Můj nový kamarád made in Japan

rubrika: Povídání


Mám nového kamaráda a je z Japonska. Zajímavé na tom je, že jsem ho vůbec nečekal, spíš naopak, a že jsem ho považoval za kohokoliv jiného, jen ne za Japonce. Jak se to stalo? No jako obvykle v mém případě to probíhalo jako ve snu.

 

Lucifer


Už nějakou dobu jsem měl problém. Když jsem jednou jako obvykle pozdě v noci opouštěl svou vědeckou instituci a zamířil k blízkému podchodu do metra, uslyšel jsem před vchodem do toho podchodu jakési kvílení na strunný nástroj, z něhož se za chvíli vyklubaly housle. Šířilo se to vůkol, a jak jsem postupoval do podchodu ke vstupu do stanice metra, tak mi to začínalo drásat ušní bubínky. V podchodu byl takový drobnější týpek, který hudlal na housle. Řekl jsem mu, že mě to obtěžuje. Začal se tvářit velmi bojovně a já jsem si v té jeho tváři všiml, že má asijské rysy. Jenže jsem ho nedokázal zařadit do žádné asijské krabičky. Nejprve jsem si myslel, že je to Číňan, jenomže jak se později ukázalo, v blízké čínské restauraci, kam mě jednou pronásledoval, aby si to se mnou vyříkal, se čínská obsluha k němu vůbec nehlásila, když jsem se ji na to zeptal.

 

Co je na tom ještě zajímavější, je, že už od prvního pohledu mně byl docela sympatický, jenže mě štval. Při druhém styku jsem mu opět řekl, že mě to jeho hudlání obtěžuje a jestli by se nemohl odkýblovat někam jinam. Syčel na mě, že k tomu má povolení, já na něho, že už je pozdě v noci a po náročné práci v přilehlé vědecké instituci nemám zájem při cestě na odjezd do své ubikace poslouchat, jak tady kvílí na ty skřipky. Chopil se mě rukama, já jeho taky, takže jsme byli téměř v klinči, když tu kolem začala procházet skupinka lidí a on zaječel, že jsem ho napadl. Neměl jsem šanci, všichni byli proti mně, hlavně proto, že jsem jakoby napadl toho úžasného houslistu a teroristicky se mu snažím bránit v jeho produkci, která je tak oblažuje, když se potácejí z metra.

 

Tahle šaškárna se v různých variacích opakovala ještě asi dvakrát, a pak jsem to vzdal a začal do té stanice metra chodit jiným vchodem. Předevčírem jsem to absolvoval už dost pozdě, někdy krátce před desátou, a zamířil jsem k trafice, o níž jsem si myslel, že má ještě otevřeno. Jenže už neměla. Nicméně ta trafika se nachází tak blízko tomu podchodu, že jsem zase uslyšel děsivé fidlání na housle. Seběhl jsem dolů na nástupiště, kde mi zrovna před nosem ujel vlak.

 

Díval jsem se za tím vlakem a napadlo mě, že prodavačka z té trafiky si třeba jenom odskočila, a protože jsem teď měl deset minut času na další vlak, tak jsem zase zamířil vzhůru k trafice. V té chvíli jsem si všiml, že kolem mě někdo krouží a ihned mě napadlo, že vím, kdo to je. Trafika byla zavřená, a tak jsem šel zpět dolů na nástupiště, a ten můj dobře známý týpek kolem mě stále kroužil.

 

Na nástupišti mě ten houslista konečně dokroužil a začal do mě něco hustit. Řekl jsem mu, že mě zase obtěžuje, on se mě chopil rukama a řekl, že ho napadám, no a já jsem mu řekl, že on napadá mě. Byl to on, kdo se mě vždycky první ručně chopil, já se pouze bránil. Takže jsem ho uchopil i teď a on mi řekl, že ovládá kung-fu. Na to jsem mu řekl, že ty jejich asijská bojová cvičení ovládám všechna, ale mám ještě něco navíc. Totiž to, že mám tak bleskurychlé reflexe, že mu hravě to jeho eso přebiju dvojkou. A ukázal jsem mu to prudkým výstřelem své ruky s tím, že kdyby teď zrovna kolem letěla moucha, tak jsem ji zamáčkl v pěsti. No a v té chvíli se mě zeptal, jestli bychom spolu nemohli jít na pivo.

 

Změkl jsem a už méně bojovným hlasem jsem mu řekl, že je moc pozdě, že jsem dost unavený, zítra mě čeká nějaká práce a že dávám přednost spíš vínu. On odvětil, že má rád pivo, obzvláště pak to české. Řekl jsem mu, že české pivo je dobré, ale já jsem přece jenom spíš vinař. Přijel vlak, nasedli jsme a začali jsme si tak trochu povídat.

 

Řekl mi, že je z Japonska, což mě překvapilo, a tak jsem se ho zeptal, kde že se nachází jeho rodné město. Odpověděl, že někde blízko Tokia a já se ho zeptal, jestli ví, jak se jmenuje starší hlavní město Japonska, jedno z kulturně vůbec nejstarších. Chvíli tápal a tápal, říkal jsem si, jak je možné, Japonec nezná svou kulturní historii, no ale nakonec to Kjóto trefil. Především proto, že jsem mu napověděl, že v tom městě je jeden z nejstarších japonských císařských paláců. Řekl jsem mu, že jsem tam před pár lety byl na konferenci, a když jsem ten palác obcházel, zaujala mě jeho fasáda, a tak jsem překročil takový úzký žlábek, který zdi paláce lemoval, abych si na tu fasádu sáhl, no a v tom se ozval alarm. Nenápadně jsem se pak odkýbloval s pocitem, že jsem japonským císařům zcela po česku narušil jejich japonský klid.

 

Pak jsme dorazili na Florenc, já přestupoval, on ne, dali jsme si rozlučkový signál a já jsem pochopil, že až zase půjdu tím podchodem na metro, tak i přes veškeré to kvílení na housle tam na mě bude čekat můj nový kamarád made in Japan, který mě pozve na pivo.


komentářů: 38         



Komentáře (Array)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

38
Hiroki Tanaka (neregistrovaný) * 10.12.2020, 21:48:33
Ahoj, dlouho jsme se neviděli. Já se mám dobře. Furt chodím hrát do metra. Je to norstagický😁 Jak ty žiješ a chci tě vidět zase někdy.

mefi
37 Dal jsem sbohem psychiatrii...
mefi * 01.06.2020, 07:37:42
.
Petr Novák - Bláznova ukolébavka

https://youtu.be/SU94PlwmwwM
.
Usmívající se

Lucifer
36
Lucifer * 17.02.2020, 00:58:52
Anebo tohle

https://www.youtube.com/watch?v=KNodH12VSZ4

Úžasný

mefi
35 Přelet nad kukaččím hnízdem
mefi * 17.02.2020, 00:35:10
.
Dělal jsem si poznámky na wikipedii.

Tady jsou:

https://www.wikiwand.com/cs/Wikipedista:Kenabob/Dekalcinace

Ikdyž nevím, komu budou kromě bláznů, co platné.
.
https://youtu.be/HqPy3QgGvrM
.
Mrkající

Lucifer
34
Lucifer * 16.02.2020, 18:27:03
Po téměř pěti letech další komentář pod Mým novým kamarádem made in Japan. A navíc ještě číslo 33.

Zdravím Tě, mefi. Neviditelný čert je pro publikaci experimentujících "bláznů" prostupný. Tak se do toho pusť Úžasný

mefi
33 Tož ještě naposledy k hořčíku
mefi * 15.02.2020, 23:34:28
.
Opakoval jsem pokus s chronickým nedostatkem hořčíku. Pro tentokrát žádné deprese, žádné křeče.

Asi to chtělo více času od přeléčení toxickým množstvím hořčíku.

Co dál nevím.Bylo by to na publikaci. Ale odborné časopisy jsou pro experimentující "blázny" neprostupné.
.
Bláznova ukolébavka

https://youtu.be/bB6NaMD5k4o
.
S vyplazeným jazykem

32
G (neregistrovaný) 27.02.2015, 20:11:16
Znělka NČ (návrh) »
http://www.youtube.com/watch?v=GFg44_b9w-8&feature=youtube_gdata_player
Od čenglišmena...
GN

Lucifer
31
Lucifer * 27.02.2015, 19:21:49
mefi, budeš mi strašně chybět. Doufám, že si to časem i prostorem rozmyslíš. Nezapomeň na Luciferské peklo

http://www.neviditelnycert.cz/blog/pohadky/1587-o-luciferskem-pekle.html

Ona to možná ani až tak pohádka nebyla... Nevinný

30 Každý jsme jiný
mefi (neregistrovaný) 27.02.2015, 19:09:16
.
Já 23 let bojuji s následky zákusu klíštěte, proto se mi vrací vždy plíživě to, co se již podařilo zaléčit.

Od roku 2009, od prvního přeléčení toxickou dávkou Mg2+ s kyselinou citronovou, se cyklicky vracím a nevracím do života.

Už sem nebudu raději nic psát, neb je to tu nejen tak trochu mimo prostor a čas.

Mějte se...

Usmívající se

Lucifer
29
Lucifer * 27.02.2015, 00:22:34
mefi, já mám chronické nedostatky něčeho úplně jiného. Moje experimentální výsledky se zpravidla končí hlubokým spánkem. Někdy usnu i na gauči ještě předtím, než se přesunu do postele. Občas mívám též deprese, ale když se přesunu do postele, jsou ty deprese na hadr, který si na noc přitisknu k čelu. Ráno se na chvíli vrací, ne hadr, ten je už sakumprásk někde úplně jinde, ale ty deprese. Jenže to jenom asi do té doby, než vykouřím dýmku míru. Pak už se mi v hlavě zase rozbřeskne, a já vím, že jsem zase tu, deprese tam, a v cukuletu zase svůj život rozmítám. Úžasný

28 Chronický nedostatek Mg2+
mefi (neregistrovaný) 26.02.2015, 19:20:31
.
Kousek jsem pokročil v bádání v dlouhodobém vylučování Mg+ pomocí Kyseliny askorbové a citronové.

Při asi měsíčním pokusu jsem se dostal pocitově do předchorobí. Hluboká deprese, návrat nutkavých představ.

Po zaléčení Mg2+ s kyselinou citronovou návrat do kompenzovaného stavu.


Shrnutí:

Pomalé snižování Mg2+ vede až k dekompenzaci a depresívnímu obrazu onemocnění.

Aktuálně vysoká dávka kyseliny askorbové a cironové vede k intenzívnímu vyloučení Mg2+ provázenému křečemi.
.
Překvapený

Stella
27
Stella 26.12.2014, 15:41:03
Slyšela jsem názor, že by se leccos změnilo, kdyby vědci nebyli k publikování nuceni - ke kvantitě.
Ale tomu rozumí Lucifer...

26 Špičkový vědec sebevrahem
mefi (neregistrovaný) 25.12.2014, 17:07:44

http://technet.idnes.cz/stap-bunky-sasai-sebevrazda-dps-/veda.aspx?c=A140805_190857_veda_mla

Něco je shnilého ve světě publikací. Ti, kterých se to týká mlčí, nebo úplně rezignují.

Jedno z možných řešení:

1. Příspěvky by měly být živé tak, jak tomu je to například we wiki.
2. Možnost proof-editace by měla zůstat autorům
3. Publikování by mělo být zadarmo
4. Možnost recenze by měla být otevřená tak, jako jsou například diskuse k článku ve wiki
4. Vědecká práce a její výsledky by neměli být hodnoceny primárně počtem publikací či citací, Hirschův index nic neřeší (je znám znám případ kdy šibalský autor dosáhl h=100 nečestným jednáním)
5. atd., Vaší fantazii se meze nekladou...


24 Ale kdepak modrá smrt
mefi (neregistrovaný) 21.11.2014, 21:40:11

Snažím se distribuovat nabité vědomosti do různých míst Internetu - občas se mi to hodí, když musím přeinstalovat počítač, a téměř o všechno přijdu.

Pak sáhnu na wiki (své stránky), na čertíka a ... a dám vše z kamínků zase dohromady, snad tedy i tu mozaiku, se kterou nikterak nespěchám, neb mám na ní ještě 28 let, dá-li Bůh...

Zálohy si vytvářím, ale když přijdete ocelý sdd disk, tak to hodně bolí.

Má postahováno asi 280 000 knížek a jejich obsah mám naindexován. A v případě ztráty indexu to dost bolí.

Některé poznámky na webech (i cizích) mám tedy jako orientační značky.

Ne, nejsem travič, a nějaká ta sebevražda mi hrozila jenom na začátku, když jsem se dostal do spárů psychiatrů.

Hezký večer a krásné sny...

Mrkající


«     1    2  3   »