Pokud na vás s příchodem zářijových mlh začínají padat podzimní chmury, připomeňte si s Jerzym Wittlinem čas návštěv a zájezdů. Uvedené ukázky jsou staršího data, ale humor neztrácejí, jak už tak u zdařilých textů bývá. Co se od doby jejich vzniku změnilo, je to, jak si myslíme, že nás vidí svět, a to, jak svět chápeme dnes my. A tak, pro ty, kteří milují návštěvy u příbuzných, a pro ty, kdo pamatují trable s povoleným množstvím vyvážené měny a čas devizových příslibů, Wittlin píše následující.
Stella
Rodina se raduje z brzké návštěvy příbuzných
Drazí!
Udělali jste nám strašnou radost. Konečně jste se rozhodli přijet. Po tolika letech budete konečně zase s námi. Větší překvapení jste nám ani nemohli přichystat. Jako vždy máte celý byt k dispozici.
Ke všemu přišla ta radostná zvěst ve chvíli, kdy potřebujeme potěšit. Náš syn Bolek vyrostl tak, že ho ani nepoznáte, ale přinesl (asi ze školy) tyfus a leží doma, protože nemocnice je přeplněná. Taky Agnieszka vyrostla do krásy. Aspoň si bude mít vaše Terezka s kým hrát, pokud se z toho ovšem Agnieszka včas vylíže. Taky leží s podezřením na tyfus a doktoři říkají, že by to mohlo být i něco horšího. Náš pokojík s maličkou, ale útulnou kuchyňkou se vám určitě bude líbit, přestože ještě není vymalovaný a vymalovat se musí, protože (bůhví odkud) se tam vzala celá mračna štěnic.
S malováním však čekáme až do léta, protože ústřední topení nefunguje a neschlo by to. Nezapomeňte poslat telegram. Budeme čekat na peróně.
Líbají vás vaši…
Manžel píše manželce ze zahraniční služební cesty
Má milovaná!
Od včerejška jsem v Paříži a už na mne dolehly první starosti. Jde o to, že pokud se mi podaří alespoň sedmkrát večeřet u známých Tvé sestry, nebudu tři dny jezdit metrem, nepůjdu ani jednou do kina, desetkrát nedám kabát do šatny a kufr si odnesu na nádraží pěšky, budu Ti moci přivézt ty střevíčky, co jsi chtěla.
Pokud bych u známých Tvé sestry potkal nějaké další známé, kteří by mě pozvali alespoň na dva obědy a ještě pro mě přijeli autem a zase mě odvezli, kdybych nemusel dvanáckrát dát kabát do šatny a kdybych pětkrát nejel metrem, tak bych Ti mohl kromě těch střevíčků přivézt i ten svetřík, který jsi chtěla.
Kdybych však u známých těch známých potkal dejme tomu jejich sestru nebo sestřenici, která by mi navrhla, abych se u ní ubytoval, pak pokud by to bylo bez stravy, mohl bych ti přivézt ty šaty, které jsi chtěla, a možná i ten semišový kabátek. Kdyby to však bylo ubytování s plnou penzí, mohl bych ti přivézt semišový plášť a tím pádem splnit všechna tvoje přání.
Líbá Tě Tvůj milující muž.
A když už jsme na cestách
V Londýně
Na začátku odkašleme, pak polkneme. Jednou krátce, jednou polykáme déle. Jestliže poté uděláme delší pauzu, ale neusedneme, pochopí naši angličtí hostitelé, že jsme už sice začali mluvit, ale ještě neskončili.
Po pauze, kterou můžeme vyplnit čištěním brýlí či vytažením ruky z kapsy, přejdeme k odříkávání. Říkáme například Ipsvič, Kardif, Koventry, Birminghem, Arzenal, Vůlvorshemptn, eventuálně Marks end Spensr džin a uisky. Při těch slovech Angličanům srozumitelných zvucích dáme na srozuměnou, nejlépe gestikulací, že naše výprava navštívila dotyčná místa a objekty, načež stručně informujeme, že podle obyčeje panujícího v této zemi se nerozplýváme obdivem, ale bereme jejich existenci vlídně na vědomí.
Další pauzu využijeme k předání suvenýru, což lze i beze slov. Takto prokážeme, že známe anglickou nechuť k dlouhým projevům a zvyk nedělat z komára velblouda.
V Římě
Hostitele titulujeme podle toho, jakou částku jsme museli na zájezd vynaložit: maršál (je hrazena část nákladů), doktor (zájezd se slevou), ředitel (normální cena), profesor (komerční cena), prezident (luxusní třída). A tak hostitelé, kterým je už od začátku jasné, že víme, s kým mluvíme, a kromě titulu ničemu nerozumějí, netrpělivě čekají na okamžik, kdy nám budou moci poděkovat za milá a upřímná slova.
Dále, vědouce od začátku, co nás čeká, až skončíme, počastujeme je několika jmény slavných lidí, která hostitelé absolutně nedokážou vyslovit, a dodáme několik jmen slavných lidí, která sice vyslovit dovedou, ale my je neumíme přečíst, a skončíme jmény, která ani nám, ani jim nic neříkají, ale která nelze vynechat, chceme-li zachovat určitou intelektuální úroveň. Celkem by nemělo být jmen víc než patnáct, Jinak hostitelé dojdou k názoru, že nemluvíme o kulturních tradicích, ale že postupně vyjmenováváme všechny členy zájezdu. Projev končíme předáním sebraných spisů děl polských autorů o Itálii, čímž skýtáme hostitelům diskrétně možnost dozvědět se konečně něco o vlastní zemi.
Zdroj: Wittlin, Jerzy: Průvodce životem rodinným i společenským, Mladá fronta, Praha 1984
26.09.2019, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 2