se jmenoval Eliáš, matka Kateřina, oba se dožili vysokého věku, Kateřina téměř pětadevadesáti let. Bratrů bylo deset, sestra žádná, synové Eliáše a Kateřiny, všichni ženatí. Gerard byl druhý nejmladší. Všichni uznali za dobré, aby jeden z tolika synů zasvětil život Bohu. Znáš stařecká přání. A bratři nechtěli, aby se majetek zmenšoval, ale aby měli u koho hodovat.

Když Gerard viděl, že mu všichni svorně a všemožně brání v manželství, udělal to, co dělávají zoufalci, tajně uprchl z domova a cestou napsal rodičům a bratrům dopis na rozloučenou, kam na závěr připsal: Buďte zdrávi, nikdy vás už neuvidím. Zatím dívka, kterou si chtěl vzít, tam těhotná zůstala. Chlapec byl vychováván u babičky. Gerard se odebral do Říma. Tam si bohatě vydělával na živobytí opisováním, neboť tehdy ještě knihtisk neexistoval. Štěstí se na něj jen smálo. A užíval si mládí…

….

Jakmile se rodiče dověděli, že je v Římě, napsali mu, že dívka, jíž nabídl manželství, zemřela. Věřil tomu a ze žalu se stal knězem a celou duší se oddal zbožnému životu. Po návratu domů zjistil, že byl oklamán. Ale Markéta se nechtěla už nikdy vdát a ani on se jí už nikdy nedotkl. Chlapce však nechal řádně vychovat a sotva syn překročil čtyři roky, poslal ho do školy…

Stížnosti ženy na manželství neboli Manželství (Obvyklé rozhovory)

Eulálie (Pravdomluvná)

Xantippa (Hašteřivá)

Xantippa: Mezitím ten dobrák, který tak šetří na své ženě, čile promrhává věno, a ne malé, které se mnou vyženil.

Eulálie: V čem?

Xantippa: V čem jemu samému se zlíbí: ve víně, v děvkách a v kostkách.

Eulálie: Zadrž!

Xantippa: Ale je to tak. Potom se vrátí, když na něho dlouho do noci čekám, podnapilý, celou noc prochrápe, někdy i postel pozvrací, abych skončila u toho.

Eulálie: Pst! Sama sebe haníš, když haníš manžela.

Xantippa: Ať umřu, jestli bych raději nespala se sviní než s takovým manželem.

….

Eulálie: Mojí první starostí bylo, abych působila manželovi ve všem potěšení, aby ho nic nepopuzovalo. Pozorovala jsem jeho nálady a názory, pozorovala jsem jeho tísně, a čím se dá chlácholit, čím se pohněvá, tak, jak to dělávají krotitelé slonů a lvů či podobných zvířat, které nemůžeme zvládnout silou.

Xantippa: Takové zvíře mám doma.

Eulálie: Krotitelé, kteří jdou ke slonům, nemají na sobě bílé šaty a lidé, kteří jdou k býkům, rudé, protože ze zkušenosti vědí, že tyto barvy přivádějí ta zvířata k zuřivosti. Rovněž tak tygři se nerozběsní zvukem bubnů do té míry, že se sami rozsápou. A chovatelé koní používají hlasu, mlaskání a pohlazení a jiných prostředků, aby zkrotili ty bujné. Oč více se patří, abychom používaly těchto prostředků vůči manželům, s nimiž sdílíme, ač chceme nebo nechceme, střechu a lože po celý život?

…

Eulálie:  Avšak pokusit se manžela polepšit není pozdě. K tomu přispěje, jestliže muži porodíš nějaké děťátko.

Xantippa:  Už se narodilo.

…

Xantippa: Vždyť ještě před svatbou jsme si spolu popovídali.

Eulálie: Copak z rozhovoru se rodí děti?

Xantippa: Náhodou mě zastihl samotnou, začal se mnou laškovat, lechtat mě přitom v podpaží a na bocích, aby mě donutil se smát. Já jsem to lechtání nemohla vydržet a padla jsem naznak na postel. On padl na mě, líbal mě a co se dělo pak, ani dost dobře nevím, jisté je, že po několika málo dnech se mi začalo zvětšovat břicho.

Eulálie: Jdi mně, a to svým mužem opovrhuješ? Jestliže dělá děti při špásování, co bude dělat, až se do toho pustí vážně?

Xantippa: To už tuším, i teď jsem těhotná.

Eulálie: No vida, na úrodnou půdu připadl dobrý oráč.

Xantippa: Po této stránce zastane víc, než bych chtěla.

….

Eulálie: Největší ozdobou paní je být poslušná svého muže. Takto to zařídila příroda. Bůh tomu tak chtěl, aby žena byla úplně závislá na muži. Vem v úvahu jenom to, jak se věci mají: je to tvůj muž, jiného dostat nemůžeš…

…

Eulálie: A uvaž, kolik námahy tě stálo, dříve než jsi naučila toho papouška mluvit několik lidských slov.

Xantippa: Jistě, velmi mnoho.

Eulálie: A dát si tu práci s předěláním muže, se kterým provždy povedeš příjemný život, to je ti protivné? Kolik námahy vynakládají lidé, aby vycvičili koně k poslušnosti! A my nerady vynaložíme námahu, abychom žily s přívětivějšími manželi?

Xantippa: Co mám dělat?

Eulálie: Už jsem ti řekla. Hleď, aby se doma všechno lesklo, aby nepovstala nějaká mrzutost, která by ho vyháněla z domu. Chovej se k němu přívětivě… Domácnost měj vždy upravenou. Znáš chutě svého muže: vař mu jídla, co má nejraději… Konečně jestliže on někdy, trochu rozjařen vínem, udeří do strun loutny, přidej se svým zpěvem. Tak navykneš manžela zůstávat doma a zmenšíš výdaje. On totiž začne uvažovat takto: jsem to ale neobyčejný blázen, když trávím život mimo domov s děvkou a způsobuji si škodu na majetku i újmu na pověsti, zatímco doma mám ženu mnohem krásnější, která mě má ráda mnohem více a u níž mohu být přivítán mnohem skvěleji a znamenitěji.

…

Xantippa: Bože, stůj při našem počínání!

A tak si Erasmus Rotterdamský představuje řešení manželského nesouladu. Nějak pozapomněl dodat, jak to má ženička s dětmi zařídit, aby si pozpěvovala po celodenní práci, když se zbloudilý muž unaven hýřením navrátí k rodinnému krbu a chopí se loutny.

Max Kašparů, lékař a teolog, shrnuje příčiny krizí i věčného potýkání ve vztazích takto:

Technika ani peníze společnost nezachrání, ale láska ano. Ovšem ta opravdová a nezištná. My jsme si totiž ve společnosti udělali ještě jeden problém. Představme si muže a ženu, kteří stojí v jedné řadě, avšak každý je na jejím druhém konci. Mezi nimi jsou prostředky, jako finance, sexualita a volný čas. A když si báječnou ženskou vezme báječný chlap, vypadá to mezi nimi následovně: Muž se skrz volný čas věnuje své ženě a žena se skrz volný čas věnuje svému muži. Muž skrze sexualitu obdarovává svou ženu a žena skrze sexualitu obdarovává svého muže. Muž skrze peníze zajišťuje chod rodiny a žena skrz peníze tu domácnost vede. My jsme ale dospěli do fáze, kdy jsme si prohodili prostředky a cíle. Potom je už jedno, jestli je tím prostředkem manželka, milenka, sousedka nebo kolegyně. Je to prostředek, který použiju k dosažení svého cíle, k sexu. U žen jsou cílem peníze a muž je prostředek, který musí dělat na tři směny, aby ženu uspokojil. Vždyť to jsme na E55! A tohle se neděje pouze v rodinách, ale v celé společnosti.

…Jestliže chceme jít nahoru, musíme se vrátit zpátky. Jestliže chceme jít nahoru, musíme se vrátit dolů… Jako jedinec tuhle společnost nezachráníte, ale můžete zachránit svou hodnotu a rodinu.

...Dnes se děti nevychovávají k tomu, aby byly slušné, ale aby byly úspěšné. A ona úspěšnost a slušnost nemusí jít ruku v ruce.

…Nelhat, nekrást, být věrný svému partnerovi, starat se o děti, nepít a nefetovat. Vždyť to vše je přirozené, tak nemluvme o věcech křesťanských. Tohle je lidská slušnost. Křesťanství to všechno ještě přesahuje.

Zdroje:

• Michal a Martin Svatošovi: Živá tvář Erasma Rotterdamského, Vyšehrad, Praha 1985
• Max Kašparů: Kult mládí a nemocná společnost, (Veronika Tardonová, Téma č. 28)

22.07.2019, 00:03:14   Publikoval Luciferkomentářů: 22