Neviditelný čert

Rouper de Clotrimazol se rozhodl rezignovat. Snaha tady byla, a ne zrovna prťavá, ale s tímto lidským materiálem je evidentně zcela nemožné smysluplně komunikovat. Tudy je jakákoli cesta definitivně zarubaná. Zbývá už jenom jediná: směr sklepní šuplík, v němž si Rouper může své vize užívat telepaticky, telegnosticky i teleagnosticky, telekineticky či telekinematograficky, telemasochisticky i telesadisticky, teleprenatálně, jakožto i telekomicky či teletragicky bez jakéhokoli rušícího vlivu dotěrného telecího lidského hmyzu.

Lucifer

Posledním hřebíčkem do rakvičky všelidské komunikace byla kočárková performance na eskalátoru v metru s psychopatologickým závěrem na plošině pod eskalátorem. Rouper zrovna přestupoval z jedné trasy metra na druhou, když zaznamenal svým teleaportním periferním zrakem, jak k eskalátoru valícím se dolů valí svůj kočárek téměř o jeden a půl generace mladší ženština prenatálního střihu.

Kočárek na eskalátoru zaparkovala zadními kolečky na jednom schodu a oběma rukama stlačila držadlo kočárku dolů tak, aby jeho přední kolečka trčela nahoru nad druhým schodem. Něco jako odpíchnutý Rittberger, ovšem bez patřičné rotace. Kočárek stál jenom na dvou kolech, a kdyby se eskalátor díky nějakému zásahu či poruše zastavil, tak se ženština s kočárkem a jeho dětským obsahem valí dolů, duc, duc, duc, jako kamikadze v rytmu techna.

Rouper stojící na vedlejším eskalátoru kočárkovou ženštinu (KŽ) upozornil, že pokud nechce riskovat zdraví své i svého dítěte, měla by postavit kočárek všemi čtyřmi koly na dva schody, jednou rukou držet držadlo kočárku a druhou se držet přidržovacího madla eskalátoru. Výsledek jeho humanistické snahy vzájemné lidské pomoci byl nejen vymaštěný, ale i přesolený.

Na plošině pod eskalátorem KŽ bez kočárku, který kdoví kde utratila, doběhla Roupera jako nadupaná mašina ve vrcholném stádiu pubertální inkluze a chraplavým hlasem alternativně inteligentního jedince ve stavu etanolem indukované iontové disbalance zachrochtala: Máte problém? Rouper s klidem tibetského dalajlámy odvětil, že si na své straně ničeho takového není vědom, ale je si vědom, že na její straně se jakýs takýs problém vyskytoval, jenž mohl vést k újmě na zdraví nejen jejího, ale i dětského obsahu svěřeného kočárku.

Rouper de Clotrimazolův proslov na úrovni dekompozitní psychofilosofické implementace časoprostorového střihu se ve zbytcích telemortálních mozkových závitků KŽ nesetkal s nijakou komplementární odezvou. Zůstala stát jako solný sloup bezprizorně zabetonovaný do nefunkčního teledeportačního podzemí, s ústy otevřenými jako mastný krám po nájezdu masožravých kobylek delikatesního původu.

Rouper zanechal KŽ v jejím postkoitálním rozjímání a urychleně se přesunul k neurvale se blížícímu vlaku, jenž, jak už pochopil, neměl za úkol nic jiného, než ho přemístit s platností definitivně definitivní tam, kde si už tyhle panoptikálně denunciační konverzace na úkor svého psychického zdraví může odpustit i s křížkem po funusu.

Tam je moje místo, tam jsem svým vlastním pánem, tam v tom sklepním šuplíku mám vše, co potřebuji, tam v tom sklepním šuplíku není nic, co nepotřebuji, tam se nachází má podstata, tam ji budu rozvíjet dál a dál, kamkoli, kam mě mé humánní homeopatické vize zavedou bez rušícího vlivu dotěrnosti jakékoli telecí lidské pitvornosti. Tam mě mohou naleznout ti, kteří utíkají před tímtéž. Odtamtud je mohu naleznout, když ze svého sklepního šuplíku pohlédnu do jejich duší, aniž bych musel před sebou tlačit na eskalátoru kočárek s nedonošeným dítětem. Své dítě mám v sobě již donošené. Buď ho objevíte, anebo zůstaňte stát jako solné sloupy, kde jsem vás zanechal.

Tak pravil Rouper de Clotrimazol ve stavu dočasné rezignační demise.

16.02.2018, 00:34:04   Publikoval Luciferkomentářů: 6