Padá na mě podzimní listí, nic dalšího mě už nenapadá, a tak jsem zahrabal ve starých pohádkách a o tuhle jsem se tady ještě nepodělil.
Lucifer
Kapučíno Ráno v metru bylo jako kapučíno. Dole černé, nahoře bílé. Potkal jsem jeptišku. Jeptišku Bedřišku. Jeptiško Bedřiško proč se držíš za bříško usměj se maličko ať mi chutná kafíčko Byla to mladá žena, stvořená k lásce jediného, s křížem po funuse ukřižovaného, pána našeho, Ježíše Krista samého. Černá vdova v metru s bílou čepičkou. Kapučíno. A metro jelo tunely, kde snídaly zbytky včerejší noci. Kostlivci na kolejích chrastili řetězy, pavouci tkali své koberce, myši si čistily zuby, kosi a kosice vyváděli mladá kosáčata, na rohu katakomb rozkvetl růžový keř, víno se změnilo ve vodu a voda v kapučíno. Bedřiško jeptiško krásná jako noc Lucifer nechť ti příjde na pomoc tvoje tělo plné ranní mízy tunelem mi v metru času mizí Přijeli jsme do stanice a nastoupili lidi. Až do té chvíle jsem byl s Bedřiškou sám. Ne, nic se nestalo, jen hloupě jsem chrastil křížem. Nastoupili lidi a vagón se zaplnil. Bedřiško, říkám ti sbohem už bude konečná zmizíš za nejbližším rohem jeptiško nevděčná Vzal jsem ten blbej kříž a vystoupil. Kapučíno. Dobrou noc.
27.10.2010, 18:42:00 Publikoval Luciferkomentářů: 0