Poutníky po hvězdách v literární nadsázce možná jsme. Můžeme však bez nadsázky lítat mezi hvězdami?
Lucifer
Nad tím si lámal hlavu již italský jaderný fyzik Enrico Fermi. Zabýval se základní otázkou lidstva: Jsme jediná technická civilizace ve vesmíru? Uvažoval následovně: kdyby se v Mléčné dráze vyskytovala pouze jedna jediná rasa, která by zvládala mezihvězdný kosmický let, pak by mohla celou galaxií proletět podsvětelnou rychlostí za 20 až 40 miliónů let a přitom ovládnout a kolonizovat všechny obyvatelné planety. Následkem toho by se musely mimozemské civilizace vyskytovat ve velkém množství v našem galaktickém sousedství. Dosud se ale nenašel žádný důkaz pro jejich existenci. Kde tedy jsou? Existuje více odpovědí: buďto existují technické civilizace, ale nejsou vyvinuty více než my a neovládají kosmické lety. Mohly by také osidlovat sousední světy a Zemi přitom vynechat. Nebo jednoduše není nic, a my jsme v Mléčné dráze jediná vyspělá civilizace. Tento výrok vešel do dějin jako Fermiho paradox. Paradoxem se jeví rozpor mezi odůvodnitelným očekáváním, že se v našem vesmíru musí vyskytovat mnoho technologicky pokročilých civilizací, a našimi pozorováními, které hovoří o opaku. To poukazuje na to, že buďto naše chápání, nebo naše pozorování je chybné nebo neúplné. Další badatelé, kteří navazují na Fermiho paradox, však docházejí k docela jiným závěrům: mimozemšťané zde mohou být, ale my to nepoznáme. Ve studii zveřejněné v roce 2005 vysvětlují tuto myšlenku američtí fyzikové James Deardorff, Bernhard Haisch, Bruce Maccabee a Harald Puthoff. Výchozím bodem je jejich přesvědčení, že mezihvězdný kosmický let - dokonce v nadsvětelné rychlosti - je navzdory dřívějším názorům přece jen možný. Většina vědců dosud považovala za nemožné, že by kosmické lodě mohly překonat obrovské vzdálenosti mezi hvězdami. Avšak pro nějakou technicky pokročilou civilizaci, která je před námi o statisíce let, jak argumentuje kvartet badatelů, by mohl být kosmický let i přes vzdálenosti statisíců světelných let tak jednoduchý jako pro nás dnes cesta z Prahy do New Yorku. Cizinci by mohli využít červí díry, nebo vyvinout Alcubierrův pohon, který tak manipuluje prostorem, že se v něm kosmická loď může pohybovat jakoby nečasově, nebo cestovat přes vyšší dimenze. Jak praví strunová teorie, náš vesmír je pouze jedním z možných vesmírů, které jsou umístěny ve více dimenzovaném prostoru. Obyvatelné vesmíry v něm mohou ležet vzdáleny pouze na šířku dlaně od našeho vlastního. To ale ten paradox pouze zesiluje, neboť více civilizací by mělo možnost kolonizovat Mléčnou dráhu a přitom najít také Zemi. Znovu: Proč zde tedy nejsou? Odpověď, tvrdí ti čtyři badatelé, leží v UFO. Přiznávají sice také, že většina pozorování je vysvětlitelná optickými klamy nebo pozemskými objekty, jako jsou letadla, balóny a světlomety, anebo se jedná o falzifikáty. Malý zbytek však zůstává nevysvětlitelný. A proč se nám cizí návštěvníci zatím nepředstavili? Odpovědí je kupříkladu Zoo hypotéza: ti cizinci nás chtějí studovat bez toho, že by ovlivňovali studijní objekty svou přítomností - tak, jako to někdy děláme se zvířaty v Zoo. Také se mohou zdržovat kontaktů, protože pro ně ještě nejsme dost zralí, anebo protože by v důsledku otevřeného setkání s ET mohlo dojít k celosvětové panice. Nebo by kvůli šoku mohl vypuknout společenský chaos, jenž by znemožnil další rozvoj naší civilizace. Proč ale nechávají čas od času své létací stroje svištět vzduchem a příležitostně se přitom ještě nechají filmovat? To slouží k tomu, říká badatelský kvartet, aby nás pomalu připravovali na odhalení své existence. Pomalé odkrývání tajemství je prý určitým druhem výchovného programu. Je možné, že sledují Codex Galactica, který upravuje kontakt s nově objevenou civilizací napříč Mléčnou dráhou, jejíž špióni nás svými částečně utajenými návštěvami mají pouze připravit na příjem do Galaktického klubu. Možné je však také to, že nejjednodušší řešení Fermiho paradoxu je přece jen nejsprávnější: v Mléčné dráze, nebo přinejmenším v našem kvadrantu, se nevyskytuje žádná cizí inteligence, která by disponovala mezihvězdnými kosmickými lety. Pak je možná předurčeno lidstvu, aby jako první galaktická rasa vyvinulo kosmické lodě, které mohou dosáhnout vzdálené hvězdy. Potože se ale neukazuje žádná možnost dosáhnout nadsvětelné rychlosti, museli bychom se loudat vesmírem v mezích Einsteinova limitu tempa. Všechno je možné a nemožné je relativní.
03.01.2011, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 6