Neviditelný čert

Už dvakrát jsem tady publikoval pojednání na téma strach. První se jmenuje Strach zabíjí. V něm jsem citoval z knížky Biologie víry – Jak uvolnit sílu vědomí, hmoty a zázraků od Bruce H. Liptona. K tomu jsem přidal svoje poznámky. Druhé se jmenuje Strach a je to čistě můj text. Třetí pojednání, které překládám, pochází z knížky Lži století, které znají jen zasvěcení od  Heiko Schranga, Něco jsem z kapitoly Strach vybral a občas stylisticky poupravil.

Lucifer

Jednoho dne seděl starý, moudrý muž pod stromem u cesty. Pojednou spatřil přiházet boha moru. Mudrc mu pohlédl do tváře a zeptal se jej: „Kam máš namířeno?“ A bůh mu odpověděl: „Jdu do města a usmrtím tam sto lidí.“

Na zpáteční cestě šel bůh opět kolem moudrého muže. Ten jej opět zastavil a pravil: „Tvrdil jsi, že chceš zabít sto lidí. Pocestný mi ale vyprávěl, že jich zemřelo desetitisíce“.

Bůh moru přikývl a odpověděl: „Já jsem skutečně usmrtil jen stovku. Zbytek jich připravil o život vlastní strach.“ - Zen

Strach se stal stálým průvodcem většiny lidí. Pronásledují je obavy z chorob, epidemií, nehod, smrti, nejisté budoucnosti atp. Média nás den co den utvrzují v tom, že naše úzkost je oprávněná. Mnoho dospělých má přitom pocit, že žijeme v nanejvýš v nejisté době.

Jinak je tomu u dětí a batolat. Ty strach neznají a mají v život plnou důvěru. Na rozdíl od nás naše děti žijí v přítomnosti. My se však se svými myšlenkami obvykle pohybujeme v minulosti nebo v budoucnosti. Kvůli tomu je náš strach z neznámého v pravém slova smyslu předprogramovaný.

Ten, kdo má strach, žije v neustálé nejistotě. Oporu a bezpečí v takové situaci hledáme venku, zatímco naše myšlenky v nás posilují pocit nejistoty. Při všech bezpečnostních opatření, která dnes máme k dispozici, by si člověk mohl myslet, že strach musí zmizet. Jenže opak je pravdou.

Právě proto najdeme v naší společnosti bezpočet organizací a zařízení, které mají nabízet domnělou bezpečnost. Ze strachu před eventuálními budoucími událostmi jakéhokoliv druhu, které by teoreticky mohly nastat, jsme postupně začali být ochotni vyměnit svobodu za totalitní diktaturu popisovanou Georgem Orwellem. Výsledkem je stát, který nás sleduje na každém kroku, a „průhledný“ člověk.

Pocity strachu vznikají v zásadě vzato jen z nedostatku důvěry v život. Kdo ale jedná ze strachu nebo pocitu nedostatku, ten tyto pocity spíše ještě dále pposílí. Tak do svého života vnese to, čeho se obává.

Většinu kazatelů strachu najdeme v médiích. Ta jsou oblíbeným místem politiků bez rozdílu přesvědčení. Ostatně politika obecně s oblibou káže obavy a nenávist – a tak nepochybně čistě jen náhodou napomáhá obchodování se zbraněmi.

Většinu válek rozpoutali lidé trpící komplexy méněcennosti; lidé, kteří se ve svém nitru cítili slabí a nešťastní. Takoví si neustále potřebují něco dokazovat a touží po co největším utvrzení z vnějšku. Chtějí celému světu dokázat, že vůbec nejsou slabí. Ve skutečnosti ale neustále bojují sami se sebou.

Mezi lidmi je velmi rozšířený názor, že za situaci na světě mohou politici. To ale není tak úplně pravda, protože podle duchovních zákonitostí má každý národ takové politické vůdce, jaké si zaslouží. Mnoho politiků jen navenek zrcadlí to, čím jsou široké masy ve svém nejhlubším nitru.

Je nejvyšší čas, abychom začali myslet jinak a vyměnili strach za důvěru, kterou jsme měli jako děti. Každý okamžik je jedinečný a tvoří součást našeho světa. Hodnocení a kategorizování na dobré a špatné probíhá pouze v naší hlavě. Zaměřte se na sebe, na svůj vnitřní hlas – a ne na to, k čemu se vaši pozornost snaží směřovat média nebo nějací politici. Skutky těchto lidí často spočívají v klamu a zkreslování pravého smyslu života.

Před mnoha lety jeden z nejmoudřejších duchovních učitelů 20. století Džiddú Krišnamúrti konstatoval: „Tvá touha po jistotě je zdrojem strachu a právě tento strach se sklání před útlakem autorit. Strach ti neříká, jak máš myslet, ale co si máš myslet. Jen když se od strachu osvobodíš, můžeš si myslet pravdu.“

V románu Umberta Eca Jméno růže se Vilém z Baskervillu ptá slepého opata, co jej tak znepokojuje na tom, když se lidí smějí. Opat odvětí: „Smích zabíjí strach, a když zmizí strach, víra ztrácí smysl. Protože beze strachu z Ďábla není zapotřebí Boha.“

V přítomném okamžiku žádný strach neexistuje. Abychom ho dostali a rozum začal vnímat domnělé ohrožení v budoucnosti, musíme nejprve opustit přítomnost. Náš rozum, který je vystaven rozličným vlivům, si buduje svůj svět i svou budoucnost.

Zdroj: Heiko Schrang, Lži století, které znají jen zasvěcení; český překlad – Grada Publishing, a.s., 2017; německý originál – Macht-steuert-Wissen Verlag, Mühlenbecker Land, 2012

10.10.2024, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 0