Neviditelný čert

Už nějakou dobu uvažuju o tom, že opustím řady konzervativních kuřáků, kteří do sebe vtahují kouř doutnající tabákové tyčinky. Důvodů je několik. Ačkoli si myslím, že tam nepatří, jsem nucen pod tlakem dnešní doby umístit na první příčku důvod ekonomický. Stojí to strašně moc peněz, z nichž se drtivá většina v podobě výpalného (v tomto případě téměř doslova a dopísmene) přesune do státní kasy, odkud se pak vytratí neznámo kam.

Lucifer

Další důvod, na druhé příčce mé antikuřácké tabulky, vychází z narůstajícího znechucení nad stále se horšící kvalitou cigaret bez rozdílu značek. Mám dokonce podezření, že obsah pravého tabáku v cigaretách neustále klesá a náhražková "vata" neustále narůstá. Při současné spotřebě, kdy například dívky ve věku kolem dvaceti let bez doutnajícího cigaretového špalku nepotkáte, si nedovedu představit, že se taková kvanta tabáku dají tak rychle vypěstovat. Vyloučeno to však není, pěstitelé jsou dnes vybaveni úžasnými pěstitelskými technologiemi.

Tento důvod narostl do těžce stravitelných rozměrů, když se Evropská unie vyznamenala úžasně inovátorským vylepšením kvality tabákových ruliček. Cigaretové papírky jsou dopovány samozhášedlem. Když během slastného pokuřování nečekaně upadnete do spánku, nehrozí vám již sebeupálení na hranici vašeho křesla či postele. Pokud si cigarety chvíli nevšímáte, sama se uhasí. Uvažte, kolik kuřáků postižených v době konzumace cigaretového čmoudu je zachráněno před sebeupálením. A to už nemluvím o tom, jak výrazně poklesne počet spálenišť a výjezdů hasičských jednotek.

Ještě by mohli vymyslet nějaké samozhášedlo motoru u automobilů v případě, že inteligenční kvocient řidiče nečekaně poklesne pod IQ tykve. Něco mně totiž říká, že na silnicích důsledku IQ pod úrovní tykve ročně umírá mnohonásobně více lidí než v důsledku kuřáckého mikrospánku v křesle či posteli. Samozhášedlo v cigaretách má však tak odpornou chuť, že moje trpělivost přetekla okraj mého džbánku.

A tak jsem v pondělí zahájil testovací období. Zakoupil jsem si elektronickou cigaretu, což je e-cigareta na jedno použití, neboť má baterii, kterou nelze dobíjet. Vydrží zhruba tak dlouho jako jeden a půl krabičky cigaret, což mně vyšlo zhruba za stejnou cenu. Skládá se ze dvou částí. V první části je v pouzdře z nerezové oceli zabudována nedobíjecí lithiova baterie; druhá se nazývá cartomizér, ve které je ampulka, z níž se v atomizační komůrce uvolňují nikotinové výpary, které mohou být obohaceny nějakou voňavkou.

Nic nehoří, a tak nevznikají žádné ze 4 000 nebezpečných chemických látek, z nichž mnohé jsou karcinogenní - vlastně téměř vůbec nic zdravotně závadného. Na krabičce e-cigarety je také napsáno, že její kouření je odvoleno, čímž je zřejmě míněno, že nás lékaři před ničím nevarují. Vypadá jako klasická cigareta, kouří se stejným způsobem, tj. tahá se z ní "kouř", který je však ve skutečnosti pouze směsí nikotinových a ochucujících par.

Zakoupil jsem si ji během polední pauzy na svém pracovišti a od té doby jsem ještě neměl klasickou cigaretu. Po návratu z polední pauzy jsem učinil okružní jízdu naším oddělením, abych se svým kolegům pochlubil svým novátorským přístupem k inhalaci povzbuzujícího a Alzheimera zahánějícího nikotinu.

Kolega Haros, který zde nedávno zveřejnil jídelní lístek akademické šlichtárny, se na to podíval znechuceně a prohlásil, že je to jak xxxxx s prezervativem. Vášnivě jsem s ním nesouhlasil a zároveň jsem prohlásil, že se od nynějška stávám militantním antiklaskuřákem (militantním nepřítelem klasických kuřáků). I nadále zůstávám kuřákem, přesněji řečeno nikotinovým konzumentem, ovšem elektronickým. Druhá kolega to komentoval slovy "kuřákem na baterky", čemuž jsem se samozřejmě zasmál a provokativně z e-kusovky vyloudil nikotinový obláček.

Po skončení své pracovní doby, což v mém případě bývá pozdě večer, jsem vyrazil do kavárny Satori, abych zde jako obvykle předstíral, že si čtu knížku, a přitom doplňoval zásobu resveratrolu. Rozhodl jsem se, že svůj nový přístup ke konzumaci nikotinu budu demonstrovat se svým nenapodobitelným humorem. Když jsem viděl, že se na mě servírka dívá, aby zkontrolovala, zda mi zásoba resveratrolu nedošla, nepřehlédnutelně jsem potáhl z e-cigarety, a pak ji jako odklepal do popelníku.

Když mi přinesla další dávku resveratrolu, tak s údivem zaznamenala, že popelník je naprosto čistý. "Kam se poděl ten popel?", zalapala po dechu. "Snědl jsem ho", pravil jsem s přehledem, "vrazil jsem do toho tolik prachů, tak proč bych měl valnou část toho nechat vyhodit do popelnice", pokračoval jsem a začal se hurónsky smát. Servírka se vydala na nenápadný ústup a přitom se tvářila, že se taky směje.

Za chvíli jsem si všiml, že za barovým pultem chtivě mačká čudlíky na mobilu, a pak do něho vzrušeně řekla: "Docent Chocholoušek?" Po krátké pauze pokračovala: "Pane docente ...", jenže pak svůj hlas natolik ztišila, že netuším, co doktoru Chocholouškovi sdělovala. I nadále jsem pokračoval ve svém jurodivém smíchu, čímž jsem probudil u vedlejšího stolu podřimujícího štamgasta.

Podíval se na mě skelným zrakem a začal se řehtat jako Vlasta Burian v řehtacím pytlíku. Vzápětí se rozřehtala celá kavárna. Přes řehtací slzy jsem takřka neviděl, ale ani přesto mi neuniklo, že do kavárny Satori vstoupili dva pánové v bílých pláštích. A za nimi ten třetí se servírce představil jako doktor Chocholoušek.

Co vám budu povídat. Tu noc se celé Bohnice otřásaly smíchem hurónsky jurodivým, a pan docent Chocholoušek si vybral zdravotní dovolenou.

Konec legrace ];-)

02.11.2011, 01:38:00   Publikoval Luciferkomentářů: 37