Jedna z věcí, které můžete pro své zdraví, vitalitu a dlouhý život udělat, je vyhýbat se méně doporučovaným potravinám nebo aspoň snížit jejich konzumaci. Abyste se mohli zorientovat, nabízím přehled některých potravin tohoto typu, který jsem našel v knížce, jejíž název je uveden na konci tohoto potravinového poučení: Lucifer
Maso, ryby, vejce (bílkoviny) Mnozí lidé umístili maso na první místo seznamu potravin, které není radno jíst. Ryby a maso se skutečně moc nedoporučují, protože:
Naši prapředkové zřejmě sem tam snědli syrové vajíčko, někdy se jim asi podařilo ulovit zajíce či rybu, které pak snědli syrové. Tibetští mniši pili syrový žloutek. Ale dnes je konzumace syrové živočišné bílkoviny příliš nebezpečná. U živočišných proteinů vždycky dbejte na to, aby neobsahovaly moc tuku. Obsah tuku v mase a masných výrobcích je následující:
Nedejte se zmást vzhledem potravin, protože trocha papriky báječně zabarví tuk do červena. Produkty označované jako "light" jsou denaturované a plné chemie, takže je radno se jim vyhýbat. Pokud jíte živočišné bílkoviny, měli byste se informovat o tucích, aminokyselinách, cholesterolu atd. Pokud snížíte spotřebu živočišných proteinů nebo se jich vzdáte úplně, můžete si celou tu teorii ušetřit. I zdravou výživou (ovoce, zelenina, byliny) můžete tělu dodat dostatek rostlinných tuků. Velmi tučné je např. avokádo. tento druh tuku je však lehce stravitelný. Cukr a sůl Cukr je v podstatě nejpřirozenější a nejlepší "pohonná látka" našeho organizmu, ale toto tvrzení se okamžitě musí omezit jen na cukr čerstvých plodů, protože jen ten je skutečně dobře stravitelný. Všechny ostatní druhy cukru, hlavně rafinovaný, způsobují jen potíže: zubní kaz, rozpad chrupu, nadváha, ztučnělá játra, cukrovka, vodnatelnost atd. Také vyvolávají návykovost a závislost. Z tohoto důvodu může průmysl stále vymýšlet nějaké nové sladkosti jako tyčinky, cukroví, bonbony a stupňovat rok od roku svůj obrat. Cukr nesytí, takže organizmus si ho vyžaduje stále víc. Sladidla jako náhražka cukru jsou velmi špatně stravitelná a jejich vedlejší účinky nedostatečně prozkoumané. Přírodní, rostlinné sladidlo lze vyrábět z rostliny stevia. Sůl se většinou mylně označuje za koření, jde však o minerál. Spotřeba soli byla a je příliš vysoká. Podle statistik činí průměrná denní dávka soli 21 gramů, ale náš organizmus potřebuje jen 1 gram. Denní spotřeba do tří gramů se ještě považuje za únosnou. Sůl a cukr přehluší jakoukoli jinou chuť. Když přestanete solit a začnete používat koření a byliny, zažijete úplně nové kulinářské radosti. Sůl vyvolává vysoký tlak, kornatění a překyselení (Poznámka: Takže sůl asi nebude až tak úplně nad zlato). Škrob v obilninách Původně byly obilniny zřejmě stvořené pro ptáky; jen ti totiž měli schopnost slétnout k trsům pšenice, ječmene a ovsa. Jen oni mohli svými ostrými zobáčky vylupovat zrna z klasů. Pro naše předky bylo hledání ojedinělých stébel příliš namáhavé a vylupování zrn časově velmi náročné. Všechny tyto překážky jsme sice časem překonali a dnes obilí pěstujeme na velkých lánech, sklízíme ho strojově a chemicky hubíme škůdce. Čistě technicky je celá věc báječně vyřešená, ale žaludek, bohužel, nemyslí technicky, a také ho nelze mechanizovat nebo změnit jeho chemické složení. Obilí obsahuje lepek gluten, který v organizmu působí dost neblaze: zvyšuje jeho zahlenění a ucpává cévy. Obilí je skutečně určené pro ptáky, protože mají vole, v němž nechávají zrna nabobtnat čtyři až sedm hodin a ta se pak štěpí pomocí speciálního enzymu. Ale my lidé nemáme k dispozici takové nabobtnávací zařízení a slinná žláza vylučuje tento enzym jen v malém množství. Otevřeně řečeno: všechny výrobky z obilnin, které pořádně nerozkoušete a neprosytíte slinami, nemůžete strávit. Doktor Bircher-Benner to věděl. Proto nevynalezl müsli z pšenice, nýbrž z ovsa, protože se z něj lisují vločky, které mají větší plochu, a enzym tedy na ně lépe působí. V dobách minulých, kdy lidé ještě měli čas na vaření, se na to bral ohled. Tak vznikaly recepty jako např. polévka z ječmene z Graubünden nebo anglická porridge. Dnešní obilné výrobky - bílý chléb či těstoviny - jsou problematické z několika důvodů:
Obilné výrobky nemají skoro žádnou vlastní chuť. Těstoviny se proto musí dochucovat rajskou omáčkou, bazalkovou pastou a vším možným. Chlebové těsto se musí solit, protože by jinak bylo fádní a nechutné. Dr. Evans píše ve své knize Jak prodloužit život: "obilí je strava nejhůř přizpůsobená potřebám člověka. Převážně bývá příčinou předčasné smrti." Toto tvrzení dokazují výsledky pitev. U těch, kdo jedli obilné výrobky, našel pravidelně ztvrdlé černé shluky. Varuje vegetariány, kteří nahrazují maso cereáliemi, že je to jako z bláta do louže. Mléko je pro telata Mléko stejně tak jako obilí je potravina, kterou se nám reklama snaží prezentovat jako zdravou a chutnou. Dlouholetým chovem a křížením se z volně žijícího skotu, každoročně přivádějícího na svět své mladé a krmící je mateřským mlékem, stal celoroční zdroj dodávky mléka. Zastánci mléka argumentují hlavně obsahem vápníku. Ale zákazník z něj nemá vůbec nic, když ho jeho organizmus nemůže přijímat. Vápník z mléka pro něj zůstává nedosažitelným, ale to ještě není všechno. Máme mnoho důkazů o tom, že mléko osteoporózu neléčí, ale naopak vyvolává. To se dá snadno doložit: Japonci, jimž se mléko přímo protiví, netrpí skoro vůbec osteoporózou. U nás v Evropě jde naopak téměř o populární nemoc. Také nesmíme zapomínat na jednu věc: na cestě k zákazníkovi se mléko denaturuje a to tak silně, že je nesnášejí ani samotná telata. A zde je krátký přehled nevýhod, které přináší pití mléka:
Na této zemi pijí mléko jen kojenci. U dospělých se od třetího roku života nevytváří skoro vůbec žádná laktáza, takže mohou trávit mléko jen těžce nebo vůbec ne. Zdroj: Arnold H. Lanz, Pět Tibeťanů - záruka dlouhého života.
24.02.2012, 00:21:00 Publikoval Luciferkomentářů: 13