Neviditelný čert

(Anglie na jaře v roce 1998)

Lucifer

Georgina

(Deník nalezený ve skříni)

V hodinách etiky před mnoha lety

profesor se nás ptával vždy na jaře:

Kdyby v galerii hořelo,

co byste zachránili, obraz van Gogha

nebo starou ženu, které už stejně

mnoho let nezbývá?

Neklidní na tvrdých židlích

nezajímali jsme se moc o obrazy nebo o stáří,

jednou jsme se rozhodli pro život,

jindy pro umění,

ale vždy jaksi lhostejně.

Někdy ta stará žena měla podobu mé babičky,

opouštěla svou kuchyň a bloumala

v jakési polovysněné galerii.

Jednou, už chytřejší, jsem odpověděla:

Proč nenechat tu starou ženu, aby rozhodla sama?

Jiřina, říká profesor, se vyhýbá

tíze odpovědnosti.

Letos na jaře vcházím pokorně do opravdové galerie

– já sama.

S úžasem v očích stanu před Vincentovými obrazy

a ani nedýchám.

Barvy, ty jeho barvy jsou zářivější než jaro,

žlutá je v tu chvíli nejzářivější částí země

a žhne přes plátno přímo do mého srdce.

Nemohu potlačit slzy, a tak jen zavřu oči.

Jen na chvíli,

a i v tu chvíli se se mnou zatočí celá tato galerie

a já poznávám dvě věci:

Toto je nejsilnější zážitek z mé cesty do Anglie

a třebaže nejsem ještě stará, uvědomuji si,

že žena, malba a roční období splývají vjedno

a studenti nic z toho zachránit nemohou.

16.04.2018, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 21