Neviditelný čert

Před jeden a půl rokem jsem zde představil ilumináty v podání Thoma Burnetta a Alexe Gamese. Hlavní dějová linie románu Dana Browna Andělé a démoni se vine kolem spiknutí iluminátů proti katolické církvi. Beru si tedy opět do rukou knížku od Simona Coxe, která se zabývá převážně právě tímto románem, a přecházím na minikapitolu věnovanou iluminátům.

Lucifer

Vodítka, která v Římě dle Brownova románu po sobě zanechali umělci, údajně spojení se zmíněnou tajnou organizací, naznačují jednotlivá místa, kudy povede honba, při níž se Robert Langdon s Vittorií Vetrovou nakonec dostanou až do takzvaného Chrámu Osvícení, skrytého ve zdech známé pamětihodnosti - Andělského hradu (, jemuž je věnována zase jiná minikapitola, k níž se ještě vrátím).

Téma drahé všem teoretikům konspirace, kterých je po světě plno - představa, že existuje skupina lidí zvaných ilumináti neboli osvícení - je stejně staré jako tajná společnost, které se týká. Jenomže stejným jménem se samy označovaly různé navzájem nesouvisející skupiny, kterých dějiny zaznamenaly rovněž pěknou řádku. Přesto v tom stále panuje zmatek, a otázku, zda ještě dnes skutečně existuje organizace zvaná ilumináti, obestírá množství záhad.

První zaznamenaný případ použití tohoto názvu pochází z 2. století, kdy si jej přisvojila skupina založena jakýmsi Montanem. O tomto bývalém knězi kultu Kybely, bohyně plodnosti, se toho ví jen málo - vlastně jen tolik, že přestoupil ke křesťanství a záhy potom založil vlastní heretické hnutí. Eusebius, církevní historik ze 4. století, se zmiňuje, že Montanus posedlý vidinami začal šířit své bludy ve Frygii ve střední Anatolii.

Do jeho iluminátského společenství patřily také věštkyně Priscilla (Prisca) a Maximilla. Členové skupiny žili ve stálém náboženském vytržení, přičemž vidiny provázející jednotlivé záchvaty pokládali za vnuknutí Ducha svatého. Montanus byl přesvědčen o nadcházejícím konci světa, a v úsilí o odvrácení svých následovníků od touhy po hmotných věcech se snažil sestavit strohý a přísný morální zákoník jako nástroj k očistě křesťanské duše. Církev, která se v té době teprve začala upevňovat, Montana a jeho ilumináty tvrdě kritizovala a vytýkala mu, že neuznává její Bohem posvěcené zákony. Tento první iluminátský výhonek dosáhl v Malé Asii a v severní Africe do 9. století značného rozkvětu, ale poté přece jen zašel.

Na dlouhá staletí pak název ilumináti zřejmě upadl v zapomnění, až je v 16. století vzkřísila španělská skupina, která si sama říkala Alumbrado, což právě lze přeložit jako ilumináti či osvícení. Šlo o mystické hnutí hlásající, že podaří-li se lidské duši dosáhnout stavu naprosté dokonalosti, dosáhne tím božského stavu a může navázat přímou komunikaci se svatým Duchem. Stoupenci tohoto hnutí byli přesvědčeni, že jakmile duše dosáhne tohoto stavu, nemůže se už dál zdokonalovat ani poklesnout. Proto bylo podle nich zbytečné dodržovat liturgické předpisy a dávat veřejnými obřady najevo náboženskou oddanost - skutečného osvícení bylo podle nich možné ve stavu extáze dosáhnout přímo. Tato iluminátská skupina byla bez nejmenšího slitování pronásledována a inkvizice proti ní vydala dokonce tři edikty: v roce 1568, 1574 a 1623.

Roku 1623 skupina jménem ilumináti dorazila ze Sevilly do Francie a záhy získala v Pikardii množství stoupenců. O tomto společenství a jeho učení je známo jen velmi málo. V roce 1634 do něj vstoupil Pierce Guérin, kněz ze Saint-Georges de Roye, spolu se svými příznivci, kteří si říkali gurinets. Hned v následujícím roce je však církev spolu s místními úřady tvrdě potlačila. V roce 1722 se ve Francii vynořila a nějakou dobu se měla k světu jiná drobná skupina, která se rovněž nazývala ilumináti; kolem roku 1794 však už jakékoli záznamy o její existenci chybí.

Patrně nejznámější a nejproslulejší ze všech v dějinách se vyskytnuvších skupin toho jména je sdružení založené v Bavorsku svobodným zednářem jménem Adam Weishaupt. Narodil se 6. února 1748 v Ingolstadtu, byl vychován jezuity a poté jmenován profesorem přirozeného a církevního práva na univerzitě v Ingolstadtu. Říká se, že místní klérus přijal toto rozhodnutí s nevolí, protože předtím zastával tento post vždycky jezuita. Zdá se, že Weishaupt byl mladý člověk bystrého intelektu a nejpokrokovější svobodný duch své doby, a na univerzitě kolem sebe záhy shromáždil skupinu odpůrců jezuitů. V roce 1777 mu bylo nabídnuto členství v mnichovské lóži svobodných zednářů. V téže době či možná těsně předtím prý založil řád zvaný ilumináti.

Od této chvíle začíná být celý jeho příběh poněkud zmatený. Podle legendy byl kurýr jménem Lanz, který pracoval z pověření nového iluminátského společenství, zasažen bleskem a zemřel. U jeho mrtvoly byly nalezeny kompromitující dokumenty, prý psané samotným Weishauptem, poskytující podrobné informace o skupině, kterou Weishaupt právě založil, a prokazující, že jde o odnož řádu svobodných zednářů. Učenci i badatelé, kteří se věcí zabývali, jsou však shodného názoru, že tato pověst je neopodstatněná, a je pravdou, že ji šířili protizednářští publicisté a v církevním zájmu působící skupiny, aby Weishaupta a jeho řád zdiskreditovali a dokázali, že jejich učení obsahuje řadu protikřesťanských rysů. Jisté však je, že jeho skupina dosáhla velmi rychle značné popularity a vážnosti v celé Evropě, zvláště mezi tehdejšími čelnými republikánskými volnomyšlenkáři, a stala se jedním z nejradikálnějších výhonků osvícení. Skupina si ale raději než ilumináti říkala "perfektibilisté" (zdokonalitelní) a zůstávala výrazně zednářská, neboť k jejím členům patřili i někteří z nejproslulejších svobodných zednářů té doby. Jeden z nich, baron Knigge, byl zakladatelem řádu spolu s Weishauptem, jemuž se podařilo pro nově založenou skupinu získat široké uznání a popularitu.

Tou dobou bylo Bavorsko státem plně ovládaným římskokatolickou církví a konzervativními názory. V roce 1784 bavorská vláda všechny známé tajné společnosti včetně iluminátů a svobodných zednářů zakázala. Následkem tohoto zákazu se skupina pochopitelně rozpadla a ilumináty záhy odvál čas. Přestože šlo o organizaci přeživší jen nakrátko, její stopa byla znatelná v celé kontinentální Evropě díky tomu, že jejími členy byli četní renomovaní intelektuálové a politici.

Thomas Jefferson, na počátku 19. století prezident Spojených států, prohlásil, že ilumináti (měl na mysli bavorskou skupinu) vznikli jako tajný spolek jedině vinou "tyranie jednoho despoty a kněží", a tvrdil, že tato společnost zamýšlela pouze šířit poznání a zásady skutečné mravnosti. Skupina si ovšem nadělala také množství nepřátel, a je ironií, že právě díky publikovaným útokům odpůrců o tomto řádu dnes vůbec ještě něco víme. Kniha abbého Augustina Barruela Memoirs Illustrating the History of Jacobinism (Ilustrované vzpomínky na dějiny jakobínství), vydaná v roce 1797, obsahovala senzačně přibarvená líčení spiknutí, na nichž se vedle iluminátů podílely i příbuzné tajné organizace, jako rosekruciáni a templáři. Následujícího roku vyšla jiná kniha, tentokrát od Johna Robinsona, pod názvem Proofs of a Conspiracy Against All the Religions and Governments of Evrope (Důkaz o spiknutí proti všem náboženstvím a vládám v Evropě). Dílo obsahovalo množství výňatků z Barruelovy knihy, potvrzovalo teorie o různých spiknutích a pomluvy o iluminátech. Robinson tvrdil, že existují doklady potvrzující, že ilumináti mají v úmyslu nahradit všechna světová náboženství humanismem a všechny vládní formy jedinou všesvětovou vládou. Z těchto knih pochází valná část spekulací a falešných svědectví o iluminátech, přežívajících až do dnešní doby.

I někteří moderní badatelé však tvrdí, že bavorští ilumináti působí ještě dnes a infiltrují různé politické organizace a hnutí v zájmu dosažení svého odvěkého cíle, jímž je jediná světovláda či nový světový řád, jak se této ideji někdy říká. O Yale Skull and Bones Society (Yaleské společnosti lebky a hnátů), což je elitní klub, jehož členy byla řada prezidentů Spojených států, z těch nedávných například Bushové senior i junior, se tvrdí, že je semeništěm iluminátských machinací a intrik. Podle některých pramenů působí jako zástěrka pro ilumináty také nevládní organizace a mozkové trusty, jako je Bilderberská skupina, Třístranná komise či Rada pro zahraniční vztahy. Konečným cílem iluminátů je prý ovládnutí světa a slouží jim k tomu takové nástroje, jako je finanční kontrola trhů a bank, manipulace zahraniční politiky a podněcování mezinárodních konfliktů, vraždy, teror a četné jiné "vybrané" metody.

Zbývá otázka: existuje dodnes skupina jménem ilumináti, usilující o panství nad světem a zřízení jediné světovlády? Představa o existenci tajné společnosti, odhodlané zmocnit se vlády nad světem, se jistě chopí četní teoretikové konspirace, kteří podle všeho přímo potřebují nějakou anonymní skupinu, jíž by bylo možno připsat na vrub všechny svízele a problémy světa. Tím samozřejmě není řečeno, že se tu a tam neobjeví skupiny s cílem vytvořit nový světový řád, nicméně zpráv o tom, že by ilumináti skutečně plánovali nejbližší puč, konflikt, vraždu či zhroucení celosvětového trhu, je málo a jejich pravdivost lze sotva prokázat.

V poslední době se ilumináti stali nápadným prvkem ikonografie. Britský autor David Icke například soudí, že jsou to mimozemské bytosti zvláštní rasy, které kontrolují spoustu vlád, velkých obchodních sdružení, bank a královských rodin. Čas od času se ilumináti vyskytnou i v říši populární kultury: například ve filmu Lara Croft: Tomb Raider vystupuje skupina padouchů, kteří si právě takhle říkají a osnují plán na ovládnutí světa.

Čtenáře Andělů a démonů bohužel asi zarmoutíme, když jim prozradíme, že neexistují žádné doklady potvrzující existenci iluminátské skupiny, jejíž kořeny by sahaly do Říma 16. století. Také tvrzení Dana Browna o Galileově členství v této organizaci a o "čistce", kterou církev v roce 1668 provedla na osobách čtyř domnělých iluminátských učenců, je pochybné. Tohle všechno, stejně jako nápad s Cestou Osvícení napříč Římem a iluminátským diamantem, jsou jenom skvělé výtvory autorovy jedinečné obrazotvornosti.

Zdroj: Simon Cox, Andělé a démoni - fakta

05.07.2012, 00:01:51   Publikoval Luciferkomentářů: 35