Neviditelný čert

Někdy loni dávali v televizi pro mě dost neobvyklou šou o tom, že jsou mezi námi jedinci, kteří mají chorobu, jíž se česky říká hromadění – jak je to latinsky, to nevím, ale určitě to má nějakou zvučnou diagnózu. Seriál to byl z Emeriky, z Kalifornie a z různých městeček tamtéž. Dvě elegantní "hospodyňky" – jedna štíhlá domina a druhá tlustá mamina – navštívily postiženou osobu, promluvily jí do duše, vysvětlily, jak se žije normálně, a udělaly všechno pro to, aby nešťastníkovo obydlí zase dostalo lidský vzhled. A jaká to byla fuška, umí si asi málokdo představit. Tenkrát jsem netušila, že i mě potká podobný zážitek. Stalo s e dnes dopoledne…

Astra (Tahiti)

Musím ale začít od Adama, aby nakonec bylo jasno. Když jsem se přistěhovala do tohoto domu (je to činžák na Vinohradech, cca z roku dvacet minulého století), byla jsem otřesena osudem – až tak, že mi bylo všechno fuk. Sedím v jeden zimní večer na gauči, hlavu v rukách a běduju. Zazvoní zvonek. Jdu otevřít. Stojí tam ženština divé tváře, vyzáblá, planoucí oči, volá: Vy jste mě vytopila! Já na to: Kdeže, žádnou vodu jsem nepouštěla. Ženština vtrhla do mé koupelny, poté na WC, poté do kuchyně a rozhlížela se ostřížím pohledem. Pak se usadila v pokoji a seznámila mě s tím, že je moje sousedka zezdola.

Chtěla jsem se podívat do jejího bytu, jakáže škoda nastala, ale to m i nedovolila. Pohodlně se usadila na mojí válendě, nakonec se i rozmarně položila, hodila nožku přes nožku a řekla: To nevadí, to uschne. To už jsem byla úplně štajf. Pochopila jsem, že není svéprávná, že je jen zvědavá a neomalená – prostě blbá a drzá. Že nikde voda netekla, že to byla jen její výzkumná cesta za mnou.

Seznámení tedy bylo za námi. Potom plynuly dny, měsíce a roky. Bylo jich celkem sedm. Těch let. A ze spodního bytu se denně – a to nejen ve dne, ale i v noci – linuly podivné zvuky. Škrabání po zdech, rány do těles ústředního topení, bouchání kladiva, vrtání vrtačky. Jednou jsem takhle prožila celé Vánoce včetně Silvestra. O svátcích byla celkem milosrdná, končívala tak ve dvě v noci. Ta madam se rozhodla, že omlátí veškerou omítku ze zdí a udělá novou a z těles ústředního topení seškrabe lak, aby je mohla znovu nalakovat. Úžasná záliba. Diagnózy na několik doktorátů. Byla to taková hromadící škrabka.

Tuto odyseu zkrátím – ale že mi krátila život, je nabíledni. Nakonec musela zasáhnout až paní domácí – pohnala ji před soud, protože moje sousedka zdola odmítala pustit do bytu kohokoliv.

 
A až dnes nastal ten slavný den. Jdu s nákupem domů – před barákem obrovský náklaďák a velký pán, exekutor, dohlíží na to, co chlapi vynášejí, jestli z toho bude nějaký zisk. Nebude. Kluci, co to nosí ven, mi říkali, že když se otevřely dveře, vyvalila se na ně hora krámů – a v bytě to bylo jako v těch amerických filmech, herberk až do stropu, ani ulička pro chození tam nebyla. Tu museli pracně vybudovat. Už odjela dvě nákladní auta a právě se plní třetí. Vypadá to, že si to užijeme až do večera.

Jak jsem abstinent, tak bych si dala panáka. To je vítězství nade vše. Jen doufám, že mi sem nenalezou nějací hmyzíci zdola.

13.06.2018, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 49