Pojďte přece dál! (Také o pohostinnosti)

rubrika: Povídání


V šeru předsíně, aby to nikdo neviděl, jsem si přehodila bačkory. Všimla jsem si totiž, že mám na levé noze modrou, pohodlnou, a na pravé sváteční vínovou, na klínku, z páru nachystaného pro případ, že by najednou zazvonila návštěva: ještě pořád nejsem tak nemožná, abych doma chodila v nějakých rozcapených hrůzách! Jak dlouho takhle chodím? Vstala jsem před šestou, teď dovářím oběd. V žádném případě to ale není důkaz ničeho jiného, než že jsem si ze dvou párů bot pod stolem nějaké pantofle nazula, když jsem se štrachala od snídaně. Už jsem tady jednou psala, jak jsem podobně obutá klidně šla po ulici, a bylo mi divné, že kulhám. Vždyť tenkrát to byla také jen roztržitost! Neboť: hloupnou ti druzí, ale já si užívám plodů podzimu a se soucitem pozoruji chátrání přátel i bývalých přátel…

 

Stella


Bývalí přátelé? Ano. Čas prosel vztahy a ukázal, že si s mnoha kolegy z práce vůbec nechybíme, jakkoli jsme spolu dobře vycházeli. Určitě je to tak dobře. Po několika plánovaných setkáních, na nichž jsme poiksté přemílali totéž (já poznávala v jejich řeči svoje slova z minula, a oni v mé řeči jistojistě poznávali svoje dávno řečené), tak po jedné takové schůzce jsem si řekla: Dost. A tím tento díl mého společenského života skončil.

 

Než jsme založili rodiny, navštěvovali jsme se (a především navštěvovaly) často. Doma. Cukrárna byla ve městě jediná, kavárna jen pro otrlé. Předzahrádky? Znali jsme z filmů. Maloměsta byla všechna stejná, tichá a ztracená v sobě, lidské osudy v nich právě tak. S kamarádkou jsme se občas zastavily u Blanky. Bylo jich tam pět dospělých lidí v jednopokojovém bytě. Na noc rozkládali gauče, šance na jiné bydlení (vnitrozemí, jeden každý z nich byl přihlášen v bytovém družstvu, někteří už dvanáct let) vyloučena. V podstatě i z dnešního pohledu – chudá rodina. A přesto Blančina matka nikdy nedala jinak, než že se u nich musíme dobře najíst. Věděly jsme, jak dlouho stála každý čtvrtek ve frontě, když měli přivézt maso. Bylo nám trapné odmítnout (urazit), bylo nám trapné si vzít.

 

To další kamarádka měla tatínka, který zaujímal důležité postavení „na kraji“. Jednou v neděli jsme neprozřetelně využily jejího pozvání a vydaly se těch padesát kilometrů k jejím rodičům na výlet. Pohostili nás symbolickou hrstičkou vařených brambor s průsvitným plátkem uzeného bůčku. Kolik let už pracujete, soudružko? Tázal se mě soudruh otec, když soudružka matka podávala jako dezert tatranku nakrájenou na proužky, aby se dostalo na každého člena kolektivu. Je pravda, že v oné rodině (základu státu) byli všichni krásně štíhlí a, na rozdíl od tisíců jiných, pokračovatelé těchto rodičů brzy získali moderní byty.

 

Jiné to bylo u Kvapilových. O jejich dcerách a o tom, jak se v životě všechno vrací, jsem vlastně dnes chtěla vyprávět především. Pan Kvapil odjakživa pracoval ve spořitelně a doma stále opakoval, že základem dobrého manželství a slušné rodiny je mít jasno v penězích. Jednou staří Kvapilovi dostatečně nashromáždili a odkvapilovali někam na Moravu, na nějaký pohřeb asi, pokud ne na veletrh kalkulaček.

 

Starší dcera, Hana, mě pozvala na víkend do jejich vily. Hana byla vysoce inteligentní, navíc rozzářená, slunečná bytost, rázovala po světě s širokým úsměvem a pokaždé se bavila tím, jak opětovně umírám před nějakou bouřkou nebo jsem nervózní – ze všeho. Správně konstatovala, že s ní by nepohnulo zemětřesení o síle deseti stupňů jakékoli škály. Prostě by ho ignorovala tak dlouho, až by se zemětřesení zahanbeně odtřáslo do hlubin. A tahle žena měla mladší sestru, nepochopitelně úplně jinou, sestru jako svůj vlastní negativ. Esterka byla podmračená, s úzkým obličejíčkem, neforemnou postavou – no, byla prachobyčejně nepěkně tlustá, na způsob hodně nedbale splácané pyramidy.

 

To by ale vůbec nevadilo, kdyby nebyla úplně pitomá (zlovůle učitelů způsobila, že nedokončila žádné z blízkých učilišť) a přiměřeně tomu hlučná a suverénní. Líná a hypochondrická. Jak jsem ji tak sledovala, zmínila jsem se, že budu muset jít k zubaři. „Có? Jsi blbá? To mně se žádnej blbec v puse hrabat nebude!“ Řvala. No právě.

 

Vilu obklopovala zahrada a Hana v krajkové zástěrce nám prostřela na stoleček pod lipou. Bylo vidět, jak ji těší role půvabné hospodyňky. Ze slušnosti jsem uždibovala krajíček s tvarohovou pomazánkou (zdravé věci téměř nejím), zato Esterka házela chleby do sebe jako – no, viděli jste Mrazíka. Hana ji ujišťovala, že opravdu už nemusí dnes nic dělat, ať si jde po jídle hned lehnout. Pochopila jsem, že Esterka je objektem rodinného zbožňování a mimořádné péče. Důvod mi zůstal utajen. Mám podezření, že daleko nejvíc za její zpovykaností (Jak já tu prodavačku seřvala! Po mně nikdo na poště něco takovýho chtít nebude!) stálo něco vyplývajícího z hluboké náboženské víry rodičů i sestry. Jenže Esterka měla také životní kliku v podobě Haniných nevšedních schopností. Hana totiž v duchu otcovy životní filozofie podle detailně připraveného plánu nejprve provdala sestru, pak sebe. Ale to by byl další díl.

 

Návštěva skončila konstatováním, že jsem tedy u nich už byla, Blanka už u nich kdysi byla taky, takže když bude Hana chtít vědět, jak se máme, tak se na nás vždycky někoho zeptá. Vážně mohlo jít o to, co si Blanka vyvodila: o hrozbu neplánované investice do šálku kávy? To vůbec není vyloučeno! Napadlo mě to, když jsem poprvé navštívila svého milého a jeho matičku: Pavlíku, ty máš v troubě oběd, a jak Helenka – nevím. Já si dojdu vedle do restaurace, zahlaholila jsem. Synek s přimaštěnými vlásky (vodu ohříváme jednou za čtrnáct dnů) matce domluvil a příště (a z mého rozmaru naposledy) jsem dostala najíst: srnčí, neboť Pavlíkův bratr autem srazil kus, když mířil v noci na jednu z jejich tří jihočeských nemovitostí.

 

Už mě pak vůbec nepřekvapilo sousedčino vyprávění o tom, že po pravidelné výroční návštěvě u své sestry dostane účet za vodu, za elektřinu a za jídlo – spotřebu za dva dny. Jsme různí. Také znám babičku, která místo odpovědi na pozdrav už ve dveřích vítá vnuka, studenta, slovy: Ale každý za svoje!

 

Byli jsme nepragmaticky vychováni k tomu, že host do domu – Bůh do domu a že každá návštěva je svátkem a hostu patří to nejlepší. Vždyť to platilo vždy a všude! I u divochů. Co dodat…

 

Já jsem ovšem chtěla psát o neúprosnosti osudu, který nám přehazuje bačkory a vrací škodolibost. Dnes si při pohledu do zrcadla nemůžu nevzpomenout na Esterku. A hodně, ale hodně potichu jdu do sebe…

 

Když si chci koupit rifle a nadšená paní prodavačka jásá: To by bylo, abychom na paní nenašli kalhoty, tak vím, jak to skončí: oboustranným zklamáním. A kostým? Dolní díly „svrchního oblečení“ mám o tři čísla větší než horní, potom něco sežeňte. A další hodná paní, moje zubařka, mě vždy znovu vyděsí, když s neotřesitelným klidem profesionála promítne snímek mého – inu, býval to chrup. Když jsem ten artefakt uviděla poprvé, v prvním okamžiku jsem nevěděla, jestli ještě nesedím u dokumentu o starém Egyptě na Viasat History.

 

Snad aspoň hlasivky nemám jako Esterka! Zatím…


komentářů: 44         



Komentáře (44)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 3 »

Lucifer
14
Lucifer * 29.08.2018, 20:50:33
Ester Kočičková - Výchova I - Na stojáka

https://www.youtube.com/watch?v=JwQO5Yf0spU

Úžasný

Astra3
13
Astra3 29.08.2018, 19:54:06
MNO. To je citoslovce, nikoliv Místní národní výbor. Nerozhodný
Kdyby se tady každý z nás dal do podobného vyprávění ze svého života, mohla by to být dost do brá taškařice. Nechceme to zkusit? Přidala bych se, ale museli by všichni. Jinak obdivuju Stellu, že se konečně dopustila svojí soukromé vzpomínkové
zpovědi, říkám jí to furt-člověk si u toho krásně odpočine, lidi se něco dozví a člověk si to pěkně urovná v hlavě.
Díky! Usmívající se Ahoj

12
Zuzana (neregistrovaný) 29.08.2018, 19:49:56
Ale jo, vždyť ten můj komentář až tak kritický nebyl. Co se mi nelíbilo jsem napsala. Realita, ano. Jenže lidí jsou komplex, nejsou černí ani bílí. Takový až 'pornografický' popis podle mne ( na mě)nefunguje. Vůbec nikde jsem nenapasala, že jste si postavy vymyslela. Jenže se mi jeví, že je vidíte trochu zjednodušeně.
Jistě že dokážu být v 'kritice' pozitivní, víte to přece i z vlastní zkušenosti. Dnes ale mám svoje malé výhrady, které jsem si dovolila napsat. Jistě nepovažujete tohle misto za plácek k nutnému lichoceni.


Že přišel anonym o kostele nepochybuji. Takových anonymů chodilo hodně,.

11
xxx (neregistrovaný) 29.08.2018, 18:43:54
Starý Kocoure, v mužově rodině Esterka je.
Pořád ji jako nejmladší šetřili, vyrostl z ní sociální případ. Se vším všudy!
Ale - je nesmírně spokojená, nic ji netíží,
a co víc: dvakrát vyhrála v loterii (utratila okamžitě - a ne zrovna málo).
To člověka naštve... Mrkající Mrkající

10
xxx (neregistrovaný) 29.08.2018, 18:38:24
Bylo by nevěrohodné zmínit se o tom,jak přišla na pracoviště komise řešit anonym o tom, že Hana chodí do kostela?
Komise odcházela brzy a - konsternovaná.
Hana - v klídku.
Dodávám tedy: Esterka byla provdána a viděla jsem ji ještě vozit nádhernou holčičku.
Pak se odstěhovala, daleko.
Hana, matematička z UK, chtěla vystudovat ještě medicínu, ale nepovolili jí to.
Vdala se a také odešla daleko. Loni jsem jela kolem jejich vily (měli ji "po Němcích"?), binec okolo,zplundrovaná zahrada - nějaká početná rodina tam hospodaří.

Stella
9
Stella 29.08.2018, 18:28:55
Děkuji za ohlasy, takové i onaké!

Milá Zuzano. Tentokrát jsem se opravdu musela vašemu kritickému komentáři zasmát, ne jedovatě, ale od srdce.
Vězte totiž, že v textu není vymyšleného nic, prostě nic! Mohla bych vám snést důkazy, ale pouze osobně.
Moc a moc jsem váhala, co všechno můžu o těch dívkách prozradit. Republika je malá a ublížit jim nechci. Několikrát jsem si na Revolver M. všimla, že občas někdo z toho městečka na web přijde.
Tak tedy: změnila jsem jména. I tak by stačilo pár slov a místní by "byl hned doma".
Dále nesouhlasí počet kilometrů, ověřila jsem si, že jsme jeli na návštěvu jen 30 km, ne 50,
s přesedáním.

Takže. Bylo: i krajková zástěrka, i tvarohová pomazánka (růžová, sladká!!), i kulatý stoleček pod lipou. Esterčin dívčí pokojíček plný neuvěřitelných suvenýrků. Načaté paličkování a pletení.
Také ráno zvonil kostelní zvon, děvčata se oblékala na mši, a já jela prvním ze dvou autobusů
(víc jich za den nejelo) do svého kutlochu (co bych dala, nejen já, za čunkobuňky s vodou a topením!)

Protože zdejším čtenářům neuniklo, že umím pouze reprodukovat, opakuji, že život sám je někdy soap opera. Nejen to, soap soap opera.

Fantazií zde vládne jen Astra a Lucifer...

Při promýšlení, co všechno můžu, a nemůžu o žijících (doufám) vyprávět, jsem si uvědomila jedno: lidské příběhy na maloměstech, z kraje, který známe z Jaroslava Havlíčka, jsou spoluvytvářeny opakovaným vyprávěním mezi lidmi
(nikdy ve zlém) a cizelují se tak do podoby téměř legendární- zachovávajíce pravdivé jádro.
A nabývají tak úplně jiné ceny!

Byla jsem svědkem mnoha takových osudů a mám pocit, že si mnohé zaslouží, aby se o nich vědělo.
Neokázalé, ale opravdové životy.

Být spisovatel, uberu, aby byl příběh věrohodný.
Dělají to tak všichni píšící s talentem.
Leč: nebylo mi dáno.
Tak jen povídám.

Ještě dodatek v dalším komentu.




8
Zuzana (neregistrovaný) 29.08.2018, 18:19:22
Féminstky neee, (nebo jo, to je fuk), ale míchají mne stereotypy.
Jde o schopnost rozlišovat. Můžete narazit na děvče, s nímž můžete během život kamarádit. Z velké zamilovanosti přejdete do přátelství, což je pevnější svazek. Jde o to odhadnout, jestli je děvče s nímž chodíte, tohoto schopno.

Jestli je to od začátku Božka v negližé, tak Božkou asi zůstane a bude se to asi horšit. To samý ale s Pepíkem, jestli byl zvyklý mít před sebou kromě večeře i svoje přinejmenším dvě piva, které když Božka nenakoupí a nepřinese, tak Božku seřve a horší věci se stanou - pak jsou nemají ani jeden z nich navíc. Božka si bude ( v minulosti to tak bylo) chodit stěžovat na sociálku a Pepík bude každý den do půlnoci v hospodě s kamarady na úkor finanční situace rodiny.

Mám toho na srdci hodně, ale hodně práce, toto je zloděj času a musim běžet, tak zatím se tu perte a žerte vaše Máňa. Zamilovaný

Gg
7
Gg 29.08.2018, 17:53:36
Tag : postava, xicht, pohostinost, rifle »

https://youtu.be/Recsq3WgG-s

A prémije pro féminstky (soulitu ňáké S vyplazeným jazykem )

https://youtu.be/c5_khce4hIA

GE vespolek, smesetu zas sešli, pokráčo pouze chcešli(autorko)!
Páč bude hůř, tahle Gg paní ikonka je nekompromisní!!!
Tak se teš...


6
Zuzana (neregistrovaný) 29.08.2018, 16:53:08
Písnička (4):

To chce lidí kteří jsou trochu 'nad věci', mají společných témat daleko víc než je materiál, my s Pavlem dokážeme debatovat hodiny a materiál se to fakt týká málokdy. Politiky někdy jo, bohužel.


5
Zuzana (neregistrovaný) 29.08.2018, 16:39:25
Povídání je nadmíru povedené Nenapsala jsem e , ze je nepovedené, jen se mi jeví méně povedené. Oproti jinym Stellinym povídaním se mi jevi trochu schmenatické, a trochu povrchní, skoro učelově takové. Usmívající se
Ale je to jen dojem. Možná špatnej, ale je.. ;)

Taky mi jde o nesouzněni. Souznění je tu až nad hlavu. Úžasný něco jako: 'jako vždycky pěkné'.
Nezabíjejte posla.Please. Úžasný




Lucifer
3
Lucifer * 29.08.2018, 16:11:26
Esterky mohou být někdy kořením života, něco jako chilli papričky. Někdo to rád pálivé a uřvané. Mrkající

Se Zuzanou v tomto případě tak nějak nesouzním. Povídání je nadmíru povedené, žádné pohádka, ale tvrdá realita. 1****** Úžasný

2
Zuzana (neregistrovaný) 29.08.2018, 15:59:45
Nevím. Ahoj

Tentokrat mi to připadá trochu pohádkové, zejména ruské pohádky tím vynikají. Ani ne tak Popelku - i když i tam by se příměry našly. Krásná, milá, příjemná, hospodyňka v krajkové zástěrce versus ošklivá, zamračená, tlustá sestra ( už nevím, která z nich v těch ruských bývalá Vasilisa),nebo ještě lip , Božka v negližé, 'řvala že ho nechce'. Dalo by se i jako soap opera. Úžasný

Zůstalo jim to tak podle scénáře, nebo se nějak lety 'vyvinuly'? Úžasný

"...nemůžu nevzpomenout na Esterku. A hodně, ale hodně potichu jdu do sebe.."

Potichu ne, ale ok.. Mrkající

1 2 Stella
Starý kocour (neregistrovaný) 29.08.2018, 09:35:18
No a když Esterku máte v rodině - to je teprve věc!

«   1  2    3     »