Art is art as art

rubrika: Pel-mel


Už bylo řečeno, že konceptuální umění stojí na myšlence, nikoliv na fyzické sféře.

 

Zuzana


Obhájcům hnutí záleželo víc na myšlence než fyzické identitě. Hnutí začalo ve 20-tém století, ale navazovalo na hnutí Dada a na spisovatele a filosofa Ludwiga Eittgensteina. Mělo kořeny v práci jednoho z 'otců' dadaismu Marcela Duchampa, tvůrce či původce ready-made. Rozšířilo se do jižní Ameriky, východní Evropy, Ruska, Číny a Japonska a byl to hlavní převrat v umění 20-tého století, poskytující v teorii umění jako nápadu či myšlenky výzvu vůči umění, společnosti, politice a médiím. Specificky to, že umění může byt psáno, publikováno, performováno, nebo jednoduše 'myšleno'.

 

Konceptuální umění se pod názvem 'conceptual art' objevilo v šedesátých letech, termín užit Henry Flintem ve Fluxus publikaci. Později dostal trochu jiný smysl, když skupina 'Art and Language', vedená Josephem Kosuthem definovala specifické umělecké hnutí. Konceptuální umělci se začali formovat kolem teorie, že myšlenky v uměleckých produkcích jsou mnohem důležitější než hotový produkt. První výstava konceptuálního umění, nazvaná 'Konceptuální umění a konceptuální vyhlídky' se odehrála v r. 1970 v kulturním centru v New Yorku.

 

Toto umění mělo v úmyslu zahrnout do konceptu diváka a odmítalo důležitost 'fyzického tvůrce' a jeho talentu - ať už v malířství nebo sochařství. Práce byla někdy založena na textu, který byl používán zrovna tak - ne-li víc - než 'výtvarné dílo'. Konceptuální umění také typicky zahrnuje fotografie, instrukce, mapy a videa. Hnutí zpochybňovalo důležitost materiálu a hotového produktu. Spiš mínilo být proaktivni a klást otázky o povaze umění, ptát se, co umění je. Stoupenci konceptuálního umění věří, že toto hnutí překročilo hranice umění a zastavilo vliv komerce na ně. Kritikové vidí hnutí jako předstírání neřku-li podvod, (jak lze číst i z některých zdejších reakcí). Ačkoliv se někteří konceptuální umělci pokusili o seriozní politická a sociální prohlášení, nejvíc je zajímalo analyzování povahy umění. Z konceptuálního umění vznikly instalace, digitální art a performance art, atp.

 

To ale neznamená, že naprostá většina konceptualistů nebyla dobrými 'fyzickými tvůrci umění', vetšinou se jedná o velmi dobré malíře i sochaře. Už tady by měli skeptikové přinejmenším tušit, ze se nejedná o podvod.

 

Mildovi k jeho reakci: historicky - každé umění bylo nějakým způsobem 'administrované' - církví, šlechtou, králem, papežem, etc., později movitou střední vrstvou (buržoazií). První muzea vznikla až v 18-tém století. Umělci se "spontánní potřebou něco svému okolí ve zkratce sdělit' byli vždycky omezováni vůlí svých patronů. Většina těchto patronů zadávala zakázky, které měly representační charakter (náboženský, politický, nebo personální). Ti osvícení zpravidla ponechali umělci trochu víc svobody než ostatní. Proto se nám zachovaly práce zadané právě těmi osvícenými; měly vliv na další generace umělců. Tolik stručně o 'administrovaném' umění.

 

Co se týká 'slunečního krále Luje', máte naprostou pravdu. Umělec si zpravidla vybírá médium (materiál), který je v souladu se zamýšleným konceptem. Jestliže 'ready-made' splňuje toto kritérium, bylo by nesmyslné 'vytvořit' je vlastníma rukama (bylo by to totiž proti vlastnímu konceptu, poněvadž právě masově produkovaný objekt je neoddělitelnou částí toho konceptu). Pokud jde o Beuyse: 'Fat Chair' - o níž jsem se zmiňovala v minulém úvodníku a byla o ní debata i na PP - koncipoval v době, kdy neměl zdaleka takový vliv na 'administrativu umění'. (Mnohem později byl vyhozen z university jako profesor umění, jak jistě víte). Snad byl (i když se event. může jednat o mystifikaci) sestřelen nad Krymem v WW II a zachráněn nomády, léčen tukem a balením do filcu. Teploměr, který je části objektu, ('Fat Chair;) je, (jak taky má být:) synonymum pro teplotu, poněvadž po sestřelení téměř zmrznul. Presentováním 'Fat Chair' dal divákovi prostor k přemýšlení. Zasvěcenější divák pravděpodobně bude znát jeho (možná fabulovanou) životní historii a dá si ji do souvislosti s umělcovým záměrem. Ti méně zasvěcení do jeho minulosti si patrně vyvodí mnoho dalších závěrů.


komentářů: 20         



Komentáře (20)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 2 »

5
Zuzana (neregistrovaný) 26.02.2010, 20:48:46
Minila jsem Power of Imagine - v cemz spocivalo hodne prace Ono - mysleno, ze art work se tvori v hlave publika.(Word of Mouth pozdeji vyslo knizne).

4
Zuzana (neregistrovaný) 26.02.2010, 20:33:26
Viz Nietzsche - ale o tom on prave mluvi. Do sebe zahledena kultura je ta, ktera se stale opakuje, bez inovation a sebekritiky a zpochybnovani sama sebe zajde.
Jinak pomni Yoko Ono : 'Word of Mouth'. Nenamalovano, nevytesano, nenapsano, pouze receno.

3
han (neregistrovaný) 26.02.2010, 20:01:45
Znova opakuji: Děkuji za vysvětlení principu a dějin konceptuálního umění. Opravdu si výraz "umění" vykládám jinak.Konceptuální umění považuji spíše za filozofický směr.(nenacházím vhodnější výraz) Snad je to odvozeno od umění "konceptualizovat".
A trochu blbosti na závěr, jako děti jsme si dávali hádanku:
Víš co je to umění?
Dát vajíčko do rohu a rozbít je lavorem.
Nebyl to začátek konceptuálního umění? Usmívající se

Lucifer
2
Lucifer 26.02.2010, 20:00:56
Apropos, dovolím si ještě jeden šťouchanec v podobě citátu z mého oblíbeného Nietzscheho, viz úvodník o nízké a vysoké kultuře:

"Kultura se stává nižší a upadá, když podlehne zahleděnosti do sebe a komentování sama sebe, namísto tvoření."

Lucifer
1
Lucifer 26.02.2010, 19:52:51
Hezký úvodník a dík za upřesnění, nicméně: Neřekl jsem, že v tom vidím podvod, ale že se na to podvod nabaluje, protože je to snadné. Produkt je stejně důležitý jako myšlenka, ačkoli samozřejmě ne nadřazený - to by mne ani ve snu nenapadlo. Konečně myšlenka se nedá sdělit jinak než produkcí, ať už výtvarnou, literární nebo hudební. Když není myšlenka, tak je úplně jedno jakou formou je produkt zhotoven a naopak.

Třeba poezie. Některé básně mají perfektní rým a rytmus, a v jednom případě může jít o bezduchou říkanku, ve druhém o umocnění myšlenky vhodnou formou. Jako příklad bych uvedl moji oblíbenou Seifertovu U pražské Lorety. Každý verš má rým a přesně spočítané slabiky (konečně jako moje Zima v plášti Mrkající Podobně psal i Poe.

Venkoncem nevidím důvod, proč upřednostňovat tu či onu formu. Tu či onu formu produktu. V tomto smyslu jsem liberál. Nástrojů je nepřeberné množství, žádný není diskriminování hodný a každý se hodí k jiné performanci.

«   1    2     »