Neviditelný čert

Četl jsem si knihu „Buddha vchází do baru“ s návodem, jak se důmyslným cvičením mysli dovést ke klidu v duši. Jak nebýt vzteklý, nemít obavy ani výčitky. No jo ale, vždyť já nejsem vzkteklej a už dlouho jsem nikomu nic nezazlíval.

empetr

Vždyť mě máloco vyvede z badatelského klidu. Vždyť já mám ke stáru tak utlumené emoce a tak dlouhé vedení, že mne nic nevyvede z míry. Jestli já už nejsem tak trochu osvícenej i bez cvičení mysli. Že jsem možná vkročil Máhájánou rovnou do stavu svatosti. Že jsem prozřel tak nějak mimoděk. Sice jsem to nikde neříkal, ale po ulicích jsem chodil o něco sebejistěji, možná i pyšněji. A předcházela pýcha pád, né že né.

Asi jsem neměl vonný dech, kdosi mi nabídl žvýkačku a já, navyklý přijímat dary, jsem přijal. Žvýknutím se povytáhla ze zubu plomba a začal trochu bolet. Vzpomněl jsem si na dětského zubaře, který mne zdědil po vysloužilé hodné zubařce, ale nemohl jsem se mu dovolat ani dopsat. Co naplat, vypravil jsem se za ním a čekal půlhodiny v čekárně, abych ho nerušil při zákroku. Pak jsem nesměle požádal o objednání k ošetření. „Počkejte si“, pravil a vzal dalšího pacienta. „Já si mám počkat?“ Řekl jsem výhružně a povstal jsem. Chlap zamrkal a rychle zavřel dveře. Udělal jsem dva kroky k ordinaci, abych ho roztrhl jak hada, ale dveře s bambulí místo kliky ho chránily.

Byl jsem ponížený, uražený i poražený. Odcházel jsem sice hrdě středem, ale všichni viděli, kdo je vítěz. Nikdy by mne nenapadlo, kolik adrenalinu jsem ještě schopen vyloučit. Mohli mne pustit do klece pro bojové sporty a měl bych ve své věkové kategorii dobrou šanci. Bezmála jsem se vzteky třásl. Nu což, projdu se, dám si pivo, není všem dnům konec. Jako z udělání všechny hospody v Dejvicích otevíraly až v jedenáct. Měl jsem vztek na zubaře i na sebe, že mám vztek. Nakonec jsem se uvelebil v cukrárně, kde vysedávali dopoledne darmošlapové a matky s dětmi, a dal si konečně pivo.

Sice mi za padesát přinesli místo objednaných Únětic nasládlé vrchlabské, ale lék pomalu začal účinkovat, ředil hormony zlosti a figurky v cukrárně mi začaly připadat přívětivé. Ale málo platné, v přijímací zkoušce mezi buddhy jsem propadl. Teprve o den později jsem si řekl, že kdybych já byl zubařem a mohl trhat mléčné zoubky místo starých prožraných se zaháčkovanými kořeny, udělal bych to stejně. Možná. A odpustil jsem mu. To by v tom byl čert, abych se neprobudil.

14.01.2020, 21:58:38   Publikoval Luciferkomentářů: 9