Neviditelný čert

Během léta jsem již učinil dvě výpravy za hranice Prahy. První se odehrála v půli června, kdy jsem mimo jiné navštívil Žatec a Chomutov. Druhá výprava počátkem července byla cíleně zaměřena na Kokořín. V plánu mám ještě uskutečnit nejméně třetí letní výpravu, cíl jsem však zatím nedefinoval. Napadá mě Křivoklát, Šumava, Vysoké Tatry, Tokio, Mars nebo Venuše či kulová hvězdokupa Messier 13 v souhvězdí Herkula. Návštěvu Chomutova jsem tady nenápadně naznačil v podobě Tajemné ženy z města Ch. Nyní bych se s vámi stručně podělil o zážitky z Žatce a Kokořína.

Lucifer

V Žatci jsem byl poprvé v životě a bezpochyby ne naposled. Když se blížíte k Žatci, nemůže vám uniknout narůstající počet chmelnic. Pivařům nemusím samozřejmě vysvětlovat, že Žatec je jedním z celé řady českých pivních rájů. Každý správný pivař tam musí jednou zamířit. Ačkoli jsem svůj pitný režim započínal pivem, časem jsem se přeonačil na víno. Ten čas už ale začíná pomíjet. K stáru se začínám přeonačovat zpět na pivo. A tak bylo evidentní, že v nabídce mých výletních destinací nesmí Žatec chybět.

Žatec je vcelku poklidné městečko uprostřed poklidného kraje, asi tak v půli lehce zaoblené cesty mezi Prahou a Karlovými Vary. Po jeho severním okraji protéká řeka Ohře a v samotném centru se nachází Restaurant a pivovar U Orloje, v němž protéká pivo z žateckých chmelových šišek. Restaurant je sice dobrý k uhašení žízně, ale v jeho blízkém okolí se nacházejí mnohem zajímavější objekty: Chrám chmele a piva a Chmelový maják.

V Chrámu chmele a piva se můžete vydat na prohlídku bludiště, jehož stěny tvoří pytle na chmel, v nichž se však nenachází chmel, ale nějaká vycpávka. V chmelovém bludišti je poměrně šero, jehož účelem je ztížit vám nalezení několika dárkových překvapení. Jejich počet si už nevzpomínám (tři?), jelikož moje žízeň sledovala jednoznačně jiný účel, ale jeden dárek mi neunikl: Obrovská plastika chmelové šišky.

Když se vám podaří vymotat se z bludiště, čeká vás krátká exkurze muzeálními exponáty názorně demonstrujícími vybavení a život žateckého pivovarnictví. Pokud z bludiště nenaleznete cestu, tak vás vcucne ta obrovská chmelová šiška a probudíte se na žateckém autobusovém nádraží, které bylo relativně nedávno docela hezky vyšperkováno. Já a můj doprovod jsem se naštěstí z bludiště i pivovarnických exponátů vymotali, zašli utišit žízeň do Restaurantu U Orloje a jako zákusek zvolili výstup na Chmelový maják. Tam se mi zamotala hlava – z té výšky, ne z piva – takže jsme nedorazili až na vrchol. Ale to nám vůbec nevadilo a svůj pobyt v Žatci jsme ukončili v pizzerii nedaleko autobusového nádraží.

Při cestě na Kokořín jsem měl též týž doprovod, takže jsem v hotelu Kokořín kousek pod hradem Kokořín nepřespával sám. Kokořín jsem nenavštívil poprvé. Už před řádkou let jsem se tam vypravil, s jiným doprovodem, hledat temně poeticky laděné romantické stopy Karla Hynka Máchy. Tenkrát jsem nebydlel v hotelu Kokořín, jelikož to byla jednodenní jednorázová cesta automobilem bez mobilu. Z celé tehdejší cesty si už pamatuji jenom to, že jsme navštívili Máchovu vyhlídku a já se pak v nedaleké říčce málem utopil.

Tentokrát to bylo úplně o něčem jiném. Fascinoval mě nejen hotel a hrad, ale i celé okolí a všichni návštěvníci. Panovala tam neobyčejně uvolněná atmosféra, kterou jsem narušil pouze svým nočním výpadem v pruhovaném tričku bez spodního prádla na chodbu v hotelu, jelikož jsem se domníval, že jsem se ocitl úplně někde jinde. Kromě mého doprovodu, kterého jsem tímto oblažil neobyčejně inspirativním zážitkem, to nikdo nezaznamenal, takže okolní uvolněná atmosféra nebyla narušena.

Podrobnosti z kokořínské výpravy si nechám pro sebe. Někdy se možná k nim vrátím. Předložím vám pouze jediný další postřeh, jenž se týká okamžiků, kdy jsme se chystali k odjezdu:

Kousek pod hotelem Kokořín se na květnatém svahu nachází přírodní kamenné sedátko. V noci před odjezdem sem si tam sedl, abych si zakouřil. Podotýkám, že s mým kouřením to jde z kopce podobně jako s mou konzumací vína, takže mě nelitujte. Navíc jsem už léta nesmírně ohleduplný k nekuřákům.

Druhého dne jsme se kolem poledne sbalili a čekali u bufetu dole pod hotelem a kamenným sedátkem, až nás přijede vyzvednout domluvené vozidlo. V hlavě se mi motaly všechny kokořínské prožitky, doprovod podřimoval, pivo chutnalo docela dobře, když tu jsem si všiml zajímavé scény. V mém zorném poli se objevila neuvěřitelně fascinující svatá trojice. Máma, táta a jejich neobyčejně rozkošná a moudře se tvářící dceruška. Uchopil jsem fotoaparát a sejmul fotokinetický otisk této scény. Jak jsem při následující prohlídce snímku zjistil, vystihl jsem ten správný okamžik. Holčička zrovna házela mámě šišku a táta to v poklidu monitoroval.

Těsně před odjezdem jsem se chtěl rozloučit s hotelem. Vyrazil jsem po vyšlapaném chodníčku nahoru a spatřil na kamenném sedátku uvelebeného tátu té šiškové holčičky. Pěkně jsme si popovídali.

04.08.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 19