Paralelní životy

rubrika: Povídání


Netuším, kdy vize mých paralelních životů započaly, ale muselo to být už hodně dávno. Dříve to byly spíše takové náhodné záchvěvy útěků do fantastična, které si v nejrůznějších podobách prožívá skoro každý, jehož duševní život nezcepeněl na primitivní konzumní úrovni. V posledních letech mě ty vize navštěvují častěji a jejich podoba je poněkud jiná. Už jen tak ovlivněn sci-fi a podobnou literaturou nefantazíruji halabala, ale zcela systematicky si představuji nějaký svůj pevně zakotvený paralelní život.

 

Lucifer


Pořád jsem to já, svoji podstatu neměním, ani psychickou, ani fyzickou. Měním pouze kulisy a tím pádem i svoji životní roli. Pod kulisami myslím všechno, i lidi. Jsem to sice pořád já, ale změnou všech okolností žiji úplně jiný život.

 

Jsem stále stejný a nezměněný, ale usazený v úplně jiné drážce života a směřující úplně někam jinam. Má podstata, se kterou vstupuji do paralelního života, je pevně daná, čímž je pochopitelně dán i jistý výběr směrů, kam zamířím, čeho dosáhnu, čím naplním smysl svého života atd., ale je to jenom startovní čára. Nemohu zůstat konstantou svého paralelního života, stejně jak to nemohu činit i ve svém reálném životě. Budu se vnitřně měnit, stejně jak to činím i v reálnu, ale jinak, v každém případě však ne tak, abych svou podstatu zcela anihiloval.

 

V poslední době si představuji vždy něco mnohem klidnějšího, vyrovnanějšího, situovaného do jakési oázy, do slepého ramene té šíleně bublající řeky života, obklopen podobnými jedinci. Z bezpeční svého úkrytu sleduji to prapodivné kypění, ne na bojové linii, ale někde v hlubokém zázemí, kde je ještě jiný život, jenž si jde navzdory všemu tomu válečnému běsnění svým vlastním směrem.

 

Ne, nestěžuji si na svůj aktuálně reálný život, ale někdy, když uvíznu na jeho mělčině a čas je náhle zcela k dispozici snění, sním. Nebudu vás těmi sny obluzovat, nebylo to cílem mého zamyšleného vyprávění. Cílem byla pouze cesta.

 

S jednou vizí bych se přece jenom podělil. Je relativně nová a přehrával jsem si ji už několikrát:

 

Když za tmy opouštím své pracoviště a přicházím na křižovatku, kde jsem nucen odbočit směrem k metru, je přímo přede mnou tichá ulice osvětlená pouličními lampami. Představuji si, že neodbočím, ale kráčím tou ulicí někam hodně daleko, tam, kde se nalézá má klidná ubikace. Jako bych prošel časovou bránou, nacházím se náhle v nějakém úplně jiném století, nejspíš v daleké budoucnosti. Občas projdu kolem restaurace, z níž se line tichá hudba a tu a tam zazvoní osvěžující a nic nerušící smích či hovor kultivovaných lidí, někteří z nich kolem mne prošumí jako tichý vodopád rozumného života, je mi krásně. Postupně tou dlouhou lampami ve dvou řadách osvětlenou ulicí kráčím do klidu svého soukromí, nádherný pocit z cesty od mého pracovního stolu k mému tvůrčímu a relaxačnímu stolu se ve mně kupí, inspirace číhají pod každou lampou, a já jsem plně obohacen…

 

Jenže zabočím do metra a celá ta aktuální vřava z řetězu urvaných pubescentů je zase zpět.

 

Nejsem idealista. Ale i realista může občas snít, a třeba i o či ve svých paralelních životech.

 


komentářů: 24         



Komentáře (24)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 2 »

Stella
9
Stella 03.08.2015, 10:09:12
Z předem připravených pozic hlásím, že nechápu vůbec nic! Ostatně, jak bylo konstatováno v 7.
Ale osvědčuje se mi občas si přiznat, že se mýlím.

Šťastný pondělní odlet do srpnových veder, psích dnů.

Lucifer
8
Lucifer * 03.08.2015, 00:36:00
Anno, Stella ve svém komentáři absolutně nepochopila, o čem tady píšu. Podobně jako nedávno Astra dospěla k závěru, že mám těžký problém cestovat metrem, pokud nejsem schopen vykloubit si hlavu a vypíchnout si oči. Mé různé postřehy v Pel-Mel či komentáře jsou založeny na mých každodenních zážitcích z prostoru současného lidského hemžení v mém okolí i jinde. Mimo jiné i k tomu byl Neviditelný čert určen. Tohle povídání ale bylo namířeno úplně jiným směrem. Jediný, kdo to jako komentátor svým způsobem pochopil, je zatím Starý kocour.

Tak se snažte.

Váš trpělivý diplomat

Nevinný

Lucifer
7
Lucifer * 03.08.2015, 00:01:59
To není diplomacie, Anno, ale zoufalý pokus vycouvat do předem připravených pozic. Nemám, co bych k tomu dodal. Tedy měl bych, ale jsem diplomat.

http://usti.idnes.cz/policie-resi-stiznosti-na-technoparty-na-teplicku-fw4-/usti-zpravy.aspx?c=A150802_130546_usti-zpravy_kvi

S vyplazeným jazykem

6
Anna Kopecký (neregistrovaný) 02.08.2015, 23:48:06
(5) jaj, tuhle trpělivost a diplomacii od Vás musím okoukat Mrkající

Stella
5
Stella 02.08.2015, 22:52:58
Lucifere, ta moje představa vychází z počtu komentářů na dané téma - což s reálným životem nemusí být v souladu, samozřejmě. Úžasný
Já jsem si představovala pěknou cestu domů za denního světla. To víš - venkov.
Vyhánět tě z oázy ani odjinud nemám právo a nemůžu, to bych jako přispěvatelka ani neměla.
Podstatné je, že se máš kam vracet, což ti přeju i nadále. Ale navíc proměnu ubikace v domov.

Já jsem ale něco hledala. Byl tu Hrubín. Jestli se nepletu, napsal tento text kdysi populární písně:
http://texty-pisni.eu/yvetta-simonova/bily-mesic-srpnova-nedele
Nahrávka ale je zřejmě nedohledatelná.
Krásné spaní pod kulatým měsícem!

Lucifer
4
Lucifer * 02.08.2015, 13:22:47
Stello, pochopil jsem, že tvoji utkvělou představu o mém iritování se obsesivním pozorováním spolucestujících, ti nedokážu vyvrátit. A navíc to nemá s tím, co jsem tady chtěl naznačit, vůbec nic společného. A Satori. Chceš mě vyhnat z jedné z mála mých reálných, ne vysněných, oáz? A noční cesta tramvajemi a autobusem napříč celou Prahou? Z okna bych se asi občas zakoukal, uviděl bych samozřejmě to, co už velmi dobře znám, především bych se ale věnoval stejně jako v metru nějaké knížce. Cesta by trvala mnohem déle a o "zábavu" by bylo patrně ještě více postaráno.

Přesto ale nejezdím jenom metrem a v Satori též pořád nesedím. Mám několik možností, které střídám. Metro však vždy tvoří páteř. Nemohu trávit několik hodin denně v dopravních prostředcích. Už tak mi to trvá minimálně jeden a půl hodiny s tím, že v metru mám nejlepší podmínky ke čtení, čímž tímto časem jen tak zbůhdarma nemrhám. Tedy pokud se zrovna nezasním či nezačnu zapisovat své myšlenky. Z práce mohu jet autobusem na Vysočanskou a pak béčkem až ke své ubikaci, nebo jít pěšky parkem dolů na tramvaj a na Palmovce přesednout opět na béčko. Nebo céčkem na Pavlák, tramvají na Karlák a opět na béčko.

Tyhle variace s podstatou mého zamyšlení nemají skutečně vůbec nic společného. Úžasný

3
Anna Kopecký (neregistrovaný) 02.08.2015, 12:09:32
Nejlepší by bylo naučit se létat.
https://www.youtube.com/watch?v=_YEyzvtMx3s

Stella
2
Stella 02.08.2015, 11:45:06
A, Lucifere, pokud je pěkný večer, musí se ta cesta vždycky odbývat metrem? To bych zkombinovala pár tramvají nebo čeho. A dívala bych se z okna a neiritovala bych se prohlížením spolucestujících.
A už vůbec bych neodbočovala do občerstvovacího osvětového centra.
Bez snění je života půl!

1 Bdělé sny, Světlonoši?
Starý kocour (neregistrovaný) 02.08.2015, 10:52:55
Ty umožňují přečkat ty nejhorší doby v životě. Takové zvláštní anestetikum.

Někdy je dobré je aspoň částečně realizovat. Já odjíždím do hor, na chalupu. Sousedé jsou desítky metrů daleko, do lesa blízko... Nic zvláštního tam nedělám. Jenom sedím a nerušen zběsilým okolím si sním. Bez internetu, televize...
Když mám pocit, že jsem příliš odstřižený od světa - to málokdy, soused je místní opilec a jeho žena mu to dává najevo dost nahlas - zdá se, že asi tak dvakrát týdně - pustím si do sluchátek mp3. Obvykle klasiku z 20. století nebo japonskou tradiční hudbu - a tak i tomu domácímu verbálnímu násilí uteču.

Je to nesmírně léčivé a teď v létě si to můžu dopřávat častěji - v DOV* totiž mají opět nějaký big-betatový festival a na podkladě ostinantních, burácejících bubnů tam mužský hlas vykřikuje cosi oproti světu. Je to dost hlasité, ale rozumět není ani slovo. Vždy se těším na druhou hodinu ranní, kdy to někdo (ne)milosrdně vypne.

A dneska zzase zatáhnuy za špagátek a odvrčím na své motoběžce na severozápad. Aspoň na pět dní.

Takže se tu mějte! Mrkající

*/ DOV - Dolní Oblast Vítkovic - původně míněna jako průmyslový skanzen, nyní spíše takový Disneyland pro odrostlejší mládež. Asi to nese víc. Jestli to mívalo nějakou duši, náladu, tak už nemá. Zamračený

«   1    2     »