Neviditelný čert

Ze svého okolí a z internetových sdělovacích zdrojů nabývám pocitu, že čím dál tím větší počet lidí začíná ztrácet kontakt s realitou, a ten proces se neustále zrychluje. Nejde jen o neuvěřitelný nárůst obezity, stupňující se absurdita silničních masakrů, patologická intenzita narkomanie či celebritní mánie (o to hůř, že se zpravidla týká "celebrit", které nic skutečně tvořivého neprodukují) atd., ale i o zdánlivě podřadné a neškodné efekty. Mám na mysli situace, kdy lidé nejsou schopni vnímat a analyzovat triviální podněty okolní reality.

Lucifer

Nejdříve se však porozhlédněme, jak se na vnímání reality dívají některé věrouky, filosofie či psychologie. Jeden ze zakladatelů takzvaného konstruktivismu Paul Watzlawick napsal na toto téma několik humorných knížek, ve kterých popsal rozdíl mezi realitou a vnímáním. Základním omylem je to, že většina lidí vychází z předpokladu, že jejich vnímání je vlastně skutečnost. Když si všimnu, že jiní vidí svět jinak než já, pokusím se je přesvědčit o svém názoru, tím často dosáhnu opaku toho, co jsem zamýšlel, totiž odporu. Z fyziky znáte zákon, že tlak vytváří protitlak. To platí ve většině případů i v komunikaci. Z neuro-lingvistického programování, pochází věta: "Mapa není území." Abychom vytvořili předpoklady pro porozumění mezi námi a jiným člověkem, musíme získat informace o jeho mapě. Například pomocí otázek a naslouchání.

Jak se na poruchy vnímání reality dívají psychiatři? Mezi poruchy vnímání řadíme halucinace a iluze. Provází mnoho psychických onemocnění. Halucinace vznikají bez podnětu a pacient jim věří. Typické jsou pro schizofrenii nebo delirantní stavy. Iluze se vytváří při zkreslení vjemu. Parapsychologové předkládají mimosmyslové vnímání reality, které probíhá nejen v hmotném těle (v receptorech, nervech a mozku), ale i mimo hmotné tělo v dalších tzv. nehmotných strukturách. Takovéto struktury vytvářejí v souhrnu celý astrální svět, který se v podstatě vůbec nemusí lišit od hmotného světa, navíc může obsahovat výtvory ve hmotě neexistující. Návštěvníci astrálního světa obvykle hovoří o nádherné přírodě neskutečných barev a tvarů.

Zajímavý pohled na vnímání reality má kabala, Pavel Tesárek na to nahlíží jako na Divadlo svět (k této knížce se brzy ještě vrátím) a Rostislav Szeruda jako na Kvantovou duši. Vraťme se však zpátky na zem, a to tak že do zcela triviální polohy. Uvedu směšný a na první pohled banální příklad. Nedávno jsem jel metrem linky B směrem do centra a blížil jsem se k zastávce Radlická. Bylo to v době, kdy na Radlické nastupuje či vystupuje minimální počet pasažérů. Již při nástupu do soupravy jsem si všiml, že tlačítka na dveřích jsou vypnuta. Pozná se to podle toho, že nesvítí a na každé zastávce se dveře otevírají automaticky, takže není třeba tlačítko mačkat.

Když souprava zastavovala, k jedněm dveřím přistoupila ne nejmladší paní a začala mačkat tlačítko. Vzhledem k tomu, že jsem seděl hned vedle, tak jsem se ji zcela logicky zeptal, proč to mačká. Odpověděla, že přece proto, aby otevřela dveře. Zareagoval jsem tím, že to není nutné, protože to nefunguje. Vystoupila, otočila se, podívala se na mě jako na slabomyslného jedince a učitelským tónem odvětila: "Ale funguje!" Než jsem se z toho tvrdého protiúderu stačil vzpamatovat, dveře se zavřely.

Konflikt jsem evidentně prohrál, ale kdybych byl dostatečně flexibilní, tak jsem ji mohl vítězoslavně opáčit: "Chcete snad říct, že jste stačila namačkat všechny dveře ve voze?" Vtip spočíval v tom, že nikdo jiný nevystupoval ani nenastupoval a všechny dveře se otevřely. Po krátké úvaze jsem však došel k pesimistickému závěru, že bych i přes tenhle bleskový a finální protiúder stejně prohrál. S ještě více politováníhodným úsměvem by mě totiž dorazila direktem, že k otevření všech dveří ve voze stačí zmáčknout jedno tlačítko.

Doufám, že vás moje Pyrrhovo vítězství dostatečně pobavilo. Jako inspirativní protiúder očekávám reakci, že přece nemohu u všech lidí počítat se vzděláním a vnímáním reality na úrovni kvantové fyziky, a jako třešničku na dortu dodatek, že lidé přece nemusí furt myslet na každou ptákovinu. Souhlasím - tedy ne zcela dočista.

Současné vědecko-technické prostředky nám umožňují neztrácet takovými ptákovinami náš konzumně produktivní čas. Jsou přece mnohem důležitější věci, kupříkladu stíhat promačkávat tlačítka na mobilu a tak dále. Mohl bych to sice komentovat poznámkou, že kdyby se mnozí takoví jedinci přemístili v čase do starověku či přímo do pravěku, nejspíš by nepřežili ani půl dne. Dostal bych však knockout s tím, že dnes není pravěk a lidé se zcela logicky adaptovali na moderní vědecko-technický věk. Modernímu věku se jistě přizpůsobili, otázkou však je, jak dlouho bude trvat, než je ta moderní realita zkonzumuje. V případech, které jsem vyjmenoval hned na počátku, na tom již velmi úderně pracuje, a ty drobné a zdánlivě neškodné ptákoviny nám každý den a skoro všude nastavují zrcadlo.

Netvrdím, že debilizujeme všichni. Znám řadu lidí, kteří si svůj přirozený rozum zachovávají a mezi námi jsou jistě i ti, kteří projevují vyšší inteligenci než kdokoli z pravěku, starověku či středověku. Jenže ten zbytek je čím dál tím těžší trestanecká koule, šířící se virus stupidity a civilizačního deprivantství. Kdo z vás ještě neztratil přirozené vnímání reality, by se nad tím měl zamyslet, dokud je čas.

04.09.2011, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 22