Do propasti

rubrika: Poetický koutek


Lucifer


Stojíme spolu nad propastí
a díváme se dolů
do ní
držíme se za ruce
jako dvě malé děti
a hledíme
do velké
bezedné
propasti

 

A potom padáme
jako dva okvětní lístky
bílé orchideje
padáme dolů
do propasti
bez konce

 

A už jsme jenom
dvě malé tečky
za každou z vět
které už nikdo nikdy
nevysloví
protože jenom my dva
víme
jak chutnají jablka
z Rámovy zahrady

 

Děkujeme ti
hade


18.02.2010, 22:22:00   Publikoval Luciferkomentářů: 18         



Komentáře (18)

Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 2 »

3
Kopecký (neregistrovaný) 18.02.2010, 23:07:00
Otvírám dopisy druhých
Bojím se otvírat své

(Hezky si tu chlapci veršujete.)
Lucifer
2
Lucifer 18.02.2010, 23:04:29
na jablko nežehrám
leč na hada
jenž zasyčel
když nad propastí
stál jsem
padej!
a za ten pád
poděkovat
se sluší
i bílá orchidej
může mít
oslí uši
1
Honza (neregistrovaný) 18.02.2010, 22:56:41
to je jen plagiát. Reakce na Luciáše...

Pane můj, jenž jsi na nebesích,
které žebro to bylo?
Neptal ses mne,
měl jsem a mám i lepší,
a teď s tím nejhorším ze mne
padám do propasti.

A nesváděj to na jablko,
i had se nám tu směje.
Uvrh´s mne do beznaděje.

Teď volám Ráma, Ráma, Kršna, Kršna...
Proč jsi tak žárlivý Bůh?

Necháš mne tu padat,
klesnout v beznaděj?
Víš, stejně si ponechám,
moji bílou orchidej...
«   1    2     »