Neviditelný čert

Lucifer  30.10.2014, 19:42:11
A zítra tady bude ještě jedna, ale jenom dvanáct let stará. Nebude však v Poetickém koutku, ale v Pel-mel koutku, a bude jenom drobným přívěškem k mému vypojovacímu preludiu.

Lucifer  30.10.2014, 19:38:42
No jo, tobě se člověk jen tak básní nezavděčí. A víš, h, že tahle básnička je stará nejméně třicet let? Nevíš. Jak bys mohl.

h  30.10.2014, 19:34:40
Čas tam je, což o to ... ale moc fraškoidně, totok nezazpívám ... jsa zasraný inťouš ... na to je zapotřebí nějaký drak typu Sovákova syna ... zazpívám ty Floydy, leccos mám již natočeno, by myself, sám si sobě hercem i obecenstvem ... a tak to je spravne, tak to ma byť ... :))))

astra2 30.10.2014, 18:16:07
Jestli chcete, paní Koza bude... ale za chvíli, teď ještě musím něco jiného udělat.... A Stello,to je legrační. Na ten špek jsem se chtěla zeptat taky, ale potom jsem na to zapomněla

Lucifer  30.10.2014, 18:13:58
V dospívajícím věku byla Fräulein Geißlein.

Lucifer  30.10.2014, 18:08:20
Paní Koza?

Stella 30.10.2014, 18:02:19
To je krásné, Astro!!
A je na co vzpomínat. Nezapomeň, že máš vyprávět ten další příběh...

St. Kocour má hlavu ve hvězdách, a přece se drží země. Šťastný to muž.
Kocoure, jaký špek to je?

astra2 30.10.2014, 16:50:19
Jedna vzpomínka nezaškodí - ... Měla jsem kdysi chalupu na Záskalí, kousek od Liberce, vysoko na kopci, odkud bylo vidět tak moc do daleka, že vznikal pocit absolutní přitažlivosti - měla jsem vždycky dojem, že mě ta vyhlídka z oken té chalupy vytahuje do daleka - až zase na jižní stranu Čech. Byly vidět všechny vrcholy a vrcholky a v dáli Bezděz a Trosky, širokánský rozhled na všechny strany. Hvězdy a Měsíc odtamtud pozorované, i velkým dalekohledem, to byl zážitek,který se jen tak někde nenamane.

Chalupa měla též dosti čarovnou až přímo milostnou pověst. Bydlíval tam prý kdysi (tak asi l870) člověk. Jeho žena se pomátla, ležela roky v dolejší světnici a neustále zpívala.Ten pán postavil na půdě pokoj, kam usadil svoji milenku. Nad pokojem pak byla ještě komůrka s kulatým okýnkem. Tam teprve bylo obrovské lože, kde se muž a žena scházeli, aby se měli rádi. Ze světnice dole v létě byly slyšet zpěvy pomatené, a nahoře, pod nebem potom zněly zvuky lásky. Lidi si o tom dlouho vyprávěli.

V "takové" chalupě bylo vzrušující žití... Nedaleko odtud žila Frau Ziege, ale to je už další příběh....

astra2 30.10.2014, 16:33:51
Díky, kocoure. A hned dvakrát! Umíte žít, to je krásný. Buďte vděčný za slunce na podzim. V létě musí být takové posezení - třeba za úplňku - nebo "jen" s hvězdami nad hlavou naprostá pohádka.To vám závidím. Měla jsem taky podobnou jednu etapu svého života. Na to se nezapomíná!

Starý kocour (neregistrovaný) 30.10.2014, 15:55:43
Je to tak, před dvěma týdny jsem v naskrz promočených botách a s vodou nejen za krkem brouzdal mlhavými Jeseníky. Ale s vidinou toho, že kolem šesté dorazím k chalupě, sundám si ty mokré věci, zapálím v kamnech připravený oheň, uvařím si kafe a dám si topinku se špekem a s tím vším zajdu na zápraží a z kamenných schůdků a v teplém svetru budu koukat do té pošmournosti a chroupat přitom tu topinku. Plátek špeku si musím přidržet prstem, který si pak pochopitelně, jako každý chlap, utřu do kalhot.
To je podzim podle kocouřího gusta!
Slunko, které mi teď svítí přímo do očí mi k tomu podzimu nějak nesedí.

Starý kocour (neregistrovaný) 30.10.2014, 15:55:42
Je to tak, před dvěma týdny jsem v naskrz promočených botách a s vodou nejen za krkem brouzdal mlhavými Jeseníky. Ale s vidinou toho, že kolem šesté dorazím k chalupě, sundám si ty mokré věci, zapálím v kamnech připravený oheň, uvařím si kafe a dám si topinku se špekem a s tím vším zajdu na zápraží a z kamenných schůdků a v teplém svetru budu koukat do té pošmournosti a chroupat přitom tu topinku. Plátek špeku si musím přidržet prstem, který si pak pochopitelně, jako každý chlap, utřu do kalhot.
To je podzim podle kocouřího gusta!
Slunko, které mi teď svítí přímo do očí mi k tomu podzimu nějak nesedí.

Stella 30.10.2014, 12:33:54
Ale jo, Astro, myslím, že takoví nevděčníci a reptalové na roční doby zase nejsme. Ale ten chlad s sebou nese nemoci a to je otravné. Dnes ovšem se to vybralo, není vítr a venku je příjemně. Klidně, podzimně.

astra2 30.10.2014, 12:24:56
Lidi, nestěžujte si na počasí, to nemá vejšku. Bude, jaké bude, a bude podzimní, pak zimní, jarní letní atakdále. Vždycky nějak bude. Važte si toho, co máte, co můžete prožívat, protože žijete. Co by za to dali někteří, a asi vůbec všichni, co jsou TAM, kdyby mohli vstát a jít se projít třeba do mlhy a deště. Já tak vycházím denně, i když jsem ještě tady, protože si vážím toho, že můžu vidět spadané listí, že cítím, jak mi prší za krk, že cítím, jak podzim voní, že můžu sbírat kamínky a kaštany i duběnky, co vítr hází na chodníky. Nemusím přitom být někde v hluboké přírodě, stačí mi to, co je kolem. Všechno je příroda. Myslím, že je zapotřebí vážit si drobností.

Stella 30.10.2014, 09:40:39
Luciferovi: Tak tedy melancholie. Vždyť k času patří. Ne náhodou ta vzpomínka na smrt mladého člověka.
Setkala jsem se s podobným příběhem. Působí to na mě dojmem, že ten ten člověk chtěl za každou cenu zjistit, jak se věci mají...

Stella 30.10.2014, 09:36:37
Je někde něco špatně, St. Kocoure. Lezavá zima - i když má na to už právo - a pak to, že vy na tom vašem činorodém konci jste ti milionáři, kteří ukradli slunce. U nás už nevíme, jak vypadá.
Řádí silná nachlazení s teplotami. A prázdniny.
Jo, a vy, chlapci ze severu - taky se tam používá slovo kvak - ve smyslu: Jsem jak kvak? Já jsem se s ním setkala včera, museli mi to vysvětlit.