Vnitřní realita – epizoda II.

rubrika: Pel-mel


V komentáři pod mým posledním článkem “Vnitřní realita” jsem se pochlubila, že se mi už podařilo v lucidním snu oslovit “vnitřní realitu” a popsala jsem tento zážitek. A to nejenom vám (v tom komentáři), ale i Robertu Waggonerovi, americkému psychologovi, autorovi knihy “Lucidní snění – Brána k vnitřnímu já / Lucid dreaming – Gateway to the Inner Self”, kterému jsem samozřejmě vylíčila celý sen poněkud podrobněji i s detaily. Robert byl velice nadšený a požádal mě o svolení publikovat moji lucidní zkušenost s “Inner Self” ve svém magazínu Lucid Dreaming Experience. Mrkla jsem hned na tyto webovky a dle mého názoru, na nich můžete najít ohledně lucidního snění všechno podstatné. Pokud se tedy zajímáte o lucidní snění a zvládáte angličtinu, určitě vřele doporučuji!

 

Marky


Přiznám se, že od té doby co si pročítám Robertovu knihu, testuji v lucidních snech jeho postřehy. Jednou z takových věcí, co jsem dříve v lucidních snech nedělala, je oslovování snových postav, hlavně těch, co jdou jen tak mimochodem okolo. Dřív jsem je skoro vůbec nevnímala. Je zvláštní, jak tyto postavy reagují a co říkají. Myslím si, že i ony jsou nějakým způsobem spojeny s hybatelem za oponou snu, s onou “vnitřní realitou”, o které jsem psala v minulém článku. V každém případě, pokud v lucidním snu začnete oslovovat postavy, i ty, které nejsou hlavními aktéry příběhu, takže normálně byste si jich vůbec nevšimli, a dáváte jim otázky typu “Co tady děláte?”, “Jaký máte význam?” “Proč tady jste?” (tyto otázky zmiňuje Robert ve své knize), dostáváte velice nečekané a podivné odpovědi, jejichž význam někdy pochopíte až po probuzení (nebo taky nepochopíte…).

 

Po prvním úspěšném pokusu oslovit “vnitřní realitu” jsem se samozřejmě chystala v tom pokračovat. Přemýšlela jsem, co bych tak mohla chtít v dalším lucidním snu vidět. Nakonec jsem se rozhodla, že si budu přát pozorovat něco, o čem vlastně nikdo ještě skoro nic neví a ani vlastně nemůže. Pamatujete se na můj článek o Europě, na ten oceán pod vrstvou ledu? Tak tam jsem se rozhodla, že bych chtěla nahlédnout.

 

Dnes k ránu se mi konečně podařilo dosáhnout ve snu opět lucidity, takže jsem zvolala směrem nahoru, že bych chtěla vidět oceán, který je na oběžnici Jupitera, na Europě, a život v něm.

 

A…nestalo se vůbec nic. Tak jsem svoje přání zopakovala. Myslela jsem si, že třeba vystřelím do vesmíru a pak budu sledovat nějaké podmořské akvárium, nebo něco podobně úžasného, jenže snové prostředí se ani potom absolutně nezměnilo. Tak jsem si řekla: “ No co už, aspoň si to tady prohlídnu”. Byla jsem v chodbě nějaké budovy, která vypadala jako ubytovna. Vešla jsem do prvních otevřených dveří, tam byl požární žebřík, začala jsem po něm lézt nahoru, byla jsem překvapená, jak dobře mi to jde, jenže po chvilce příjemného lezení jsem zjistila, že žebřík nikam nevede, končil v dřevěném trámu ve střeše. Prošla jsem stěnou na střechu a venku pod sebou uviděla nějakou paní, zavolala jsem na ni: “Co to všechno znamená?” Ona se usmála a odpověděla mi, že takhle to nefunguje, že mám v mysli nějaký nesoulad.

 

Potom jsem se ocitla zpět na chodbě a všimla jsem si, že za rohem se mihl nějaký stín, rychle jsem za ten roh vyrazila a zjistila jsem, že nějaký člověk zrovna vchází do dveří ubytovny. Honem jsem ho oslovila, těsně než se za ním ty dveře zavřely a zeptala se, co tady dělá. On se otočil a trochu naštvaně odpověděl, že je fotograf, tak jenom fotí a nic jiného. Potom z jiných dveří vyběhli dva malí kluci a začali se po chodbě honit, málem na sebe shodili velkou vázu s obřími zlatě zbarvenými listy cypřiše, jeden z chlapců držel jednu cypřišovou snítku v ruce. Vázu jsem zachytila a napomenula kluky, že si mohli ublížit. Jenže oni nic, honili se dál. I když jsem si pomyslela, že mi tentokrát “vnitřní realita” nic neukázala, poděkovala jsem snu a vzbudila jsem se.

 

Ale když tak o tom přemýšlím, možná jsem neměla správně formulované přání, nebo celkově bylo mé přání nereálné a zřejmě to tedy takhle nefunguje (žebřík končící v trámu = tudy cesta nevede). Nebo oceán na Europě vůbec není, nebo v něm nic živého není, kdo ví? Je fakt, že zatím existují pouze snímky z vesmíru, fotografie Europy a spousta domněnek. Takže nakonec mi “vnitřní realita” přece jen něco odpověděla.

 


komentářů: 2         



Komentáře (2)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »


Lucifer
1
Lucifer * 29.04.2020, 21:04:14
Terry Oldfield - Bright Star

https://www.youtube.com/watch?v=SGrFykhnllQ&t=2s

«     1     »