Neviditelný čert

Je první máj roku 2025. Když jsem se ráno probudil ve čtyři hodina, byla ještě tma. Ne úplná. Náznaky rozednívání se začínaly nepatrně projevovat. Vzpomněl jsem si na vrcholné dílo českého literárního romantismu, kterým je lyrickoepická báseň Karla Hynka Máchy Máj. Začíná takto: „Byl pozdní večer – první máj – večerní máj – byl lásky čas.“ A já měl teprve brzké ráno.

Lucifer

Báseň začíná něžně s náloží lásky:

Hrdliččin zval ku lásce hlas,

kde borový zaváněl háj.

O lásce šeptal tichý mech;

květoucí strom lhal lásky žel,

svou lásku slavík růži pěl,

růžinu jevil vonný vzdech.

Jezero hladké v křovích stinných

zvučelo temně tajný bol,

břeh je objímal kol a kol;

a slunce jasná světů jiných

bloudila blankytnými pásky,

planoucí tam co slzy lásky.

Tímto způsobem ještě nějakou dobu čtenáře ukolébává. Ano, máj čili květen je měsícem lásky. Vždycky jsem se na to těšil a začátek byl vždy v tomto duchu. Jenže ty konce. Zvláště v posledních letech. Zamířily úplně do jiných hlubin.

A to se týká i Máchova Máje, který je pojat jako osobní zpověď rozervaného romantického člověka plného nejistot a otázek po smyslu života. Příběh byl zřejmě inspirován skutečnou událostí: v roce 1774 byl poblíž Mladé Boleslavi na pahorku zvaném Na spravedlnosti popraven lámáním v kole Hynek (Ignác) Schiffner, který zavraždil v Dubé u Doks svého otce. Mácha toto vyprávění zaslechl o šedesát let později během některého ze svých pobytů u dnešního Máchova jezera od svého známého, hospodského Týce.

V Máchově Máji vystupuje obávaný vůdce loupežníků Vilém, který zabil svého soka v lásce, aniž však věděl, že je to jeho vlastní otec, který ho v dětství vyhnal z domu. Vězeň Vilém v noci před popravou přemýšlí o svém osudu, loučí se s životem a vzpomíná na svou milou Jarmilu. V závěrečném zpěvu přichází na místo popravy poutník Hynek (představující samotného Máchu), kterého zasáhne, když uvidí kostlivce v kole a ztotožňuje se s Vilémem („…na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal…'“).

Když to píšu, svítí na mě skrze lodžii sluneční kotouč, zpívají ptáci, kvetou květy a v křovích stinných se skrývá jezero hladké. A to je právě čas na osvobozující meditaci, abych se připravil na pozdní večer.

Po parku běhají veverky

v kožichu mají breberky

ze stromů na ně pokřikují ptáci

nejsou to žádní ulejváci

Až padne tma, tak přijde černá kočka

u keře plané růže na mě počká

Ve svitu měsíce a tajnosnubných hvězd

si budeme vyprávět historky z dobrodružných cest

a potom nad ránem, když padne první rosa

dáme si panáka šláftruňku a ona půjde domů bosá

01.05.2025, 07:43:56   Publikoval Luciferkomentářů: 0