Pro dnešní den středeční přicházím s básní, jejíž název se skví zcela nahoře, a kterou jsem nenapsal, protože ji stvořil Vladimír Holan, jemuž jsem zde již věnoval Noční zjevy.
…v těch prvních letních muškách
přicházím s poezií
z jeskyně slov
která vás nevzkřísí
ani nezabije…
To byl takový nesmělý pokus vyjádřit se tak trochu poetičně, nicméně báseň Jeskyně slov mě zcela znenadání zasáhla, a já v ní našel kousek sebe…
Lucifer
Ne beztrestně vstupuje jinoch se světlem
do jeskyně slov… Odvážný, sotva tuší,
kde se octl… Mlád, i když trpící,
neví, cože je bolest… Předčasně mistrovský,
uprchne, aniž vkročil,
a vymluví se na neplnoleté století…
Jeskyně slov!...
Jen skutečný básník a na vlastní vrub
v ní prošílí křídla a to,
jak je navracet zemské tíži
a neublížit oné, která přitahuje zem…
Jeskyně slov! Jen skutečný básník
se vrací k jejímu mlčení
aby, už stár, nalezl plačící dítě,
odložené světem na její práh…
Ano, to je přesně ta jeskyně slov, do které v pomíjivých okamžicích své blouznivé jurodivosti nahlížím. Hezké…
Jsou věci
které budou vždycky hezké
a i když pominou
tak vždycky v té jeskyni slov
někde zůstanou…
26.06.2013, 00:00:20 Publikoval Luciferkomentářů: 29