Když se lámalo 19. a 20. století, vystoupila silná generace mladých tvůrců, kterým se stal klasický kabát dosavadního umění příliš těsný a neodpovídající tomu, že svět přešlapuje na rozcestí. Kam vývoj půjde, netušili, a tak hledali, kde by se jejich naději dařilo nejlépe. Přemýšlivým se nabízela věda, revolučně naladěným socialismus, bouřlivákům vyhovoval anarchismus, jiní propadli spiritismu nebo našli útočiště v představě spásy „čistým uměním“. Ono zmatené hemžení dokázali někteří lehkovážnější nahlédnout s ironií a s humorem. Doba se jim za ten lehký cynismus pomstila, jako se to stalo například Františku Gellnerovi. Na co myslel, když (údajně) do krajnosti vyčerpaný válečným pochodem ulehl u cesty a čekal na konec? Bylo mu třicet tři let. Lepších časů se nedožil ani talentovaný Karel Hlaváček (23 let), ani Jiří Haussmann (24 let), ani Jiří Wolker. A možná bychom k nim mohli zařadit také Ondřeje Boleslava Petra (40 let), který inspiroval Petra Bezruče. Nejen filozofové doufali, že se brzy objeví „nový lidský typ“. Nové pokolení, jež stvoří zářivou budoucnost. Píše o něm později také Nezval (v divoké přírodě počne syna s černoškou), po svém a jinak vidí „nového člověka“ Gellner (za ženu vezmu si gorilu). Prales, džungle, daleký sever – všude je lépe než v naftalinové měšťácké zatuchlině. Aspoň v té fantazii, když už člověk denně musí být svědkem křiklavé bídy a dožívat s tuberkulózou. A Josef Uher, další z předčasně zemřelých a k naší škodě polozapomenutý, má docela jinou vizi. Nemohl vědět, že se i jím vysněné Grónsko tak trochu jednou rozplyne…
Stella
Do Grónska
Josef Uher
Jednoho dne zmizím odtud.
Jedu do Grónska.
V Grónsku je krásně.
Je tam bílý led a modrý vzduch.
Není tam hotelů s draperiemi.
Není cihelen. Obchodů se zbožím galanterním.
Není jedů ani léků. Rezidencí ni bordelů.
Není tam oltářů, není uršulinek.
Není svatých svátostí.
Není evangelií, koránů a talmudů.
Není zákoníků ani bajonetů.
Není republikánů,
nihilistů,
marjavitů,
není liberálů ani lokajů,
ani filantropů ani oběšenců,
není Piů Desátých ani Janů z Nepomuku,
není „Železné koruny I., II. a III. třídy“,
není excelencí,
inspektorů,
akrobatů,
není geniů ani tanečních mistrů,
není nadlidí, zlodějů a vrahů –
tam je společnost bílých lachtanů a pravých polárních
medvědů.
V Grónsku je krásně,
není tam symfonií ani kupletů,
není seriózních spisovatelů,
není rozžíhačů,
není svítilen,
je tam pouhá severní zář…
v Grónsku je krásně.
Jedu k bílým lachtanům a polárním medvědům.
Já čistý a oni čistí založíme nové zdravé plémě.
26.02.2019, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 34