Neviditelný čert

V posledních třech letech jsem se koncem dubna snažil přivolat ten jurodivý Máchův Máj. Ten zářný rozkvět vrcholu jara na srdci i na duši. Kupříkladu loni to byla Májová noc májová. Pokaždé se to však zvrtlo v něco naprosto opačného. Ve skutečnosti však ne navzdor Máchovu Máji.

Lucifer

Z této jeho bezpochyby nejslavnější básně jsem si kdysi v dávných dobách vsugeroval pouze ten romantickou lyrikou prosycený začátek. Znal jsem samozřejmě i zbytek této básně, ale ve svém vědomí jsem jeho signál ignoroval. Vždycky jsem toužil po tom nejkrásnějším a nejláskyplnějším Máji. Ten skutečný, dramatický, až téměř morbidní Máchův odkaz jsem ve svém májovém rozpuku přehlížel jako velké, širé rodné lány.

Nastala chvíle, kdy jsem pochopil, že od Máje čekám něco úplně jiného, než od něj čekal Karel Hynek Mácha, a ten moc dobře věděl, co od takovýchto luzných chvil může čekat. A tak jsem se rozhodl, že Máj u mě končí. Žádný Máj už nechci, protože čím víc jsem se mu klaněl, tím s větší kocovinou jsem se probouzel za svítání. Tím víc jsem byl zklamán. Tím víc jsem upadal do deprese, tím víc jsem sledoval Jarmilu k nejbližšímu jezeru.

Od této chvíle je pro mne Máj pouze květnem. Měsícem, kdy příroda svým jarním probuzením lomcovat, a ten nejjurodivější způsob, jak si s tím poradit, je celý ten bláznivý proces sledovat se stoickým klidem z povzdáli. A vyhýbat se břehům jezera.

Byl pozdní večer

první květen…

… sbohem Máchův Máji

Hasta la vista?

Never more.

Asi jsem vás zklamal. Začíná jeden z nejkrásnějších měsíců, v němž hrdliččin zve ku lásce hlas, kde borový zavání háj, svou lásku slavík růži pěje, a tak dál. Já už mám sice vymalováno, ale nemohu vám to vnucovat. A tak abych to napravil, abych vás alespoň lehce do toho májového rozpuku navnadil, vyhrabal jsem jednu ze svých téměř dětských básniček, ačkoli když jsem ji zplodil, psal se už rok 2004, a byl začátek května, tedy chtěl jsem říct Máje.

Jarní

země je malá duhová tečka

ve vlasech noci milenců

svatební závoj, bílá vlečka

spletená láska do věnců

bledý princ měsíc kolem se točí

komety bloudí ve hvězdách

pavouci mají skleněné oči

a do stop poutníků sedá prach

je jaro a můry tančí do větru

v opilém korábu z infernetu

pán hvězdář ve svém věčném svetru

krčí se v přítmí kabaretu

země je malá duhová tečka

milenci v sítích pavoučích

kosmický prach a černá vlečka

kouzelný vítr ve větvích

Tak. A já se jdu porozhlédnout po nejbližším jezeru.

01.05.2013, 00:00:33   Publikoval Luciferkomentářů: 18