.:: Neviditelný čert ::.

Hodina etiky

rubrika: Poetický koutek

(Anglie na jaře v roce 1998)

Lucifer

Georgina

(Deník nalezený ve skříni)

V hodinách etiky před mnoha lety

profesor se nás ptával vždy na jaře:

Kdyby v galerii hořelo,

co byste zachránili, obraz van Gogha

nebo starou ženu, které už stejně

mnoho let nezbývá?

Neklidní na tvrdých židlích

nezajímali jsme se moc o obrazy nebo o stáří,

jednou jsme se rozhodli pro život,

jindy pro umění,

ale vždy jaksi lhostejně.

Někdy ta stará žena měla podobu mé babičky,

opouštěla svou kuchyň a bloumala

v jakési polovysněné galerii.

Jednou, už chytřejší, jsem odpověděla:

Proč nenechat tu starou ženu, aby rozhodla sama?

Jiřina, říká profesor, se vyhýbá

tíze odpovědnosti.

Letos na jaře vcházím pokorně do opravdové galerie

– já sama.

S úžasem v očích stanu před Vincentovými obrazy

a ani nedýchám.

Barvy, ty jeho barvy jsou zářivější než jaro,

žlutá je v tu chvíli nejzářivější částí země

a žhne přes plátno přímo do mého srdce.

Nemohu potlačit slzy, a tak jen zavřu oči.

Jen na chvíli,

a i v tu chvíli se se mnou zatočí celá tato galerie

a já poznávám dvě věci:

Toto je nejsilnější zážitek z mé cesty do Anglie

a třebaže nejsem ještě stará, uvědomuji si,

že žena, malba a roční období splývají vjedno

a studenti nic z toho zachránit nemohou.

16.04.2018, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 23

Komentáře (Array)

« strana 2 »

Zuzana (neregistrovaný) 16.04.2018, 15:33:42
Otázka sama působí bizarně a nepravděpodobně. Učitel etiky (na které škole se před sametem učila etika?) by těžko položil takovou genderovou otázku. Proč žena? Proč ne muž? Proč nepoužil slovo starý člověk? První na co by student ptali. Životu muže dát přednost před záchranou obrazů, ženu obětovat za obraz?

Pokud to není fikce, učitel etiky kulhal právě ve svém předmětu na obě nohy. Otázka sama je podle mého názoru sice sama neetická, ale asi studenty trochu nešikovně zkoušel z etického přemýšlení. :)

Zaprvé obraz je pro lidi a nelze ho měnit za účel. Možná se měl učitel měl zeptat, co by v takové situaci udělal Gogh. Zkusim odpovědět, že Gogh by zcela určitě dál přednost životu člověka před obrazem. Jeden z jeho vlastních obrazů byl nalezen v kurníku farmáře, který si od Gogha obraz koupil za trochu jídla pro hladového Vincenta. To byla svým způsobem taky záchrana života, ale Gogh by nikdy pro ten obraz neskočil do ohně a nenechal by toho farmáře na ohni na pospas. Tak důležitý, aby ho zaměnil za lidský život, pro Gogha jeho obraz nebyl. Dokonce ani ta snídaně, za niž se obrazu vzdal.

Dávám sem odkaz na svůj článek z doby začátku blogu (únor 2010).

http://www.neviditelnycert.cz/blog/pel-mel/91-paul-gauguin-essais-d-art-libre.html

Básnířka v basni dospěla ke zcela logickému závěru a odpovědnost ani zdravá mysl jí nechyběly, na rozdíl od toho učitele. Proto taky se jela na Goghovy originály do Anglie podívat. Taky jsem viděla v Amsterodamu Gogovy obrazy v Goghove galerii v Amsterodamu, vím, jaký dojem působí světlo z jeho obrazů (bohužel), tady je další můj článek, nic netrvá věčně).

http://www.neviditelnycert.cz/blog/pel-mel/385-nektere-goghovy-obrazy-ztraceji-svetlo.html

« 1 2 »

Vložení nového příspěvku

Jméno
E-mail	(není povinné)

Název	(není povinné)

Příspěvek

Kontrolní kód

Neviditelný čert

Nepravidelný obšťastník

Hodina etiky

rubrika: Poetický koutek

Komentáře (Array)

Language

Témata

Odkazy

Login

Počet přístupů

Archivy

Username
Password