Neviditelný čert

Jak je to krásné, když se potká radost ze života se zkušeností a když se potká tradice s modernou a – když básníci s německými jmény jsou nejčeštější…

Stella

Ivan Wernisch

Panenka Marie

Není k zahození,

je hezká docela,

je hezké chodit s ní

do kavárny U kostela.

Zamilovávání

Ubožáčku, co je ti,

ubožáčku ubohý,

ubožáku, ubožáčku.

Piky piky na hlavu…

Jestli máš někoho,

lískovým šípem ho zabiju

a hodím do sklepa.

Piky piky na hlavu…

Koupím si šedý klobouk a nechám narůst vousy,

budu nosit jizvu nad okem a vlasy do čela,

najdu si pokoj s lenoškou, se stolem

a s návštěvami.

Bude tě hlídat pes.

Piky piky na hlavu…

Nechte mě.

Tři korunky do země,

nehraju, nechte mě.

V sadě mezi jabloněmi

Už se hosté rozloučili,

už odjely všechny vozy,

v sadě mezi jabloněmi

zůstal stůl prostřený bíle.

Po tom dlouhém, bílém stole

mezi tácy, sklenicemi,

talíři a omáčníky,

mezi mísami a džbány

prochází se velikánský,

veliký černý havran.

V sadě mezi jabloněmi

na bíle prostřeném stole

černý havran krákorá,

pomrkává zlostným očkem,

zlostným očkem zlomyslným.

Pomlouvá hostinu,

pomlouvá ženicha,

pomlouvá nevěstu,

ze všeho nejvíce pomlouvá nevěstu.

Ženich leží pod moruší,

leží, zacpává si uši –

nekrákorej, havrane!

Ale havran ne a ne,

ne a ne a nepřestane,

nepřestane s krákoráním:

to vám byla krákrá svatba,

ženich, protože je krákrá,

vzal si krákrá nevěstu!

…...............................

Zaskřípěl kafemlejnek

v trnkovém roští

Vždyť je to ptáček.

Teď skáče ouvozem

ptáček z trnové houště.

…................................

Proč bych tam chodil

když mě zvou

Pročpak bych pospíchal

když na mě čekají

Jen ať trpí když jsou hloupí

já sám si otevřu

šimpanzskou flaštičku

a až ji vypiju

budu si libovat.

Ještě mě tralala

má někdo na světě

rád

…..........................

Kdo mohl, zaplatil,

kdo zaplatil ten si užil

Teď odlétá komínem,

marnotratník. Inu –

užil si

Tak tedy toto zde je takzvané tágo

Mýlím se? Bidlo k postrkování hodin?

Časotvorné bidlo! A propos:

kolik je? Dvě. Pak tedy jedna pro každého.

Spokojen?

Spokojen. Dvě s poledne – dost času na to,

abych někam zašel, málo abych vymyslil kam.

Konečně večer

Konečně večer

zachraň se kdo můžeš

matrace skřípou

ein Jagdhorn schallt

the sunlight on the garden

hart wird es und wird kalt

ah my baby of Babyllon

the rain of Liboc padá na London

a na marťanská kriketová hřiště

teď mazej domů

Zdroj: Wernisch, Ivan: Včerejší den, Mladá fronta, Praha 1989

16.07.2018, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 37