Neviditelný čert

V předchozí části Růst a ochrana bylo řečeno, že tělo je obdařeno dvěma různými ochrannými systémy. Prvním je osa HPA (hypotalamus-hypofýza-nadledvinky) a druhým imunitní systém. Systém HPA je skvělým mechanismem pro zvládnutí akutního stresu. Ovšem tento ochranný systém nebyl navržen tak, aby byl neustále aktivní. Pojďme se tedy podívat, co nám jeho neustálá aktivita, jež je buzena současnou moderní dobou, může způsobit. Pojďme se podívat, jak nás může zabít strach.

Lucifer

V dnešním světě nemá většina stresových situací, s nimiž se setkáváme, formu akutních a konkrétních „hrozeb“, které dokážeme snadno identifikovat, reagovat na ně a pokračovat dál. Jsme neustále pronásledováni spoustou neřešitelných starostí, které se týkají našeho osobního života, práce i naší válkami zmítané globální společnosti. Tyto starosti neohrožují naše přežití bezprostředně, nicméně aktivují osu HPA, což má za následek chronicky zvýšenou hladinu stresových hormonů.

Pro ilustraci nežádoucích účinků trvalého přísunu adrenalinu lze jako příklad použít běžecký závod. Na startovní čáře se řadí skupina mimořádně dobře trénovaných a zdravých sprinterů. Jakmile uslyší pokyn „Připravte se!“, opřou se o ruce, zakleknou a upraví si podle potřeby startovací bloky. Potom startér vyštěkne: „Pozor.“ Svaly atletů se napnou a jejich těla uvolní adrenalinové hormony, které dodají jejich svalům sílu ke splnění namáhavého úkolu. Zatímco běžci očekávají povel „Start“, jejich těla se napínají v očekávání onoho úkolu. Při normálním závodu trvá toto napětí jen sekundu či dvě, než startér vykřikne „Start!“. Ovšem v našem smyšleném závodě tento povel ke startu, který by uvedl atlety v činnost, nepřichází. Atleti zůstávají ve startovacích blocích, v jejich krvi koluje adrenalin, těla jsou unavená napětím, které provází přípravu na závod, jenž se nekoná. Nesejde na tom, v jak skvělé kondici jsou, během několika sekund se tito atleti z takového napětí fyzicky zhroutí.

Žijeme ve světě „Pozor“ a stále větší množství výzkumných prací naznačuje, že náš přemrštěně ostražitý životní styl vážně ovlivňuje naše zdraví. Naše každodenní stresory neustále aktivují osu HPA a připravují naše tělo k akci. Na rozdíl od závodních běžců, stres v našem těle je uvolněn z tlaku vyvolaným naším chronickým strachem a obavami. Téměř všechna závažná onemocnění jsou spojena s chronickým stresem.

V objevné studii, kterou v roce 2003 otiskl časopis Science, zkoumali badatelé, proč pacienti, kterým jsou podávána antidepresiva typu SSRI (selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu), k nimž patří např. Prozac či Zoloft, nepociťují okamžitou úlevu. Většinou se pacienti začínají cítit lépe až po dvou týdnech od započetí aplikace léku. Tato studie zjistila, že lidé trpící depresí vykazují překvapivý nedostatek dělení buněk v části mozku zvané hipokampus, což je část nervového systému, která je sídlem paměti. Buňky hipokampu obnovily proces dělení ve chvíli, kdy začali pacienti pociťovat působení SSRI léku na změnu jejich nálady, tedy týdny po začátku medikace. Tato i další studie zpochybňují teorii, která tvrdí, že deprese je zkrátka důsledkem „chemické nerovnováhy“, jež ovlivňuje schopnost mozku produkovat monoaminové signální chemické látky, zejména serotonin. Pokud by to bylo skutečně tak jednoduché, je pravděpodobné, že SSRI léky by znovunastolily chemickou rovnováhu okamžitě.

Více badatelů poukazuje na to, že zdrojem deprese je inhibice neuronového růstu způsobená stresovými hormony. Ve skutečnosti u pacientů trpících chronickou depresí je hipokampus a prefrontální kortex, centrum rozumového uvažování, fyzicky zakrnělý. V recenzi uvedené studie, kterou rovněž otiskl časopis Science, se píše: „V posledních letech je monoaminová hypotéza nahrazována stresovou hypotézou, která předpokládá, že deprese vzniká tehdy, když se v mozku roztočí soukolí stresu. Nejvýznamnějším hráčem v této teorii je osa HPA.“

Jedním příkladem toho, jaký má stres vliv na populaci, je tragédie z 11. Září 2001. Až do chvíle, než na Spojené státy zaútočili teroristé, tato země rostla. Pak, okamžitě po 11. Září, když se šok z oné zprávy rozšířil nejen po celém státě New York, ale v celých Spojených státech, jeho obyvatelé pocítili obavy o svůj život. Vládní prohlášení zdůrazňující neustálou přítomnost nebezpečí v souvislosti s tímto útokem působila jako adrenalinový signál. Tento signál posunul členy společenstva ze stavu růstu do stavu ochrany. Po několika dnech tohoto ohromujícího strachu bylo zdraví ekonomiky země tak narušeno, že musel zasáhnout prezident. Aby stimuloval růst, prezident opakovaně zdůraznil: „Amerika je otevřena obchodu.“ Chvíli trvalo, než obavy pominuly a než se ekonomika znovu odrazila ze dna. V jistém smyslu teroristé vyhráli, protože Američany vyděsili tak, že se ocitli ve stavu chronické, duši podlamující ochrany.

Zdroj: Bruce H. Lipton, Biologie víry - Jak uvolnit sílu vědomí, hmoty a zázraků

Poznámky:

Moje zkušenost je taková, že nemá smysl se trápit jakýmkoliv problémem, který vás čeká. Můžete se samozřejmě řešením tohoto problému zabývat, ale ve chvíli, když vás žádné řešení nenapadá, když vás napadá jenom obava, strach z toho, že vás ten problém čeká, hoďte to za hlavu. Rčení, že ráno je moudřejší večera, je univerzální. Nic vám neuteče. Takových problémů jste už v životě zažili mnoho, a přece jste pořád tady. Rozdíl je především v tom, kolik energie a svého života jste zbytečným trápením promrhali, a tím kolik energie jste k řešení toho problému nashromáždili, když jste se mu tváří v tvář připraveni a bez zbytečného trápení postavili.

Jako příklad bych uvedl situaci, když začnete něco hledat a nedaří se vám to najít. Bez všeho se můžete obejít. Nemá smysl hledat něco, co se nám nedaří najít. Nemá smysl se tím hledáním trápit. Nechte to plavat. Ono se to nakonec najde „samo“; také proto, že vaše podvědomí na tom bude pracovat, aniž by vaše vědomí nějak obtěžovalo.

Faktem je, že ne úplně bez všeho se můžete vždy obejít, řekněme, že ne třeba bez brýlí. I přesto, když se vám nedaří je najít, toho hledání alespoň na chvíli nechte. Zkuste se smířit se situací, že ta věc momentálně není a zamyslete se nad něčím jiným, nad nějakou jinou věcí; no a ty brýle se pak zcela nečekaně najdou, aniž byste se jejich hledáním trápili. A když se nenajdou, zkuste to chvíli bez nich – buď se nakonec přece jenom najdou, nebo si koupíte jiné… zkrátka a dobře, nenechte se zotročit potřebou těch či oněch věcí. Pokud žijete, vždycky máte k dispozici nejméně jeden náhradní plán „B“. Nenechte nikdy cloumat svým majestátem.

Nikdy si nesugerujte, že vám něco může utéct. Samozřejmě jsou věci, které vám utečou, ale ony by vám možná s ještě větším úspěchem utekly, kdybyste se strachovali a trápili tím, že vám utečou. Strach vám nikdy k získání ničeho nepomůže. Strach vás pouze může varovat, že máte před něčím utéct. Když se ale strachujete při honbě za něčím, že to nezískáte, nechytíte, můžete tomu strachu podlehnout až tak, že nejen nezískáte nic, ale že vás ten strach přímo zabije.

Nebojte se hodit všechny věci za hlavu, když cítíte, že si s nimi momentálně neporadíte. Pouze se jen neplodným přemýšlením o nich budete trápit a svoje schopnosti oslabovat až téměř ke svému zničení. Ty věci klidně počkají. Ve skutečnosti vám nemůže nic utéct; a pokud vám přece jenom něco uteče, tak tomu blahosklonně zamávejte a věnujte se jiným věcem. Je jich pořád dost a nejsou tady proto, abyste z jejich existence umírali strachem.

11.05.2013, 00:37:38   Publikoval Luciferkomentářů: 1