Neviditelný čert

Když člověk nerozumí vzdálenému oboru, může si z něj vybírat jenom rozinky. Ať z historie, z psychologie, nebo z astronomie a z fyziky. Prodírat se v odborné i poloodborné literatuře úvahami a poznatky jako divokým lesem, to není k zahození, i když tajemné tajemným zůstává. A některému člověku se nerozbřeskne, ani tehdy, když mu Blýskání padající ze skříně práskne do hlavy. (Pozor, ta kniha má velice ostré rohy!)

Stella

Lidi dělím na ty, kteří umějí počítat, a na ty druhé. Komu příroda nenadělila, tomu nezbývá než cítit posvátnou úctu před těmi, kteří měli větší kliku. Pokud jde o matematiku, patřím ke krutě ošizeným, a tak pro mne třeba slovní úlohy zůstanou navždy jen anekdotami bez pointy. Matikář mě upřímně nesnášel, a já mu velmi rozumím. Výsledek naší spolupráce charakterizuje jeho závěr po mém půlhodinovém snažení u tabule: Teď to vydělíme číslem tvýho domu a vyjde nám počet schodů tady ve škole. Ne, nedávám nikde k lepšímu, nechlubím se pitomostí, jen vysvětluji lehkou závist vůči znalým. (Pro toho matikáře jsem měla aspoň tiché pochopení, když mastil při fyzice na tabuli jednu hrubku za druhou.)

Psala jsem o Flammarionovi - no jistě, dávno mě svým infernálním fofrem předběhl Lucifer (Neznámo, Angel of gloom, Po smrti, Posmrtná existence). A samozřejmě - tak bych to nikdy nenapsala. Další 2 články letěly do koše po delším sebezpytování. Necestuji, na Axinu nemám. Ale přece jen malé zastavení nad knihou Šíp času autorů Petera Coveneye a Rogera Highfielda. Je prostě dobrá a výborně přeložená. Protože povídání o chobotnici už také zhltl výše jmenovaný autor a tatínek NČ, vybírám ze Šípu času aspoň odpověď na otázku, proč jsou některá stvoření taková zvláštní.

Kapitola Vytváření biologických tvarů.

Cituji ze strany 287: "Příroda vlastní mechanismus, pomocí kterého organizuje buňky do ohromujícího rozsahu forem a tvarů. Jestliže je uspořádáme podle nejjednoduššího kritéria - podle velikosti - pak organismy lidské velikosti tvoří kolem 0.001 procenta celkového počtu. Ptáci, myši a včely se zdají být malými, přesto však tvoří kolem jednoho procenta, zatímco zbytek je tvořen hlavně hmyzem a roztoči s průměrnou tělesnou velikostí kolem tří milimetrů. To je velikost, při které si jich přestáváme všímat, dokonce, i když plavou v naší polévce. Podrobný popis toho, jak se vytvářela rozmanitost přírody, je velmi zdlouhavý. Nicméně je skutečností, že člověk je z velké míry řízen stejným genetickým programem jako ostatní bytosti, např. hmyz, pampelišky a šimpanzové. Proto můžeme mít naději, že bude možné popsat vývoj obecnými pojmy."

Následuje poutavý výklad o tom, jak se vytvářela rozmanitost přírody. Jak porozumět tomu, že živé organismy vytvářejí struktury v čase, o reakčně - difuzní teorii, o hydře, o matematických modelech, které ukazují, proč myš a slon tíhnou ke stejnému zbarvení. Proč zvířata střední velikosti, jakými jsou aligátoři, leopardi a zebry, mohou být velmi exoticky zbarvena… "Může být zvíře se skvrnami, které má proužkovaný ocas, ale nikdy obráceně." (str. 290)

Ze str. 292: "Morfogeneze je úchvatným příkladem nevratné evoluce, ale nemůže se srovnávat s nejsymboličtějšími biologickými hodinami, srdcem… Z nevratných procesů vycházejí všechny pravidelné údery srdce a jeho rytmy. Srdce není jen symbol života, je také základním limitem života: zdá se, že savci od rejska až po velrybu mají během svého života podobný počet úderů srdce (okolo dvou miliard)."

Pasáže o fraktálech a podivném atraktoru - to je poezie sama. I s obrázky. Televize vysílá dnes a denně dokumenty z podmořského světa. Bizarnost některých tvorů je taková, že se jejich vývoj musel odehrát úplně jinak, než tvrdí věda.

Nabízím tuto možnost:

Někde, někdy, v daleké mateřské školce: "Dnes budeme, děti, malovat rybičky pro zeměkouli. Každý namaluje takovou, jaká by se mu líbila nejvíc. Nejlepší potom vybereme a pošleme je na místo. Nezapomeňte, že po nejšikovnějších z vás budou pojmenovány planety, které se zeměkoulí patří do jedné party. Ano, já vidím, Marsíčku, že se ti posunula čepička - však máš ještě jednu. Vidím, vidím, že Saturnovi přibyl měsíc. Myslím, hochu, že to už přeháníš. Ale pracujte, ať skončíme včas."

Kolegyně: "Ty. Hele. Nech je, ono je úplně jedno, kdy to tam dojde. Stejně se prý všechno vymklo z původního plánu."

Paní učitelka: "To se dalo čekat. Merkure, neházej ty kameny, jestli to bude dělat i tvůj jmenovec, tak jednou nebudou vědět, jestli ty proudy jdou z nitra jejich slunce, nebo se tvoří na povrchu. Myslíte, děti, že vám někdo bude věřit, že ryba může mít jednu polovinu těla bílou, a druhou červenou? Že může mít puntíkovaná zádíčka?"

Kolegyně: "Já ti říkám, nenamáhej se. Prognostici přišli s tím, že vývoj u lidí zřejmě povede k různým formám sadismu."

Paní učitelka, vyděšeně, šeptem: "Ne! Víš o tom něco bližšího?"

Kolegyně: "Ale nic jsem neřekla! Kdyby něco, tak to popřu." Potichu: "Není to ověřený, ale jasnovidci prý nahlásili, že v jednom ústavu viděli řezat plazmu!"

Dlouhé, předlouhé ticho.

Paní učitelka, vyhasle, chraplavě: "Tak ať malujou, co chtějí..."

Poznámka: Na kabelovce, v NG uvedli, že chobotnice nemá osm mozků, ale devět. Proč příroda takhle plýtvala?

Šíp času. Jedna z tisícovek knih o veliké záhadě. Bylo napsáno někdy tak mnoho o něčem, co neexistuje?!

Inspirace: Šíp času, Coveney, Peter a Higfield, Roger, OLDAG, 1995

30.06.2013, 00:00:34   Publikoval Luciferkomentářů: 22