V pondělí zde byla pod Stodolami vyjádřena obava, zda se nechystám slavit své narozeniny do konce roku.
Lucifer
To není špatný nápad. Ale proč zrovna narozeniny? Proč ne život sám o sobě? Život by měl byl slaven každý den. A stejně tak Nietzsche by měl být čten každý den, pročež vám přináším další ukázku z Vergelyho Nietzscheho vášně pro život. Tentokrát o dvojí podobě soucitu.
Co znamená být lidský? Je jisté, že jsme díky soucitu lidštější? Jistě, existuje chvályhodný soucit. Spočívá v tom, že jsme-li silní, nedrtíme slabé a přicházíme na pomoc tomu, koho sužují velké problémy nebo utrpení. Existuje ale i jiná stránka soucitu, která vede k zamyšlení. Existuje totiž soucit nebezpečný.
Objevuje se, když jedinec, který je slabý, bez odvahy, bez velikosti, žádá ve jménu lidství, aby byla respektována jeho slabost tak, že vyvolává stud u těch, kteří se mají lépe. Jde o jisté převrácení hodnot. Slabost se stává rysem lidskosti, kdežto síla znakem nelidskosti. Odvaha bude vypadat jako tvrdost a couvání jako přívětivost a láska. V tomto smyslu je soucit nespravedlivý, protože je příliš soucitný se slabými a příliš tvrdý k silným.
Důkazem je těžký život, který měli všichni géniové a velcí duchové. Kolik z nich bylo chudých, neznámých, pohrdaných, pokořovaných, často i vězněných a vražděných! A naopak, kolika průměrným slabochům bez talentu či hloubky se dostalo bohatství, poct a všelijakých uznání! Proč je svět tak tvrdý ke svým prorokům a géniům, kteří mu přinášejí tolik dobrého? Proč má tolik soucitu s těmi, kteří ho plení?
11.02.2010, 10:48:00 Publikoval Luciferkomentářů: 8