.:: Neviditelný čert ::.

Jízlivěnka

rubrika: Pohádky

V jistých vesmírných dálavách kdysi hodně dávno, tak dávno, že už si to kromě mě nikdo nepamatuje, bylo a kupodivu i žilo jedno království, jemuž vládla dlouhá, a kdyby to království nakonec nezaniklo tak nekonečná řada králů, z nichž každý se jmenoval Slušňák plus příslušné pořadové číslo.

Lucifer

Slušňákovi jáužnevímkolikátému se pojednou narodila princezna, ačkoliv s tím vůbec nepočítal, neboť ještě neměl žádného prince, a tak se už ošíval nedočkavostí, kdy se toho konečně dočká. Jenže se mu po dlouholetém úsilí v ložnicových komnatách za doprovodu své manželky a bezpředmětně královské choti podařilo vykřesat akorát holku. Chlapec jako z udělání nebyl jaksi na skladě.

Král Slušňák ikstý se cítil sice silně pošramocen, ale nakonec se s tou virtuální seppukou svého rodu tak nějak smířil a vypořádal, a napsal si do svého královského plánovacího deníčku, že příště už to bude chlapec, i kdyby měl svoji choť Slušňákovou propasírovat všemi královskými ložnicemi, třeba až do sexuální hladomorny. Smířil se s existencí své dcerušky s tím, že ji časem propachtuje do nějakého blízkého a především také slušného království jako ložnicový trenažér pro výrobu dalších příbuzných králů Slušňáků.

Jenže jeho dceruška ho hned při prvním setkání v královské porodnici, v níž se zároveň odehrával řvoucí mejdan naprosto slušných feťáků, zahltila tak neskonale hutným a jízlivým žblebotáním, že král Slušnák ikstý upadl v tak těžkou depresi, že mu museli v královské nemocnici, jež zároveň sloužila jako prádelna špinavých peněz, amputovat nejméně půlku mozku, aby jim ten všemi médii tak neskonale slušně a s obrovsky oslavnou vehemencí propachtovávaný král neupadl do naprosto nezvratného kómatu. Než tu amputaci královští medicinmani s velmi slušným zlodějským zázemím ukončili, již se pro královskou dcerušku v podhradí ujala přezdívka Jízlivěnka.

Jízlivěnka zvolna dorůstala za stěnami jednoho neprůstřelného pokojíčku, aby svým střeleckým přístupem nedráždila šlechtu a tlupy poddaných, a naučila se komunikovat s neviditelnými anděly, nejspíš z úplně jiného světa, jimž její jízlivost byla vodou na jejich mlýn. Úžasně si rozuměli a Jízlivěnka se naučila být ještě jízlivější.

Jednou se stalo zcela neplánovaně, že Jízlivěnka unikla ze svého slušnosti neprůstřelného pokojíčku mezi houf šlechtických slušňáků, s otupělou lísavostí doprovázený houfem jejich ještě slušnějších poddaných. Velmi záhy pochopila, že ten únik bude naprostá nuda. Když jednomu slušnému šlechtici, který močil uprostřed královského přijímacího salónku do velmi slušně drahé a skvostné vázy, řekla, že tohle by neudělala ani ta nejzpovykanější opice, tak celý ten zpovykaný přijímací salón ztuhl naprostým mrazem. Když se šlechtic za naprostého ticha, v němž by bylo slyšet i pád neviditelného pírka, domočil, obořil se na Jízlivěnku s tím, že s takovým neslušným bláznem se od svého narození v jakési slušné kádi ještě nesetkal. Ostatní šlechticové mu začali nadšeně tleskat a připitomělý houf poddaných započal na Jízlivěnku házet asi sto let stará vejce od nějakých přestárle slušných slepic.

V té vřavě neskonalé slušnosti se náhle objevil král Slušňák iksmiliontý a věhlasně prohlásil, aby se všichni slušní uklidnili. Až se tak stalo – což nebyl takový problém, protože když vůdce slušňáků zařve, tak celá ta smečka okamžitě upadne do kolen a do čisťounké podlahy začne bušit svými vznešenými hlavami – tak jeden z nejslušnějších králů ze sebe nadále vypotil:

Nechte to plavat, mí milí a nejmilejší šlechtici a poddaní prvního, druhého či třetího řádu, anobrž toho posledního podřádu. Jízlivěnka je takový můj pokusný králík, abych vás odzkoušel, jestli to se svou slušností myslíte skutečně, ale opravdu skutečně vážně. Již jsem si to sám odzkoušel a dopadlo to dobře. Má skvostně slušná choť propadla do hladomorny, v níž se jí s naprostě neurvalou slušností narodil nový Slušňák iksmiliontýplusjedna, a Jízlivěnka bude v nejbližších okamžicích obhospodařena svěrací kazajkou, s jejíž pomocí už nebude bránit naší slušnosti ani za mák, anebo tak nějak.

Když to doplkal, tak jednomu z přítomných, maskovanému princi z království, které se nacházelo na úplně jiném konci vesmíru, bouchly saze. Tasil ohnivý meč a všechny ty přisprostlé idioty i s králem a jeho postelní družkou rozsekal na maděru. V královském přijímacím salónku najednou žádné živé duše, jen Jízlivěnka a tajemný princ, jenž k ní poklekl a požádal o její ruku, což Jízlivěnka zcela pochopitelně nemohla odmítnout.

No a potom odlétli do úplně jiného království, v němž se pod pojmem slušnost nemaskovala tupá neslušnost, uspořádali obrovskou svatební hostinu, na níž dorazili ti skutečně slušní tvorové ze všech koutů všech možných galaxií a metagalaxií, a pokud ta hostina ještě neskončila a vy nemáte ve zvyku močit uprostřed sálu do vázy, můžete se k ní připojit.