Pavouci chytají mouchy do svých sítí. Osud much v nich není moc příjemný, jelikož je pavouci pozřou, aby mohli své sítě tkát dále. Když během svého poletování světem spatříte pavoučí síť a nejste mouchou a v ní žádná moucha není pavoukem konzumována, můžete se pokochat nádherou a neskonalou konstrukcí tohoto stříbrem protkaného přediva. V něm se musí pavouci krmit mouchami, abychom se tímto skvostem mohli kochat. Podivuhodné jsou cesty Boží mající za úkol předestřít nám krásu tohoto světa. Když chcete tu krásu spatřit v její nejzbožnější nahotě, musíte často něco, někoho, někdy i sebe obětovat. Když obětujete sebe, uzavřete svůj život v tom nejvyšším stádiu krásy. Nic krásnějšího v pavoučích sítích už naleznout nemůžete.
Lucifer
Pavučina
(Maminka)
Jaroslav Seifert
Četl jsem verše Vrchlického,
když náhle po knize
pavouk mi leze beze všeho.
– Maminko, zab ho, bojím se ho!
– Proč? Nosí peníze.
A pavoučka jsme nezabili.
Kde však byl jaký kout,
pavouci síť nám zavěsili.
Musili jsme je každou chvíli
smetákem odtrhnout.
Ač od těch dob je nevyháním,
jsem věčně bez peněz.
Co kdyby – vzdechnu s pousmáním
a laskavě se dívám za ním,
pavoučku, klidně lez.
Až tuhle! Mezi dvěma klasy,
když po dešti jsem šel,
spatřil jsem síť. To bylo krásy!
A tolik stříbra nikdy asi
jsem už pak neviděl.
19.02.2016, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 71