Jó pes, ale vosa!

rubrika: Pel-mel


Nedávno jsem s pomocí Chodníku plném slimáků naznačil, že se v rámci pracovního nasazení zabývám nočními směnami. U této příležitosti jsem si postupně vybudoval jakýsi rituál, který aplikuji při odchodu z nočního pracoviště. Je tak roztomilý, že jsem se rozhodl podělit se o něj s vámi.

 

Lucifer


Na západním okraji Prahy 13, na jejímž východním okraji bydlím v Nových Butovicích, se nachází rozsáhlý areál obchodů a nákupních center. V jednom z těch centrech dělám ponocného. Ten areál je zároveň i na okraji Prahy jako takové, dál už je jenom pražský venkov. Z nákupního centra, kde působím, je to jen kousek po asfaltovém chodníku do jedné z nejnovějších částí Prahy 13, která se nazývá Britská čtvrť. Tam někdy kolem sedmé ráno vyrážím po skončení svého ponocování.

 

Zpočátku jsem se urychleně přesouval až k dolnímu konci náměstí Junkových, kde je vstup do metra, abych se po šestihodinové jízdě přepravil na Sluneční náměstí, na jehož okraji bydlím. Jednoho dne mě ale napadlo: Kam se tak ženeš unavený pracovníku? Je léto, venku je krásně, není kam spěchat, a ty jako horník z šachty makáš na kavalec ve své ubytovně. Opustils šachtu, tedy šichtu, a teď jsi volný jako pták ohnivák. Proč si tu situaci nezačít od samého počátku vychutnávat. Na svůj kavalec přece nemusíš dorazit v nejbližším možném termínu sedřený jako borůvkový kompot. Ty se můžeš na své bydlo či bidlo loudat v odpočinkovém rytmu. A tak začal vznikat onen rituál.

 

Jednoho dne jsem si v nákupním areálu zašel do supermarketu Tesco, který se otevírá v šest ráno, koupil plechovku plnotučné dvanáctky Gambrinus, prstem udělal díru ve víčku, a než jsem dorazil na náměstí Prokopových, už jsem měl půlku zlatavého moku v sobě. V horní části náměstí jsem objevil lavičku, na kterou jsem usedl a s pohledem do dolní části náměstí upíjel zvolna druhou půlku plechovky pohroužen do meditativního stavu. Naprostý klid se rozvinul v mé duši, prací znavené tělo se uklidilo k neumětelům, a začalo mi být krásně.

 

Podlouhlé obdélníkové náměstí Junkových směřuje shora dolů, tedy poněkud z kopce, lavička nahoře, vstup do metra dole, ale co je v tomto případě nejdůležitější, směřuje ze západu na východ. Z lavičky se tedy koukám nejen dolů k metru, ale i podél Prahy 13 až tam, kde se nachází východní konec se Slunečním náměstím. To samozřejmě nevidím, je hodně daleko a budovy brání v dohledu, ale metrem jsem tam za šest minut jízdního času. A k tomu ještě slunce, které mi svítí do tváře, já zase koukám do jeho tváře.

 

Hned poprvé, když jsem usedl na lavičku a začal upíjet z pivní plechovky, se objevila vosa. Nebyla velká, a už vůbec ne agresivní, nicméně její zájem o pivo a potažmo i o mě byl neoddiskutovatelný. Kroužila kolem mě jako střela krátkého doletu. Nepropadal jsem panice a nemlátil kolem sebe plácačkou na vosy. Tenhle způsob komunikace vosy nesnášejí, což může mít za následek opuchnutí části vašeho těla. Prostě jsem jí řekl: Hele, voso, pokud chceš pivo, sedni na plechovku u díry a cucej. Neopruzuj však kolem mé hlavy, a pokoušel jsem se ji odfouknout ústy. Zcela přátelsky, nicméně jednoznačně. Vosa to nakonec pochopila, popřála mi krásné ráno a odletěla opruzovat jinou plechovku. V každém dalším pokračování rituálu mě na té lavičce přivítala zřejmě ta samá vosa. Vše se opakovalo neuvěřitelným způsobem a já jsem začínal tomu přicházet na čím dál tím lepší chuť.

 

Naposledy jsem si koupil v Tescu dvě plechovky plnotučného Gambrinuse, jelikož jsem měl dvojnásobnou žízeň, a na lavičku mě přišly přivítat dvě vosy. Možná se jednalo o vosu a vosáka. Mohly to ale být dvě sestry, dva bratři, dvě lesby nebo rytmické dueto The Teplouche. A slunce mi z očí do očí tak krásně hřálo. Ať už tak či onak, zábavy ve švédské trojce jsme si užili na plný výkon.

 

Takhle brzy ráno se na tomto náměstí na konci Prahy nepotlouká příliš moc lidí. Na Václaváku jich v tom čase bude jistě mnohem více. Sem tam projde zoufalec v ohozu, jenž naznačuje, že maká do práce. Asi dělat manažera v nejbližším nákupním centru – uklízečky chodí mnohem dříve. Tu a tam se nicméně objeví finančně zabezpečený důchodce nebo kdokoli momentálně se nacházející v jakékoli jiné bezpracné pozici. Tato individua obvykle s sebou vláčejí jednoho či dva psy.

 

Když mě posledně na lavičce, kde jsem pil dvě piva, navštívily dvě vosy, šly kolem dvě ženy a každá měla dva psy. Řekl jsem dvakrát: Jó pes, ale vosa! Dvakrát se mi dostalo nepochopení, jen ty dvě vosy věděly, proč bzučí kolem mé dvojité hlavy.

 


komentářů: 0         



Komentáře (0)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_