Neviditelný čert

Nejbližší planeta, která by mohla být takovým menším dvojčetem Země, je Mars – čtvrtá planeta sluneční soustavy, druhá nejmenší planeta po Merkuru. Byla pojmenována po římském bohu války Martovi. Jedná se o planetu terestrického typu, tj. s pevným horninovým povrchem pokrytým impaktními krátery, vysokými sopkami, hlubokými kaňony a dalšími útvary. Nejstarší pozorování planety jsou známá již z období starověkých civilizací (Egypťané, Babylóňané a Řekové), kdy Mars sledovali pouhým okem. V první polovině 17. století využili astronomové první konstruované dalekohledy, díky nimž na povrchu planety rozeznali tmavé a světlé plochy, a proto usoudili, že Mars má polární čepičky. V roce 1877 se v mapách povrchu Marsu poprvé objevily nové útvary, tzv. kanály, u nichž si jejich objevitel Giovanni Schiaparelli nebyl jist, oč vlastně jde. Později se ukázalo, že jsou důsledkem optického klamu (pareidolie) způsobeného špatnými rozlišovacími schopnostmi dalekohledu a pohybem prachu po povrchu planety. Někteří astronomové a spisovatelé usoudili, že na Marsu by mohl být život. Ti odvážnější tvrdili, že by tam mohla být civilizace. Nakonec se ukázalo, že Mars je naprosto pustý. Objevily se nápady, jak Mars ohřát, aby se stal obyvatelným. Na Popular Science jsem narazil na článek, který upozorňuje na doposavad zřejmě ten nejzajímavější. Následující text jsou výňatky z toho článku.

Lucifer

Vědci se domnívají, že klíčovým spojencem při rozmrazování ledové pustiny Marsu je třpyt – konkrétně doslova miliony tun reflexních kovových nanočástic rozesetých v atmosféře rudé planety. Pokud se vám to zdá jako obrovská zakázka, tým vypočítal, že jejich návrh je potenciálně 5 000krát účinnější než předchozí nápady.

Pro některé lidi není konečným cílem cestování na Mars pouhá návštěva nebo dokonce plánování delších pobytů v choulostivých dočasných stanovištích – jejich snem je terraformovat Mars na druhý domov lidstva podobný Zemi. Vědci a spisovatelé science fiction v průběhu let nabídli nespočet teorií, jak začít proměňovat chladný svět bez života v místo vhodné k životu.

V roce 1971 Carl Sagan navrhoval odpařit severní polární ledové čepičky, zatímco harvardští vědci v roce 2017 tvrdili, že velké množství křemičitého aerogelu by mohlo zachytit dostatek tepla k regionálnímu podnícení skleníkových podmínek oteplování. Elon Musk mezitím nabídl atomovou bombu na části Marsu, která by iniciovala podobné scénáře. Nyní však odborníci navrhují poněkud méně agresivní první krok: osetí atmosféry Marsu třpytivými nanočásticemi.

Tento plán byl zveřejněn 7. srpna v časopise Science Advances a je výsledkem spolupráce geofyziků z Chicagské univerzity, Severozápadní univerzity a Univerzity na střední Floridě. Na základě jejich výpočtů může být povrchový prach Marsu bohatý na železo a hliník skvělým výchozím materiálem pro výrobu zhruba 9 mikrometrů dlouhých reflexních nanodrátků.

Obrovské množství těchto částic, z nichž každá je zhruba stejně velká jako komerčně dostupné třpytky, by mohlo zachytit veškeré existující teplo a zároveň rozptýlit sluneční světlo po povrchu Marsu a posílit tak přirozený skleníkový efekt planety. Podle jejich odhadů by vypouštění zásob nanodrátků do atmosféry rychlostí 30 litrů za sekundu začalo znatelně oteplovat Mars během několika měsíců a nakonec by zvýšilo teplotu o více než 50 stupňů Fahrenheita. Tým také tvrdí, že účinnější konstrukce nanočástic v budoucnu mohou umožnit i vyšší teplotní posuny.

Ačkoli ohřátí celé planety o 50 stupňů je podle většiny standardů dramatické, v případě Marsu jde pouze o první z mnoha kroků potřebných k terraformaci souseda Země. Vzhledem k tomu, že průměrné teploty na Marsu se v současné době pohybují kolem -80 stupňů Celsia, přístup s nanorodinami by stále nestačil k tomu, aby zde byly podmínky vhodné pro dýchání lidí.

Scénář výsevu nanotyček má samozřejmě ještě mnoho neznámých. Ačkoli by částice jistě časem cyklicky odcházely z atmosféry, není jasné, jak dlouho by to přesně trvalo. A jak se Mars ohřívá, je možné, že by kolem umělých "třpytek" začala kondenzovat oblačná pára, která by se na povrch vracela jako déšť s obsahem kovů – což by mohlo představovat zdravotní riziko jak pro lidi, tak pro případné zemědělství.

Teplota -30 stupňů Celsia dostatečná k tomu, aby se na Marsu začal rozvíjet mikrobiální život a případně i pěstování některých potravinářských plodin, což jsou nezbytné překážky na cestě k obyvatelnému Marsu. Metoda oteplování pomocí nanotyček je v případě potřeby vratná, protože částice se během několika let z atmosféry vypaří.

Zdroj: Popular Science, Scientists think atmospheric ‘glitter’ can warm Mars over 50 degrees

Moje poznámka

Ještě před úsvitem kosmického věku na počátku druhé poloviny minulého století se začaly objevovat různé vize a sci-fi romány, v nichž bylo řečeno, že už brzy začneme dobývat vesmír. V kosmické éře počet sci-fi románů a filmů s touto tématikou narůstal. Rodily se myšlenky, že začneme osídlovat okolní planety a pak vyrazíme k nejbližším hvězdám. Naše kosmické lodě, které připomínaly plechovky ověnčené anténami a různými dalšími prvky, brázdily okolní vesmír a jejich posádky občas navazovaly kontakt s příslušníky jiných civilizací.

Zpočátku jsem tím byl nadšený a sci-fi romány hltal jako rodokapsy. Postupně jsem z toho opojení začínal střízlivět. Kompletně jsem vystřízlivěl až v poslední době. Řekl jsem si, že na pohádky jsem už příliš dospělý. Drtivá většina sci-fi románů a filmů jsou skutečně pohádky mimo realitu. Po několika desetiletích dobývání vesmíru, kdy v roce 1969 přistáli první lidé na Měsíci, máme dnes problém dostat kosmonauty z Mezinárodní vesmírné stanice na Zem.

Vyslat kosmickou loď s lidskou posádkou na Mars se zdá být čím dál nereálnější. Co by lidé dělali v té neobyvatelné pustině. Byli by se schopni ještě vrátit?

V článku, který jsem citoval, je naznačeno, že se objevilo několik nápadů, jak Mars terraformovat. V podstatě se ukázaly nepoužitelné až na jednu výjimku. Začít Mars oteplovat pomocí reflexních nanočástic (nanotyček), které by v obrovském množství kroužily okolo Marsu. Není to špatná myšlenka, ale v nejbližších desetiletích a možná i několika stoletích nerealizovatelná. Nemáme k tomu dostatečné technické prostředky a na Zemi začínají narůstat problémy, které je třeba začít řešit.

10.08.2024, 12:57:18   Publikoval Luciferkomentářů: 0