.:: Neviditelný čert ::.

Já jsem tak skromný

rubrika: Povídání

Vždycky jsem oplýval značnou skromností, která se časem prodrala až do nezměrných výšin. Skoro nic nepotřebuji – v dohledné době chci dosáhnout stavu, kdy nebudu potřebovat vůbec nic – a jsem ochoten od rána do rána (až na malé okamžiky kdy neskonale skromně spím) tvořit a tvořit a obšťastňovat svojí tvorbou kohokoli, aniž bych za to žádal jakoukoli odměnu, včetně pochvaly. Takový jsem já. Nejskromnější ze všech skromných.

Lucifer

Kdykoli a kdekoli jsem připraven se jakkoli uskromnit. Něco samozřejmě musím jíst, jinak bych s tou svojí skromností dlouho nevydržel, ale když mi dáte kousek suchého chleba, tak mi to bezesporu stačí, ačkoli, kdybyste ho alespoň trochu mázli nějakým máselným produktem, tak bych se nezlobil, pouze styděl, což bych časem velice skromně vydýchal. Na každém se mohou najít i ty nejmenší mouchy, třeba octomilky nebo nanomouchy, každý by však měl dostat šanci v sobě nalézt dostatečně a rázně skromnou muší plácačku.

Už nějakou dobu si myslím, že moje nebetyčná a nikým nedosažitelná skromnost, je, abych to řekl tak nějak skromně, poněkud nedoceněná. Na naší planetě existují nejbohatší lidé a nikoho ani nenapadne tento špičkový výkon neuvést v nejrůznějších seznamech, popřípadě o nich od rána do rána psát v nějakých bulvárních plátcích obdivuhodné cancy. Kdejaký kašpárek sní za malou chviličku rekordní skývu chleba, a už je v Guinessově knize rekordů. Kdejaký truhlík s omezeným hlasovým rozsahem ve vhodný okamžik, na vhodném místě a se zabezpečením vhodných dealerů či lobbistů se okamžitě vyšvihne mezi celebrity. Atakdále. Proč jsem tak neskromně přehlížen zrovna já, ten nejskromnější ze všech skromných možná nejen na této planetě, ale i v celém vesmíru? Kdyby byli ostatní skromní alespoň ždibec jako já, nemohli by mou skromnou dokonalost přehlédnout. To je neuvěřitelně neskromná arogance a bude nutno na tom nějak rázně zapracovat.

Přestavuji si to tak, že mě navštíví reportéři z nejvýznamnější televizní stanice, natočí se mnou velmi skromný rozhovor, pak to v té stanici odvysílají a práva předají všem možným i nemožným stanicím, jež se v našich planetárních končinách vůbec vyskytují. Následkem této skromné reklamní masáže se všechna náměstí od Tokia po Tokio naplní nadšenými davy, které budou sborově skandovat: Kdo za to může?! Kdo za to může, že tento náš geniálně skromný a ve skromnosti evidentně nepřekonatelný spoluobčan na naší planetě a v přilehlých i nepřilehlých končinách veškerého vesmíru neřkuli kosmu ještě nedostal Nobelovu cenu?! Kdo za to může, že v každém městě, v každé vesnici, na každé samotě i v každé pustině není vztyčen jeho nadživotně skromný pomník, není po něm pojmenována každá železniční stanice, každé letiště, každý supermarket, každá škola, každý veřejný i neveřejný záchod či knihovna, psí útulek, záchytná stanice atakdále, atakdále?! Kdo za to sakra, hergotfagot, chobot či robot může?!

Panstvo si evidentně nadělá do svých psích deček a v záchvatu jasnozřivosti zabrání již téměř nevyhnutelně se rodící revoluci, jež by měla tak nedozírné následky, že by za to ani ta nejskromnější psí dečka nedokázala vzít zodpovědnost, o neskromných psích dečkách ani nemluvě, tím, že ze svých vládnoucích pozic a s pomocí drtivé korupce zabezpečí, že hned v příštím kvartálu dostanu Nobelovu cenu a v okamžitém závěsu proběhne vše, po čem volaly nebetyčně rozzlobené davy.

Až to vše bude dokonáno a já dostanu Nobelovu cenu, nikdo, ani ta nejhumanitárnější nadace z ní nedostane ani pětník. Kdyby se totiž tak stalo, nezodpovědně bych zradil své do každého pomníku, do vstupního portálu každé železniční stanice, letiště, veřejných záchodů atakdále, vytesané krédo: Nikdy nikoho nebudeš nabádat k neskromnosti, neskromných se nelekej a skromným to spočítej!

Zapomněl jsem se představit. Jmenuji se Rouper de Clotrimazol. Rouser je s mou skromností naprosto spokojená, až tak, že v zájmu jejího dopilování či depilování k naprosto nezměrným výšinám mě přestala kompletně zásobovat. Za odměnu jí z Nobelovy ceny nedám ani pětník.

Take it easy