Neviditelný čert

Když se lámalo 19. a 20. století, vystoupila silná generace mladých tvůrců, kterým se stal klasický kabát dosavadního umění příliš těsný a neodpovídající tomu, že svět přešlapuje na rozcestí. Kam vývoj půjde, netušili, a tak hledali, kde by se jejich naději dařilo nejlépe. Přemýšlivým se nabízela věda, revolučně naladěným socialismus, bouřlivákům vyhovoval anarchismus, jiní propadli spiritismu nebo našli útočiště v představě spásy „čistým uměním“. Ono zmatené hemžení dokázali někteří lehkovážnější nahlédnout s ironií a s humorem. Doba se jim za ten lehký cynismus pomstila, jako se to stalo například Františku Gellnerovi. Na co myslel, když (údajně) do krajnosti vyčerpaný válečným pochodem ulehl u cesty a čekal na konec? Bylo mu třicet tři let. Lepších časů se nedožil ani talentovaný Karel Hlaváček (23 let), ani Jiří Haussmann (24 let), ani Jiří Wolker. A možná bychom k nim mohli zařadit také Ondřeje Boleslava Petra (40 let), který inspiroval Petra Bezruče. Nejen filozofové doufali, že se brzy objeví „nový lidský typ“. Nové pokolení, jež stvoří zářivou budoucnost. Píše o něm později také Nezval (v divoké přírodě počne syna s černoškou), po svém a jinak vidí „nového člověka“ Gellner (za ženu vezmu si gorilu). Prales, džungle, daleký sever – všude je lépe než v naftalinové měšťácké zatuchlině. Aspoň v té fantazii, když už člověk denně musí být svědkem křiklavé bídy a dožívat s tuberkulózou. A Josef Uher, další z předčasně zemřelých a k naší škodě polozapomenutý, má docela jinou vizi. Nemohl vědět, že se i jím vysněné Grónsko tak trochu jednou rozplyne…

Stella

Do Grónska

Josef Uher

Jednoho dne zmizím odtud.

Jedu do Grónska.

V Grónsku je krásně.

Je tam bílý led a modrý vzduch.

Není tam hotelů s draperiemi.

Není cihelen. Obchodů se zbožím galanterním.

Není jedů ani léků. Rezidencí ni bordelů.

V Grónsku je krásně.

Není tam oltářů, není uršulinek.

Není svatých svátostí.

Není evangelií, koránů a talmudů.

Není zákoníků ani bajonetů.

Není republikánů,

nihilistů,

marjavitů,

není liberálů ani lokajů,

ani filantropů ani oběšenců,

není Piů Desátých ani Janů z Nepomuku,

není „Železné koruny I., II. a III. třídy“,

není excelencí,

inspektorů,

akrobatů,

není geniů ani tanečních mistrů,

není nadlidí, zlodějů a vrahů –

tam je společnost bílých lachtanů a pravých polárních

medvědů.

V Grónsku je krásně,

není tam symfonií ani kupletů,

není seriózních spisovatelů,

není rozžíhačů,

není svítilen,

je tam pouhá severní zář…

v Grónsku je krásně.

Jednoho dne zmizím odtud.

Jedu k bílým lachtanům a polárním medvědům.

Já čistý a oni čistí založíme nové zdravé plémě.

26.02.2019, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 34