.:: Neviditelný čert ::.

Krávy a ptáci a…

rubrika: Povídání

Léto začíná nabývat tak nebetyčných vrcholů, jak teplotních, tak duševních. Ano, duševních, jelikož mi z toho všeho začíná hrabat. Před párkem dnů jsem se podhrabal pod úplně cizí peřinu, která ve skutečnosti nebyla cizí, ale to je venkoncem šumák. Ano, šumění stromů, to mě vždy natolik uklidňovalo, že jsem v lese nedokázal usnout.

Lucifer

Jednou jsem se svými spolupracovníky vyrazil na konferenci. Jeli jsme dvěma automobily – mobily jsme ještě neměli a letadlo jsme momentálně nepotřebovali – přes Rozvadov do Německa a pak až do Štrasburku, který už sice není v Německu, ale jako by tam byl, jelikož je v Alsasku. Ano, Alsasko, mají tam velmi dobré víno. Ale to teď nechme stranou, jelikož za Rozvadovem na mě čekaly krávy.

Vjeli jsme do Německa a pocítili potřebu odpočinout si. A tak jsme zastavili na jakémsi odpočívadle, které se už nacházelo v Bavorsku. Kolegové se někam rozprchli a tak jsem se zcela samostatně vypravil k nejbližší louce. Koukal jsem jako puk, jelikož louka byla plná krav.

Ty krávy se normálně pásly. Prostě se pomaličku pohybovaly po louce a pomaličku spásaly její trávu. Nic víc. Velikánská stvoření s dostatečně kalibrovaným mozkem – a ona se jen tak popásala. A to není všechno: když se zrovna nepasou, tak postávají v nějakém chlévě, či jak se tomu říká, a neustále přežvykují. Nic víc. Mají několik žaludků, kterými promíchávají tu trávu sem a tam, až z toho tímto technologicky velmi náročným způsobem získají doplněk úbytku svého těla plus mléko. To někteří lidé, kteří nedokáží ocenit víno, pijí. Dokonce se z toho dělají třeba sýry nebo jogurty.

Ano, jogurty. Jeden jediný z nich občas vstřebávám – je ve skleničce odněkud z Jižních Čech a na svém štítku má napsáno, že úplně nejpůvodnější. Tomu rozumím, jelikož je to jediný jogurtový produkt, který mi chutná, poněvadž jsem též nejpůvodnější. Ale zpět k těm kravám, dokud mi nevystydne mléko.

Sedl jsem si na kraj louky, abych si odpočinul, mí kolegové odpočívali zřejmě na větvích okolních stromů, které šuměly. Sedl jsem si na bobek, předjímaje že není kravský, a jal jsem se ty podivuhodné pasoucí se a přežvykující bytosti zkoumat svým vědecky opásaným zrakem. Po asi tříminutové analýze jsem došel k závěru, že s těmi kravami je všechno úplně jinak. Přece není možné, aby tak velká a velkým mozkem obdařená bytost trávila svůj čas určený k životu jenom takovým automatickým mletím hubou a několika žaludky. Ne. Krávy ve skutečnosti žijí velmi náročným duševním životem, který ale nedávají zjevně najevo. Proč taky, že? Nějaký dvounohý pozorovatel, který jede na nějakou připrdlou konferenci jim může být dovnitřkoncem zcela ukradený. Kontemplují spolu telepaticky a leckterý náš dvounohý slavný filosof by se asi divil, k čemu se už dožvýkaly. Pokud se ale domníváte, že vás teď zásobuji kravskými ptákovinami, tak přestaňte přežvykovat a alespoň na chvíli se zamyslete.

Ano, ptáci, ti mě nadmíru fascinují. S kosicemi si velmi rád povídám. Samozřejmě že ne lidskou řečí. Cvrlikám na ně stejným způsobem jak ony na mě. Už jsem se několikrát pohádal – jedna mi odmítla dát žížalu, ale jinak si to bez ženských nedovedu představit.

Ano, ženský, z těch mi někdy i dost silně hrabe, ale to dělají i slepice. Ano, slepice, ty mám rád, třeba slepičí polívka – ňam, ňam.

Ze všeho nejraději pozoruji ovoce a zeleninu.

A…